WGS84 souřadnice objektu: 48.6147962423°N, 14.5497487494°E

Poloha: v městysi

Informace: Má novou střechu; loď šindelovou, věž a sanktusník měděnou. Kolem kostela je nově uděláno odvodnění. Opraven je i interiér. - Původně gotický kostel byl vystavěn na poněkud neobvyklém čtvercovém půdorysu. Od počátku byla součástí kostela i kaple Čtrnácti sv. pomocníků přistavěná k jeho jižní stěně. - Kostel je poprvé písemně doložen již v roce 1384 jako farní. Během třicetileté války, v roce 1620, byl kostel vypálen a následně znovu obnoven. Další opravy byly provedeny v letech 1735 - 1736, 1834 (tehdy byla nově pokryta střecha věže a kostel nově obílen), 1845 (vybílen interiér), 1893, 1937 (střecha lodi je pokryta eternitem) a 1940. Kostel s částí městyse vyhořel dne 9.6.1795; tehdy zcela shořela kaple Čtrnácti sv. pomocníků přistavěná při stavbě kostela k jeho jižní části; dřevěné sochy 14 svatých lidé před požárem zachránili a umístili je ve svých domech. Kostelní zvony byly zrekvírovány pro válečné účely dne 17.1.1917; tři nové kostelní zvony od firmy Perner z Českých Budějovic pořízené za 31.200,- Kč byly posvěceny dne 29.9.1929 - zvon sv. Šebestián vážil 679 kg, zvon Panna Marie vážil 289 kg a zvon Ukřižování Páně 38 kg. Ve dnech 5.11. - 10.12.1927 byly v kostele instalovány nové varhany pořízené za 32.600,- Kč. - Dne 10.5.1945 prošla Cetvinami Rudá armáda. Posléze nastala obnova Československé republiky; zdejší německy hovořící obyvatelé se ocitli bez státní příslušnosti, jejich majetek byl zabaven. Hranice podél Malše se stala neklidnou zónou s nelegálním překračováním hranic, útěky, krádežemi a pašováním. Dne 13.6.1945 byli zatčení téměř všichni muži z Cetvin, kteří byli členy NSDAP nebo nacistických Freikorps. Dne 24.7.1945 se stal provizorním komisařem celník Josef Chýle, který se zavázal ochranou německy mluvícího obyvatelstva. V roce 1946 byli Němci odvezeni osmi transporty do Německa, ale již před tím jich asi třetina uprchla do Rakouska. V roce 1950 v Cetvinách žilo 36 lidí. Na konci roku 1951 museli Cetviny opustit všichni zbývající obyvatelé, včetně faráře Liedla (nuceně přesídlen dne 15.12.1951 na faru do Malont), protože městys Cetviny byl zahrnut do tzv. zakázaného pásma, vyhlášeného Ministerstvem národní bezpečnosti ČSR dne 28.4.1951 (s účinností od 1.6.1951) podél hranic s Bavorskem a Rakouskem, odkud mělo být vystěhováno veškeré obyvatelstvo. Před odchodem farář Liedl zhasl v kostele věčné světlo. Socha Panny Marie z hlavního oltáře byla tehdy údajně přenesena na faru v Kaplici a odtud do muzea. V následujících měsících byly několik set metrů směrem do vnitrozemí podél hranic zřízeny elektřinou nabité drátěné zátarasy a rozmístěny protipěchotní miny. Větší část Cetvin se ocitla mezi drátěnými zátarasy a státní hranicí. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 2.4.1952 probíhaly v letech 1953 - 1956 v tehdejším okrese Kaplice demolice všech nemovitostí v zakázaném pásmu. Likvidace Cetvin byla zahájena dne 9.8.1955 příjezdem buldozerů, od 10.8.1955 začaly samotné demolice, během nichž bylo do 5.11.1955 zbořeno asi 110 domů. Stát zůstal jen kostel a čtyři domy, které z demolic pro své potřeby vyreklamovala zdejší jednotka Pohraniční stráže; loď kostela pak sloužila jako stáj a jatka pro zdejší posádku Pohraniční stráže, později jako skladiště, kostelní věž byla využita jako pozorovatelna pro Pohraniční stráž. Dne 7.5.1957 rozhodlo politické byro ÚV KSČ o provedení hromadné demoliční akce i v tzv. hraničním pásmu (navazovalo na zakázané pásmo směrem do vnitrozemí) a v rekreační oblasti kolem dokončované vodní nádrže Lipno. V tomto případě již nešlo o plošné demolice všech staveb jako v zakázaném pásmu, ale o demolice jednotlivých objektů. Demoliční akce v hraničním pásmu proběhla od podzimu 1957 do konce roku 1958. - Celkové zneatraktivnění života v pohraničních oblastech v 50. letech 20. století (zabrání půdy do nově vzniklých družstev či státních statků, likvidace soukromých služeb a řemesel, v pohraničním pásmu navíc omezení pohybu, špiclování, neustálé kontroly apod.) vedly ale k dalšímu odlivu obyvatel z těchto oblastí a opětovnému nárůstu opuštěných a rozpadajících se budov nejen v pohraničním pásmu, ale i celém pohraničí osídleném až do roku 1946 převážně