Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 122) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 71

Kód katastrálního území:

631116

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1811 - 1814

Poloha:

ve vsi

Zadní část lodi a věž mají novou střechu, věž měděnou. Chybí sanktusník. Zdivo dosti potřebuje obnovit nátěr. - Před výstavbou vlastního kostela a vzniku farnosti chodili obyvatelé Doubice na bohoslužby do Chřibské a poté do Krásné Lípy. - Klasicistní kostel v Doubici byl vystavěn v letech 1811 - 1814. Ze stejné doby pochází i vnitřní vybavení. V blízkosti kostela stojí patrová budova bývalé fary z roku 1814. Varhany v kostele pocházejí z let 1818 - 1820. Vyrobeny byly v malé varhanářské dílně, založené Augustinem Lehmannem v Krásném Poli (součást Chřibské). S klesajícím počtem obyvatel v 60. a 70. letech 20. století upadal hospodářský a společenský život v obci. Postupně klesal také počet věřících a tato situace se promítla i do osudu kostela. Bohoslužby se zde již nekonaly a kostel byl uzavřen. To samozřejmě mělo neblahý vliv na stav budovy i zařízení. Také hřbitov, na kterém kostel stojí, nebyl udržován a postupně zarůstal plevelem a náletovými dřevinami. Později došlo k násilnému vniknutí do kostela a tento se stal cílem vandalů, vykradačů a hledačů ukrytého majetku. Bylo poškozeno a rozkradeno vybavení kostela, především socha Madony z oltáře a také velký obraz nad oltářem. Z toho zůstal alespoň rám, ale plátno bylo vyříznuto a již nikdy se nenašlo. Chátrala i samotná stavba. Propadla se část střechy a zřítila se část kopule na věži. Tehdejší komunistické vedení se rozhodlo řešit situaci demolicí kostela. - Tomuto rozhodnutí se vzepřel tehdejší duchovní správce doubické farnosti pátek Alexej Baláž, který působil jako farář v Krásné Lípě. Podařilo se mu nejen rozhodnutí o demolici zvrátit, ale přesvědčit úřady, aby prostředky určené na demolici kostela byly použity k jeho záchraně. Získal i další peníze a v létě roku 1979 byla provedena oprava střechy lodi. Vzhledem k nedostatku financí, materiálu a také odborných řemeslníků byla zjednodušena konstrukce krovu. Nebyla již ve střeše zachována střešní okna, tzv. volská oka, a také sanktusová věžička na východní straně kostela. Na jejím místě byl vztyčen kovový kříž. Tím došlo ke změně celkového vzhledu střechy. Nicméně byl učiněn první krok k záchraně kostela. Poté byly práce na opravě kostela na několik let přerušeny a zájem veřejnosti o osud doubického kostela znovu upadal. Pustl kostel i jeho okolí. V roce 1981 odešel P. Baláž do Varnsdorfu. Jeho nástupcem se stal P. František Jirásek. - Nový impuls k dokončení opravy kostela přišel v polovině 80. let. Tehdy se mladý student z Rybniště, Marcel Hrubý, začal zajímat o stav doubického kostela a navrhl, aby se oprava kostela dokončila. V té době to byl nápad téměř utopický. Sám P. Jirásek připustil, že mu tato snaha připadá marná, v obci nebyl zájem o církevní život a neviděl ani možnost získat na opravu potřebné peníze. Vládnoucí garnitura takové snahy rozhodně nepodporovala, spíše potlačovala. Změna v jeho smýšlení přišla v srpnu 1987. Právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie vyhlásil papež Jan Pavel II. Mariánský rok. To P. Jirásek přijal jako znamení a výzvu. Po dohodě s Marcelem Hrubým se rozhodli opravu kostela dokončit. Stanovili si cíl uvést kostel do takého stavu, aby v něm mohla v průběhu Mariánského roku proběhnout slavnost posvěcení kostela. Marcel Hrubý získal skupinu mladých lidí, kteří ve svém volném čase prováděli potřebné práce. V té době mu byl 21 roků a studoval v Praze. Mezi svými spolužáky našel hodně těch, které myšlenka záchrany kostela zaujala, a tak trávili svůj volný čas v Doubici a pracovali na opravách kostela. Ubytováni byli na faře v Krásné