Na těchto stránkách naleznete informace o kostelech, kaplích a kapličkách v České republice, jež jsou ve špatném stavebně-technickém stavu nebo byly v období po roce 1945 zničeny a dosud nebyly obnoveny. Informace jsou doplněny fotografiemi jednotlivých objektů.
Pokud chcete pomoci při rozšiřování této databáze, zaregistrujte se a staňte se přispěvatelem.
Informace k vyhledávání a přidávání památek | Zdroje fotografií
Kostel je původně s Sv. Jakuba a Sv. Filipa a poté co se stal protestanským, ho v baroku "očistili" novým patrociniem Sv. Josrfa. V tomto roce byla provedena revitalizace návsi a velká část základů odkryta s archeology. Kostel Sv. Jakuba a Sv. Filipa prosel pozdně gotickou a renesancni upravou což dokladá s vežičkou již Opitz. Pri odkrytí byla potvrzena a odhalena krypta kostela s kosterními pozůstatky. Během stavebních prací na projektu komunitní zóny v centru Petler, došlo k odhalení krypty původního kostela i s jeho obvodovými zdmi. Na existenci krypty nás upozornil místní pamětník , který popsal jak její vstup tak i obsah hrobky. Přes skepsi archeologů byl proveden geologicko-fyzikální průzkum, jenž potvrdil existenci výdutě v hloubce dvou metrů pod zemí. Následný archeologický průzkum ve spolupráci s Archeologickým ústavem v Mostě potvrdil doměnku. Kostel Svatého Josefa dříve Sv. Filipa a Jakuba byl nedovoleně zbourán v roce 1960, kdy došlo i k částečnému proražení klenny krypty, kudy byla posléze nahrnuta do prostoru hrobky zemina. Díky velkoryse pojaté klenbě a to zděním na výšky cihel, se podařilo narušit roku 1960 strop krypty jen trochu a tak zasypat prostor pouze z jedné třetiny. V průběhu let došlo k dalším navážkám a zvýšení okolního terénu vice jak o jeden metr. Hned od počátku bylo patrno, že stavba byla zřízena některým ze šlechtických rodů z regionu. Významným rodem, který zasáhl do historie Petler, byli rytíři z Fictumu ( něm. Vitzthum). Původně starobylý durynský rod, jehož členové se usadili v Čechách v druhé polovině 15. století a již brzy se stali poradci českých králů. Za svou českou rodovou základnu si zvolili hrad Šumburk, jehož poddanskými sídli byl např. Klášterec nad Ohří či právě naše Petlery. Postupem času se stal Fictumům hrad nepohodlným a nemoderním a tak trvale přesídlili. Jedna z větí se až do 17. Století udržela v Klášterci a byli to právě oni, kdo tuto velkou vesnici přeměnil na opravdové město. Postupem se rod rozdělí na kláštereckou a, mědeneckou, pruneřovskou a egerbergskou větev, jenž iniciovali vznik základů františkánského kláštera v Kadani a stali se s tímto řádem do budoucna silně duchovně spjati, což nám dokládá velké množství náhrobků rodu Fictumů v klášterním kostele. Od první poloviny 16. století se na panství Fictůmů pozvolna šíří reformační myšlenky Martina Luthera a v druhé polovině téhož století lze již s jistotou tvrdit, že se klášterecká větev přiklání k protestantismu, který nese v českém prostředí především znaky tzv. České konfese. Jako první zřídil v Klášterci panský dvůr či lépe malou tvrz Dětřich Volf z Fictumu. Jeho synové Leo a Volf Dětřich pak patrně v nedílu dvůr silněji opevnili a rozšířili tak, že vznikla opravdová tvrz. Leo z Fictumu byl nejen aktivním stavebníkem na svém panství, ale i zastáncem reformačních myšlenek, patrně i pod vlivem svého slavného souseda a největšího českého evangelíka své doby Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkowitz, považovaného za zakladatele reformní České konfese. Bohuslav Felix, jehož ženou byla právě Anna z Fictumu, tou dobou buduje rozsáhlé dominium na druhé straně Ohře, kdy si nechává postavit luxusní zámek Felixburg (Rašovice), stává se pánem Chomutova a v kostele Svaté Kateřiny zřizuje novou evangelickou kryptu s mauzoleem. Leo z Fictumu nehodlal zůstat pozadu a tak uvádí v kostelech svého panství protestantské faráře s výjimkou Klášterce, jehož obyvatelé se ještě přidržují katolické víry. O Petlery, či lépe o kostel Svatého Filipa a Jakuba, se rod aktivně zajímal již dříve, což dosvědčuje pozdně gotická přestavba, při níž vznikla i poměrně vzácná věžička nad lodí petlerského chrámu. Lze tedy předpokládat, že krypta kostela byla zřízena někdy za Lea či jeho v době jeho dalšího pokolení. Po jeho smrti přebírá panství Volf Dětřich, jenž však za dva roky též umírá a tak vdova Eleonora spravuje panství za své neplnoleté děti Kryštofa, Volfa, Dětřicha a Bohuslava Felixe (patrně Lobkowitzova kmotřence). Po dalším nedílu a následném rozdělení připadá Klášterec i Petlery Kryštofovi z Fictumu, který celé panství výrazně rozšíří a vytvoří tak malé fictůmovské dominium. Z klášterecké tvrze vznikne přestavbou renesanční zámek, vznikne první klášterecká škola a mnoho jiných stavitelských počinů. Kryštof se však nakonec postaví na stranu vzbouřených stavů, po bitvě na Bílé hoře mu je zabaven veškerý majetek o on sám umírá ještě v roce 1620, a je nejspíše do krypty uložen. Zatím se nepodařilo objevit jakoukoliv zmínku o petlerské hrobce a tak nelze s jistou určit jejího objednavatele. Fictumská krypta však nepochybně vznikla v druhé polovině 16. století a jejim zřizovatelem je nejpravděpodobněji Leo z Fictumu či jeho synovec Kryštof z Fictumu. Hrobka je zabírá svou dispozicí tri ktát čtyři metry velkou část lodi kostela, kdy vstup dovnitř byl kryt velkou deskou přímo před oltářem. Uvnitř krypty se nachází mohutné odvětrávací okno, které ústilo do malého otvoru ve vnější zdi kostela. Krypta je valeně zaklenuta a společně s převážnou částí klenby se zachovaly i původní omítky. Stáří krypty dokazuje i její velmi blízká stavebni podoba s kryptou již zmíněného Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkowitz v kostele Svaté Kateřiny na náměstí v Chomutově. Obě hrobky jsou téměř totožné, jen s rozdílem, že lobkowická hrobka je delší a nemá narozdíl od té naší zachovanou klenbu. Hrobky jsou natolik podobné, že by se snad mohlo jednat o stejného stavitele. Nesporným důkazem je ji nález zachovaných částí původních renesančních cihel, které tvoří celou klenbu a které svými rozměry odpovídají době Fictumů a nesou na sobě typicté znaky stavební keramiky. Typickým znakem cihel vyrobených do 16. Století je tzv. Prstování, kdy se na cihlách vyskytují četné otisky lidských prstů, chodidel, dlaní či od psů, koček i jiných zvířat. Zachované cihly i celá krypta je jedinečným příkladem vysoké kvality cihlářství v našem regionu. Lze konstatovati, že i samotná existence krypty v jinak běžném krušnohorském vesnickém kostele je velikým unikátem. Kosterní pozůstatky nalezené na rozbité podlaze krypty nepředstavují ucelené soubory lidských kostí. Z předběžného ohledání se jedná nejspíše o pozůstatek dvou dospělých a 4 dětských koster. Už samotná přítomnost dětských koster by mohla jasně deklarovat šlechtickou hrobku, neb v dřívějších dobách bylo místo