Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 0) ostatní

Druh stavby:

hřbitovy

Kód katastrálního území:

730955

Období devastace:

1849–1918

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

asi 1753

Zbořeno:

1894

Poloha:

mezi Pernerovou ulicí a železnicí

Počátky hřbitova v prostoru dnešních ulic Pernerovy, Šaldovy a Korybutovy sahají do 18. století, a to patrně k roku 1753. Hřbitov byl zřízen na území tehdejšího Špitálska (Špitálského pole) ve vzdálenosti necelých tří set metrů jihozápadně od Invalidovny, ústavu založeného z nadace hraběte Petra Strozziho (1626 - 1664) pro zajištění válečných invalidů a vysloužilců a vystavěného podle upravených plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera mezi lety 1731 a 1737. Projekt byl realizován jen v jedné devítině původního velkorysého návrhu. Prvních dvě stě „churavců“ včetně lékařů a dalšího personálu, kteří chod Invalidovny zajišťovali, se nastěhovalo do ještě nedokončeného objektu v roce 1735. Podle úmrtních matrik byli zemřelí pochováváni na hřbitově u kostela sv. Pavla východně od Poříčské brány při brandýské silnici. Toto pohřebiště bylo císařským nařízením roku 1787 i s kostelem zrušeno. - Na počátku roku 1753 byla do úmrtní matriky z let 1751 - 1784 slavnostně vepsána zmínka o pohřbívání „na novém hřbitově domu invalidů“. Na konci roku 1753 pak byl c. k. pražským hospodářským ředitelstvím založen vojenský „hřbitov s kaplí a kostnicí“. Pohřebiště kromě invalidů a jejich rodin začalo sloužit celé pražské vojenské posádce, mužstvu i důstojníkům. Pokud prvních osmnáct let chodu Invalidovny postačoval hřbitov při kostele sv. Pavla vzdálený asi 1 300 metrů, pak není překvapivý fakt, že ke zřízení vlastního (následně společného vojenského) pohřebiště došlo až roku 1753. Hřbitovní kaplí se stala pozdně barokní stavba čtvercového půdorysu s okrouhlým presbytářem, jejíž interiér byl vyzdoben freskovou malbou korunovace Panny Marie a českých patronů. Dalším důležitým mezníkem ve vývoji hřbitovního komplexu je rok 1784. Tehdy k pohřebišti invalidů přibyly hřbitovy protestantské - luteránský a helvetský. Avšak již o sedm let dříve, čtyři roky před vydáním tolerančního patentu, roku 1777 bylo norimberským kupcům povoleno zřízení krypty pro nekatolické důstojníky a některé kupce. Krypta byla zbudována roku 1781. Její poloha dnes není známa. Roku 1786 byl hřbitov rozšířen pro potřeby vojska. Nově vzniklá část obklopila původní hřbitov z východu, severu a západu. K rozšíření vojenského hřbitova došlo v roce 1801 (o 480 čtverečných sáhů, což odpovídá 1 726 m2). Prostor nejstarší části vojenského hřbitova a nově připojené západní parcely byl vyčleněn pro důstojníky; zde byla i barokní hřbitovní kaple. Tato část hřbitova sloužila pro pohřby pražských velitelů a důstojníků z městské posádky a pro pohřby ruských a pruských velitelů a důstojníků zraněných v bitvách, kteří zemřeli v pražských špitálech. V severní a východní části rozšířeného hřbitova se nacházel hřbitov pro mužstvo. Poblíž vchodu na severní straně stál pomník vojáků padlých roku 1848 a pomník 286 pruských vojáků padlých roku 1866. V této části byl roku 1813 vztyčen pomník darovaný carem Alexandrem I. ruským vojákům, kteří byli zraněni při bitvách u Drážďan a Chlumce a zemřeli Praze. Pomník obsahoval nápis v ruštině a němčině: „Posvátné jsou vaše kosti na těchto místech, nezapomenuti zůstanete ve své vlasti.“ (pomník byl po zrušení hřbitova přenesen na Olšanské hřbitovy). K rozšíření evangelických hřbitovů došlo v roce 1863, předtím možná již v roce 1833. - Po dlouholeté snaze karlínské obce o zrušení celého pohřebiště bylo oficiální a konečné stanovisko vydáno v roce 1894, čtyři roky poté, co byl v roce 1890 celý hřbitov zatopen při ničivých záplavách. K exhumacím ostatků z vojenského hřbitova se přistoupilo až na podzim roku 1904 a práce probíhaly do konce roku 1905. Podle zpráv mělo být vykopáno čtyři tisíce obyčejných vojáků a jeden tisíc důstojníků. Jejich ostatky byly následně znovu pohřbeny většinou na Olšanských hřbitovech, v některých případech i s náhrobky. Přeneseny byly i některé náhrobky evangelíků (celkem bylo přeneseno cca 30 náhrobků). Po skončení exhumací byla plocha vojenského hřbitova předána městu Karlínu. Roku 1906 město část nově nabytých hřbitovních pozemků prodalo Akciové společnosti, dříve Breitfeld, Daněk a spol., později toho roku odkoupilo město Karlín první část evangelických hřbitovů a v roce 1911 pak zbytek. Hřbitovy byly zarovnány vrstvou navážek, ve střední a východní části na nich byla zřízena obecní pokusná a zásobní zahrada a okrajové části překryly podle regulačního plánu nové ulice. Kvůli rozšíření továrny a zřízení vlečné dráhy odprodalo město Karlín v roce 1917 Akciové společnosti (od roku 1927 ČKD) i pozemky obecní zahrady. Továrním provozům poté sloužila značná část plochy zrušených hřbitovů po zbytek 20. století. Viditelnou připomínkou zůstávala márnice, později obydlí hrobníka a převozníka, která byla zbourána v roce 1952, a do dnešních dnů dochovaná kaple.

Zdroj: Pavel Kacl, Eva Průchová: Komplex zaniklých hřbitovů v Praze - Karlíně

WGS84 souřadnice objektu: 50.091911°N, 14.457751°E