Lípě. Jídlo pro ně připravovaly řádové sestry z Jiřetína pod Jedlovou. S nimi pracovalo ještě několik přátel Marcela Hrubého z Rybniště. Později se k nim připojili také mladí doubičtí chalupáři, kteří pomáhali při pokládání odvodňovacího potrubí, terénních úpravách a úklidu hřbitova. Jen odborné práce byly zadávány a placeny řemeslníkům a firmám. Potřebné finance na materiál a odborné práce zajišťoval P. Jirásek. Nejvíce peněz na opravu kostela věnovaly řádové sestry. Těch v té době působilo v okolí poměrně hodně. Pracovaly jako pečovatelky v ústavech sociální péče ve Šluknově, Jiřetíně pod Jedlovou, Křečanech a Horní Poustevně. Další peníze darovali kněží a také někteří obyvatelé Doubice a okolních obcí. Požadovat příspěvek od státu považovali za zbytečné, naopak se obávali toho, aby svou žádostí nevyvolali další překážky či dokonce zákaz prováděných oprav. Že to nebyly obavy liché, dokazoval i velký zájem příslušníků Státní bezpečnosti, kteří dění kolem doubického kostela věnovali velkou pozornost a pokoušeli se zastrašováním mladé lidi od jejich činnosti odradit. Nicméně v letech 1987 - 1988 byla obnovena zřícená kopule věže, kostel byl vymalován a byla opravena fasáda. Dne 13.8.1988 byl kostel tehdejším pražským světícím biskupem ThDr. Antonínem Liškou znovu vysvěcen. Bohoslužby se v kostele konají od května do září každou druhou sobotu v měsíci od 17:00 hodin. - Z původního vybavení jsou v současnosti v kostele lavice, křtitelnice, kazatelna a varhany. Poničené varhany byly z kostela včas odvezeny P. Balážem do Varnsdorfu a tím zřejmě zachráněny před úplným zničením nebo zcizením. Do kostela se vrátily později, při svěcení kostela v srpnu 1988 zde ještě nebyly. Dřevěné sochy světců byly převezeny z kostela v obci Krbice u Chomutova, která musela ustoupit těžbě uhlí a dnes již neexistuje. Kříž nad svatostánkem pochází z kostela z obce Stranná na Chomutovsku. V moderním stylu pojatý oltář, svatostánek a ambon (řečniště) vyrobil pražský umělec pan Stádník přímo pro doubický kostel. Z původního obrazu nad oltářem zbyl jenom rám. Do něj namalovala nový obraz řádová sestra z řádu Kongregace školských sester de Notre Dame. Sestry tohoto řádu působily v Horní Poustevně. Velký litinový kříž před vstupem do kostela byl darem věřících z Jablonce nad Nisou. - Po měsících tvrdé práce, která nebyla přerušena ani v zimních měsících, se podařilo dokončit opravy a úpravy interiéru kostela v létě roku 1988. Zbývalo provést opravu fasády, ta se však uskutečnila až v roce 1989. To ale nebránilo tomu, aby kostel mohl být znovu vysvěcen. - Slavnostní svěcení se konalo dva dny před svátkem Nanebevzetí Panny Marie, dne 13.8.1988. Slavnosti se zúčastnilo velké množství lidí a kostel byl zcela zaplněn. Vysvěcení provedl pražský světící biskup Mons. ThDr. Antonín Liška se společenstvím více než 30 kněží. Mezi nimi byl i hradecký biskup Mons. ThLic. Karel Otčenášek. Ten ale v té době nesměl svůj úřad v Hradci Králové vykonávat a působil jako farář v Trmicích. Když příslušníci StB, kteří slavnost svěcení samozřejmě také sledovali, zjistili, že je mezi přítomnými, snažili se mu v účasti na slavnosti zabránit. Biskup Otčenášek se nakonec celé slavnosti zúčastnil. Nesměl mít ale na hlavě biskupskou mitru, odznak své církevní hodnosti. Poté již probíhala slavnost podle připraveného programu. Později, dne 15.10.1988, byla posvěcena hřbitovní kaple jako schönstattská svatyňka litoměřické diecéze. - V roce 1989 byly práce na doubickém kostele dokončeny. Byla provedena oprava a nátěr fasády. V srpnu se zde konala poutní mše svatá, kterou celebroval nový litoměřický biskup Mons. ThDr. Josef Koukl. Také této mše se zúčastnilo velké množství poutníků ze širokého okolí. - Pozemek s kostelem patří církvi.

WGS84 souřadnice objektu: 50.890285°N, 14.45895°E