Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

špitální kostel

Církev:

katolická

Kód katastrálního území:

610003, ...

Období devastace:

1654–1848

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1238 - 1243

Zbořeno:

začátek 19. století

Poloha:

v dolní části ulice Pekařská

Kostel sv. Jana Křtitele se nacházel na Starém Brně, na místě dříve zvaném Křižovnické Území, v dnešní dolní části ulice Pekařská, zhruba v místech domů č. 78 – 80. Naproti se rozprostírala johanitská komenda, nazývaná tehdy Kreuzhof. - Kostel je úzce spjat se špitálem sv. Ducha. O špitálu se prvně dovídáme z listiny biskupa Roberta, v níž v létě roku 1238 uvádí, že vysvětil místo, které z vlastních prostředků koupil brněnský měšťan Rudger s manželkou Hodavou. Ti zde založili špitál a hřbitov k pohřbívání chudých nebo poutníků. O špitál projevili zájem johanité, přičemž Rudger vstoupil to jejich řádu a předal jim špitál i s majetkem. Tak vznikla v roce 1243 v sousedství špitálu, na téže straně, johanitská komenda. - Samotný kostel sv. Jana Křtitele byl postaven naproti těmto institucím přes cestu. Vznikl pravděpodobně mezi lety 1238 až 1243 a jeho původní zasvěcení bylo sv. Václavu a Antonínovi. Když však v roce 1243 vznikla komenda johanitů, bylo přijato patrocinium sv. Jana Křtitele, protože to byl světec řádu. Kostel spolu se špitálem byl v průběhu 13. a 14. století označován různými názvy. Kromě špitálu sv. Ducha a kostela sv. Jana zde existovalo pojmenování také jako špitál sv. Jana nebo sv. Antonína, výjimečně také jako kostel sv. Ducha. V listině z roku 1238 se o zasvěcení přímo nehovoří, biskup nově založené zařízení svěřuje ochraně sv. Václava a přenechává mu almužnu sv. Antonína. V listinách z let 1239 a 1243 již je patrocinium sv. Ducha uvedeno. Duchovní správce kostela byl zároveň správcem špitálu. - Kostel sv. Jana Křtitele disponoval farními právy a patřil mu také kostelík sv. Víta v Králově Poli i s jeho majetkovým vybavením. L. Jan upřesňuje, že však neměl vymezený farní obvod a jeho kompetence se vztahovaly kromě řádových bratrů také na chudé a pocestné, kteří byli na zdejším hřbitově pohřbíváni. Případně johanitští kněží křtili děti, jež se narodily matkám na cestách. Komendu i kostel postihlo velké poškození během švédského obléhání v roce 1645. L. Jan uvádí, že ve špitálu žily před polovinou 18. století pouze tři staré ženy. Dodává, že kostel byl sice roku 1760 obnoven, avšak již roku 1784 zrušen za josefínských reforem. Na počátku 19. století byl prodán ševci Taslovi, který prostory využíval jako konírnu. Karel Kuča přidává, že kostel byl obnoven po válečném zpustošení ještě v roce 1672. Okolní hřbitov byl zrušen spolu s kostelem. Kostel zanikl poté, co na jeho prostoru místo stáje pro koně vznikl pivovar U bílého kříže.

Zdroj: Bc. Petra Sejkorová, Zaniklé kostely v Brně