německy hovořícím obyvatelstvem. Reakce komunistických úřadů byla typická - namísto odstranění příčin odlivu obyvatel rozhodlo dne 29.5.1959 politické byro ÚV KSČ na návrh ministra vnitra ČSR Rudolfa Baráka o provedení již třetí hromadné demoliční akce, tentokrát v celém někdejším pohraničí. I tentokrát šlo o demolici vybraných objektů, jejichž soupisy v rámci této akce prováděly pracovní komise složené ze zástupců různých odborů příslušných okresních národních výborů ve spolupráci s jednotlivými místními národními výbory. Ve směrnici pro provedení demolic bylo uvedeno, že pracovní komise "musí zjistit, které objekty z navržených jsou kulturní památky a rozhodnout, co s nimi. Ukáže-li se nutnost zbourání a odstranění kostela, upozornit na věc Ministerstvo vnitra, které ji projedná s příslušnými orgány." Vedoucí odborů pro vnitřní věci pohraničních okresních národních výborů byli instruováni již v předstihu dne 28.4.1959 na poradě svolané Ministerstvem vnitra ČSR, kde dostali za úkol sestavit demoliční komise a do 10.5.1959 (pro první etapu) a do 20.5.1959 (pro druhou etapu) připravit seznamy nemovitostí v pohraničí určené k demolici. Akce totiž byla rozdělena do tří etap - v první byly bourány opuštěné budovy v pohraničních oblastech přiléhajících k Rakousku a podél silnic a železnic vedoucích do západního a východního Německa, ve druhé zbytek budov v oblastech přiléhajících k západnímu a východnímu Německu a ve třetí budovy v oblastech přiléhajících k Polsku. Důvodem pro spěch s odklízením trosek zejména podél rakouské hranice bylo to, že na přelomu července a srpna 1959 měl ve Vídni proběhnout Světový festival mládeže a jak zjistily československé orgány, organizátoři festivalu plánovali, že účastníky zavezou k československé státní hranici, aby tam na vlastní oči viděli, jak to v "komunistickém ráji" vypadá. Provedením demoliční akce byly tentokrát pověřeny jednotky Ministerstva vnitra ČSR (příslušníci Pohraniční stráže, Vnitřní stráže, Veřejné bezpečnosti, Státní bezpečnosti, Civilní obrany, frekventanti škol spadajících pod Ministerstvo vnitra apod.), v oblasti vojenských újezdů pak armáda. - Soupis nemovitostí určených k demolici byl v rámci okresu Kaplice sestaven v první dekádě května 1959, bylo do něj zahrnuto i několik objektů, které stály v zakázaném pásmu a z nějakého důvodu nebyly zbořeny v letech 1955 - 1956. Pracovní komise při Okresním národním výboru v Kaplici navrhla v květnu 1959 zařadit mezi objekty určené k demolici celkem pět kostelů v tehdejším okrese Kaplice - v Cetvinách, Kapličkách, Rychnůvku, Svatém Kameni a Svatém Tomáši. O tomto svém záměru informovala podle pokynů Ministerstvo vnitra ČSR, které návrh předalo Ministerstvu školství a kultury ČSR k rozhodnutí. Dne 29.5.1959 poslal Dr. Winter z Ministerstva školství a kultury ČSR dálnopisnou zprávu odboru školství a kultury Krajského národního výboru v Českých Budějovicích: "Ministerstvo školství a kultury sděluje, že se nepovoluje demolice objektů Cetviny a Sv. Tomáš. Demolice se povoluje u objektu Rychnůvek. Objekt v Kapličkách není památkou, proto není třeba souhlasu MŠK. O objektu Sv. Kámen dosud nerozhodnuto. ...". Tímto rozhodnutím byl kostel v Cetvinách zachráněn; i když nebyl v dalších letech nijak udržován, ve značně zchátralém stavu se dožil revoluce v roce 1989. V letech 1995 - 2003 zorganizovala římskokatolická církev rekonstrukci kostela, kterou finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR, rakouská vláda, vyhnaní němečtí rodáci z Cetvin (mimořádnou zásluhu měla zejména paní Gertrud Schölhammer z Mnichova) a Jihočeský kraj. Hlavní práce na rekonstrukci exteriéru i interiéru byly dokončeny v roce 2003 a kostel byl dne 6.9.2003 slavnostně znovu vysvěcen českobudějovickým biskupem Mons. Jiřím Paďourem. Nová oprava kostela proběhla v letech 2017 - 2020. V kostele se vzhledem k jeho odlehlé poloze nenacházejí žádné starožitnosti ani jiné cennosti. V roce 2006 byly v kostele postaveny varhany původně umístěné v kostele v Jablonci na Českokrumlovsku. Kostel je otevřen veřejnosti jen při příležitostných koncertech a událostech. Pravidelnou událostí je každoroční setkání cetvinských rodáků, jež se koná obvykle v první polovině srpna. - Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.

