Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Torzální (známka 500) zděné kostely

Druh stavby:

klášterní kostel

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 1/1

Kód katastrálního území:

770485

Období devastace:

1654–1848

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

13.10.1357

Poloha:

ve vsi, v areálu kláštera

Nejvýznamnější památkou Klášterní Skalice je zaniklý klášter a jeho gotická bazilika, na kterou z jihu navazovaly gotické konventní budovy. Poslední pozůstatek po trojlodní bazilice je zbytek jednoho ze čtyř gotických pilířů v křížení hlavní a příčné lodi, který stojí severně od nynějšího zámku. Zachovaly se také fragmenty kaple s východním průčelím štítové zdi konventu a oknem. Další zbytky kdysi rozsáhlého klášterního hospodářského dvora se dnes nacházejí v soukromém statku. Archeologické zlomky jsou pak uloženy v lapidáriu Národního muzea v Praze a také v regionálním muzeu v Kolíně nad Labem. - Neimpozantnější stavbou kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož stavbě se účastnila huť Matyáše z Arrasu, uvolněná z budování chrámu sv. Víta na Pražském hradě po příchodu Petra Parléře. Zakládací listinu posledního českého kláštera řádu cisterciáků s kostelem Milosti Panny Marie (Ad Gratiam beatae Virginis), vydal dne 13.10.1357 mindenský biskup Dětřich z Portic a Kuglvajtu, původně cisterciácký mnich braniborskho kláštera v Lehninu. Fundátor do nového založení pozval opata a 12 mnichů z mateřince v Sedlci u Kutné Hory. Věnoval jim pozemkový majetek, jmenovitě vesnice Skalici, Ždánice, Miškovice, Lipskou, les Kozí hřbet, a dále 2 000 kop pražských grošů na stavbu kláštera. Základní kámen byl položen a vysvěcen olomouckým biskupem Janem VIII. Očkem u Vlašimi, za přítomnosti císaře Karla IV., Arnošta z Pardubic, Dětřicha a dalších šlechticů. Dětřich spolu s pozdějšími donátory financoval stavbu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže v délce něco přes 50 metrů a konventní budovy s čtvercovým rajským dvorem. Klášter přijal pod svou ochranu a finančně jeho stavbu podpořil král Václav IV. - Dne 18.4.1421 byl celý areál kláštera zničen husity a jeho majetek zapsal císař Zikmund městu Kouřim. Král Jiří z Poděbrad později zastavil zbořený klášter Janu z Vojslavic, ale až v roce 1481 nechal Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit a opat Jan, dosazený ze Sedlce, jej přebral zpět. Podruhé klášter ukončil svou činnost v roce 1533; budovy i chrám byly tehdy ponechány svému osudu. - V roce 1690 byl klášter z iniciativy sedleckého opata Jindřicha Snopka podruhé obnoven. Původní klášterní budovy však byly již zcela zpustlé a proto byl vystavěn ze zbytků východního křídla klausury a přilehlé prostory (sakristie?) severního křídla prostý dvoukřídlý konvent, na který navázala při jižním rameni transeptu bývalého chrámu barokní kaple Zvěstování Panny Marie, sklenutá kříži do pásů a vyzdobená ornamentální malbou. Kaple byla vystavěna v části bývalého chrámu s využitím původních zdí presbytáře. Existence kláštera však opět neměla dlouhého trvání, za josefínských reforem byl klášter v roce 1783 definitivně zrušen. Nevyužívané budovy koupil v roce 1819 měšťan Jiří Dörfel, který konvent upravil na zámek, bývalá klášterní kaple se stala kaplí zámeckou a její průčelí bylo pseudogoticky upraveno. V roce 1840 byly odstraněny dosud mohutné zříceniny kláštera a v nadcházejících letech byl areál převážně hospodářsky využíván poté, co zdejší statek získal v roce 1872 kníže Jan z Lichtenštejna. V majetku Lichtenštejnů pak zůstal zámek až do pozemkové reformy v roce 1924, kdy byl přeměněn na zemědělské družstvo. V letech 2009 - 2011 byl opraven a staticky zajištěn zbytek refektáře se zazděným oknem. - Vzhledem k tomu, že v průběhu staletí své existence byl klášter neustále devastován, nelze dnes původní podobu bezpečně rekonstruovat. Z roku 1807 se dochoval obraz od Aleše Vincence Pařízka, zachycující mohutné zříceniny kláštera, který je východiskem k určitým hypotézám o jeho podobě. Jádro kláštera tvořila rozlehlá čtyřkřídlá dispozice, obklopující ústřední rajský dvůr. Ve východním křídle byla kapitulní síň a jižní stranu zaujímalo skriptorium a refektář, který by mohl být podle dochovaných proporcí jednou z největších prostor v Čechách v době vlády Karla IV. Celou severní část objektu uzavíral kostel Panny Marie, který měl nebývale velkolepé rozměry; jednalo se o síňové pětilodí (výška střední lodi musela činit nejméně 30 metrů) s presbytářem a s příčnou lodí, dlouhou 40 metrů. Je rovněž možné, že pětilodí mělo katedrální dispozici s vysokým síňovým chórem, který obíhal ochoz s bočními kaplemi. Každopádně byl kostel projektován jako největší gotický kostel v Čechách. - Z chrámu se dodnes dochovalo pouze deset metrů vysoké torzo mohutného, bohatě profilovaného gotického pilíře z červeného pískovce, prokazatelně dílo huti Matyáše z Arrasu (v 19. století zde stálo ještě 12 pilířů) a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy žebrové klenby chóru. Z konventu se v budově zámku dochovala vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou (vedle barokní kaple, původně zřejmě armarium neboli knihovna) a zazděné veliké gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly (zřejmě pozůstatek fraterie, neboli tzv. sálu bratří, který obvykle sloužil jako skriptorium, případně pozůstatek refektáře). V kouřimském muzeu je uložen opukový svorník (výška 42 cm, průměr 47 cm, vyobrazení anděla, zbytky původní polychromie), který pochází z nedochované chrámové klenby; jedná se o vynikající kamenickou práci z roku 1410. V kouřimském muzeu je také vystaven model kláštera ve 14. století. - Zbytky kláštera a zámku jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17574/2-733. - Pozemek, na němž kostel stál, je v soukromém vlastnictví (Milan Hanuš z Klášterní Skalice).

Zdroj: www.cestyapamatky.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.023228°N, 14.985509°E