u oltáře vyhrazeno pouze těm sociálně nejvyším vrstvám a děti byli považovány za neplnohodnotné dospělé a tak se jejich kosti ukládali většinou jen u zdí kostela, či hromadně na k tomu určených místech. Jedině odborný rozbor posoudí opravdové stáří kostí, nicméně samotná přítomnost dětských kostí podtrhuje hypotézu pohřbívání dětí šlechtického rodu. Hrobka byla po odstranění vrchního kamene nad vchodem přístupná k pravidelnému ukládání pozůstatků a neustále proudící vzduch skrze velkoryse pojatý větrací systém zajištoval postupné sesychání ostatků a zamezoval páchnoucímu tlení. Fictumovská hrobka v Petlerech je po renovaci přístupná po schodech navazujících na původní vstup, zakrytý modelovou stavbou původního kostela. Podlahu modelu tvoří původní pískovcová deska, která kryla hrobku v podlaze kostela. Ve stavbě modelu se nachází i několik nalezených tesaných pískovcových částí původního kostela z 14. a 15. století. Čistě hypoteticky mohli být v kryptě uloženi Leo z Fictumu, Volf (Opl) Dětřich (Jetřich) z Fictumu, Eleonora z Fictumu, Volf z Fictumu, Dětřich z Fictumu, Bohuslav Felix z Fictumu či snad i Kryštof z Fictumu. Po zániku fictumovské kláštrecké větve upadal kostel v Petlerech stále více v zapomění a stával se z něj opět prostý vesnický kostelík. Dokonce ani rozsáhlé stavební podniky Oswalda z Thunů se ho nikterak nedotkly. V rámci tvrdé rekatolizace, byly pravděpodobně odstraněny veškeré fictumovské náhrobní kameny, krypta byla uzavřena a možná se na ni i časem zapomělo, neboť ač byla hrobka původně větrána, došlo po jejím pevnějším uzavření k zetlení původních rakví. Proces rekatolizace završilo pak nové vysvěcení kostela a patrociniem Svatého Josefa. Nejspíše v průběhu 19. či nejpozději počátkem 20. století došlo snad s opravami podlahy k znovu odkrytí, kdy by snad zhnilé rakve s drobnými kostmi vyklizeny a zbytek velkých zachovalých kostí byl zanechan volně v rohu na podlaze. Petlerská krypta je významnou památkou přesahující svým významem i hranice našeho regionu.
Dobrý den, máte pravdu, upravil jsem to.
Dobrý den, podle fotografií se jedná spíše o zděná boží muka než o kapličku.
Smyslem těchto stránek je upozornit odpovědné úřady státní správy, místní samosprávy, církevní orgány a další instituce na existující špatný stav některých sakrálních památek s cílem napomoci jejich obnově.
Velká část představitelů měst a obcí chápe sakrální stavby nejen jako místa určená k náboženským obřadům, ale také jako významné architektonické, urbanistické a krajinotvorné prvky.
Svědčí o tom i tabulka Opravených staveb – stovky staveb zde uvedených byly ještě na konci 90. let 20. století vedeny jako poškozené či zničené (obce často zničené stavby obnovují na původních základech podle dochovaných fotografií).
Existují ale i opačné případy, bohužel i po roce 1989 bylo několik poškozených sakrálních staveb místo opravy zničeno či silně poškozeno, a to v následujících obcích:
Stránky mohou sloužit i jako inspirace pro případné sponzory, kteří by chtěli pomoci obnovit zašlou či zničenou krásu či pro ty, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu při vzkříšení památek.
Uvítáme všechny upřesňující informace, ať už jde o zlepšení či zhoršení stavu jednotlivých objektů, upozornění na další poškozené či zničené sakrální stavby, jejich fotografie, jakož i doplňující informace o důvodech, kdy a proč byly objekty poškozeny nebo zničeny.