Zdroj: Václav Marek

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

• admin napsal 24.1.2011 22:55

  Informace doplněny, děkuji.

• Helena napsal 19.1.2011 21:26

  Kostel Narození Panny Marie: Původně gotický kostel doložený od roku 1374. Byl vystavěn s poněkud neobvyklým čtvercovým půdorysem. Během třicetileté války, v roce 1620, byl kostel vypálen a následně znovu obnoven. Další opravy byly provedeny v letech 1735-36, 1893 a 1940. V období komunistického režimu (1948 – 89) nebyl kostel udržován a značně zchátral. Od roku 1995 organizuje římskokatolická církev rekonstrukci kostela, kterou finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR, rakouská vláda, rodáci z Cetvin žijící dnes v zahraničí (mimořádnou zásluhu měla zejména paní Gertrud Schoelhammer z Mnichova) a jihočeský kraj. Hlavní práce na Rekonstrukci exteriéru i interiéru byly dokončeny v roce 2003 a kostel byl 6.9.2003 slavnostně znovuvysvěcen českobudějovickým biskupem Mons.Paďourem. V kostele se nenacházejí žádné starožitnosti ani jiné cennosti, což je vzhledem ke jeho odlehlé poloze rozumné. Kostel je otevřen veřejnosti jen při příležitostných koncertech a událostech. Pravidelnou událostí je každoroční setkání cetvinských rodáků. Koná se obvykle v první polovině srpna. http://www.cetviny.cz/zakladni.htm

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat