Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1

Kód katastrálního území:

715506, 715620, 714305, 713937

Období devastace:

1938–1945

Důvod devastace:

válečné události

Postaveno:

6.5.1928 (základní kámen) - 23.6.1929 (vysvěcení)

Poloha:

na náměstí Komunardů

Loď má jen plechovou střechu. - Stavba svinovského kostela se připravovala řadu let. Již v roce 1911 vznikla Kostelní jednota Jana a Pavla za účelem stavby kostela, ale ta dlouho nebyla schopna svůj záměr realizovat. Až porubský kaplan P. Ladislav Kubíček (obec Svinov tehdy patřila do farnosti Poruba) se s rozhodností mladého kněze do tohoto díla pustil a dotáhl ho do zdárného konce. Slavnost kladení základního kamene se konala dne 6.5.1928, slavnost svěcení kostela vykonal dne 23.6.1929 olomoucký světící biskup dr. Josef Schinzel. - Způsob stavby, zasvěcení kostela i jeho vnitřní výzdoba jsou určitým odrazem toho, jak se křesťanská víra ve své době prožívala. Pro stavbu kostela byl získán prostor parkově upraveného prostředí, které vzniklo regulací říčky Porubky a které velkostatkář hrabě Jan Wilczek vymínil v rámci poválečných záborů půdy jako pozemek určený pro stavbu kostela. Ze tří návrhů byl v roce 1927 vybrán návrh pražského architekta Adolfa Brzotického. Ten spojuje v jeden celek tři základní prvky: klasickou - podélnou dispozici jednoduché chrámové lodě s apsidou, asymetrické průčelí s výrazným trojúhelníkovým štítem a s trojitou arkádou a hranolovou 39 metrů vysokou věž - zvonici, na jejímž vrcholu je umístěn kříž. Období 1. poloviny 20. století bylo v Evropě poznamenáno hlubokými společenskými a hospodářskými problémy, díky kterým dochází k radikalizaci části evropské společnosti a k jejímu příklonu k fašismu, nacismu a ke komunismu. Tehdejší papežové se snažili těmto tendencím čelit. Zdůrazňovali ve svých pastýřských listech postavu Ježíše Krista jako krále celého světa, který chce pro společnost řád postavený nikoliv na nenávisti k rase či třídě ale zakotvený na hodnotách pravdy a lásky. Do církevního kalendáře byl proto v roce 1925 zaveden nový svátek „slavnost Krista Krále“. Organizátoři stavby kostela se s tímto papežovým programem ztotožnili a slavnost Krista Krále byla zvolena jako patrocinium kostela. Zasvěcení je zviditelněno sochou Krista Krále na hlavním oltáři kostela. Královskou důstojnost Ježíše Krista vtiskl do kamene olomoucký akademický sochař Julius Pelikán velice zvláštním a teologicky krásným způsobem. Kristus Král nabízí všem, kteří do chrámu vcházejí, svou náruč. Všechny v chrámu jakoby vítal slovy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím….a naleznete pro své duše odpočinutí.“(Mt 11,28–30). Stejný autor vytvořil dva kamenné reliéfy na bočních oltářích: reliéf Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem v náručí (na pravé straně) a reliéf sv. Josefa vedoucího za ruku malého Ježíška (na levé straně). Dva reliéfy se sochou Krista Krále uprostřed vytvářejí pomyslný trojúhelník. Ten je pro návštěvníky dalším poselstvím: Ježíš, Maria a Josef vytvářejí Svatou Rodinu. Panna Maria zde poskytuje Ježíškovi mateřskou ochranu, sv. Josef už většího Ježíška bezpečně uvádí do života. Církev tímto připomíná zásadní význam rodiny jako základu každé lidské společnosti, úlohu otce (postava sv. Josefa) i matky (postava Panny Marie). Z významných částí vybavení kostela je zajímavá kamenná kazatelna se znaky čtyř evangelistů (Matouš - dítě, Marek - lev, Lukáš - býk. Jan - orel) vtesanými do jejího vnějšího pláště a soubor kamenná křtitelnice s poklopem a svícen s paškálem (= velikonoční svíce). Kovové části jsou zde citlivě zhotoveny v leštěné mědi. Další dvě sochy sv. Antonína Paduánského (u vchodu do kostela) a sv. Terezie z Lisieux (na levé straně chrámové lodi) nebyly do kostela postaveny samoúčelně, i když nejsou velkými uměleckými díly. Ve své době byly výchovnými prostředky - konkrétními vzory, na kterých se ukazovalo, jak se má křesťanská víra projevovat v praxi. V době, kdy stát nevytvářel tak hustou síť sociálního zabezpečení jako dnes, byla socha sv. Antonína Paduánského s pokladničkou zařízením některých katolických farností, jež se nazývalo „Chléb sv. Antonína.“ Věřící podle vzoru tohoto světce v rámci svých možností vytvářeli ve farnosti charitativní fond pro zmírňování sociální bídy. Terezie z Lisieux byla „obyčejnou“ řeholní sestrou, nezastávala žádnou mimořádnou funkci, nevybudovala žádné mimořádné dílo. Její život byl prostý a obyčejný a přitom svatý a krásný. A právě v tomto viděl papež Pius XI. její poselství pro člověka moderní doby: poctivým plněním svých všednodenních pracovních i stavovských povinností může být a má být každý z nás na svém místě zdrojem proměny světa k lepšímu. Vitráže oken nejsou původní, byly při osvobozování Ostravy na konci 2. světové války. Kostel a přilehlá fara dostaly několik dělostřeleckých zásahů, které obě stavby těžce poškodily. Stopy válečných událostí jsou ještě i dnes při podrobnější prohlídce kostela patrné. Nová okna pořídil podle návrhu Ferdinanda Adamce v roce 1949 P. František Hadamčík (farářem ve Svinově byl v letech 1946 - 1950) a na rozdíl od předcházejících, v jejichž vitrážích byli čeští světci, zabývají se tyto ideově postavou Krista Krále. „Vládnoucí Kristus“ buduje své království jako „Rozsévač, který zasévá dobré semeno“ a jako „Dobrý pastýř, který hledá každou ztracenou ovci“. Nedílnou součástí budování Kristova království je jeho vlastní životní cesta „utrpení“, „ukřižování“ a „vzkříšení“ (to jsou vitráže na protější straně). Zbývající čtyři vitráže měly vyjadřovat přítomnost Kristova království v lidské společnosti: svátost křtu, svátost smíření, eucharistii a církev, tyto však už nebylo možné vzhledem k zostřujícím se protináboženským poměrům na počátku 50. let 20. století realizovat. Cyklus světců „české nebe“ ve vítězném oblouku namaloval v roce 1958 podle návrhu prof. Jana Obšila malíř pan Josef Drha. Na čelním místě uprostřed je Kristus Král (v levé ruce drží symbol královské moci, pravou rukou žehná), je obklopen šesti anděly. Vpravo pak je klečící postava sv. Hedviky, slezské kněžny a patronky Slezska, dále český kníže sv. Václav oděn jako voják, v ruce drží kopí s praporcem, v jeho bezprostřední blízkosti stojí kněz sv. Jan Nepomucký s mučednickou palmou v ruce a vpravo dole je postava sv. Anežky Přemyslovny v řeholním rouchu. Na levé straně je pak shora v modročerveném oblečení postava Panny Marie, dále vlevo jsou postavy sv. Cyrila (hnědý mnišský hábit) a Metoděje (kněžské oblečení s arcibiskupským palliem jako znakem metropolity moravského) a úplně dole vlevo v bílém oblečení postava sv. Víta s atributem kohouta jako symbolem bdělosti. Na podélných stěnách chrámové lodi se dále nachází cyklus 14 obrazů křížové cesty, které pro kostel dodala v roce 1930 firma Ignác Neškudla z Jablonce nad Orlicí jako kopie obrazů křížové cesty z kostela sv. Jana Nepomuckého z Vídně (ul. Na Rennwegu) od vídeňského akademického malíře Josefa Füricha. Poslední významné úpravy interiéru kostela se realizovaly v roce 1977. Tehdy byla odstraněna oltářní mřížka oddělující presbytář od lodě kostela a podle návrhu architekta Josefa Ulmana byl prostor kněžiště v duchu 2. vatikánského koncilu rekonstruován. Dne 9.11.1931 byla při kostele ve Svinově ustanovena samostatná farnost. - Kostel je jednoduchá jednolodní stavba s prostou sedlovou střechou. Tu zvýrazňuje věž krytá čtyřbokou jehlanovou střechou. Před vstupem do chrámové lodi se nachází předsíň se třemi valenými oblouky. - Pozemek s kostelem patří církvi.

Zdroj: farnostsvinov.cz

WGS84 souřadnice objektu: 49.815739°N, 18.196294°E