Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 90

Kód katastrálního území:

729051

Období devastace:

1849–1918

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

11. století, přestavěn 1749

Zbořeno:

1891

Poloha:

na Arbesově náměstí

Od 11. století do roku 1891 stával na Arbesově náměstí (dříve Kostelním nebo Jakubském) kostelík sv. Filipa a Jakuba. První zmínka pochází ze dne 18.10.1333, kdy farář kostela jménem Svatoslav dostal plat od Ješka (Jana), syna Vojčkova, majitele masného krámu. Roku 1360 založil kněz Svatoslav postranní oltář Panny Marie, oltářníkem byl kněz Kunzman Teodorikův z Prahy. Oltářník dostával ročně 12 kop grošů a za to byl povinen sloužit 4 zádušní mše za zakladatele a dávat 3 groše faráři, groš na svíčky, groš pro zvoníka, groš pro kleriky pomáhající zpívat vigilie a groš pro chudé před kostelem. Kněz Kunzman byl oltářníkem plných 20 let. Roku 1361 je připomínán kněz Mikuláš, který uvedl zlíchovského faráře. Po něm nastupuje Ždan, který si farnost posléze vyměnil s Jiřím z Hradce. Toho roku 1373 vystřídal kněz Přibík z Veliké Vsi na Prácheňsku. V roce 1380 nastoupil farář Martin, který se dostal do sporu s oltářníkem Kunzmanem kvůli jeho nevyplácení 3 grošů faráři. Kunzman ale také nedostával svůj sjednaný plat. Nadace kněze Svatoslava tak roku 1384 zanikla. Kostel měl v té době 2 sváteční ornáty, 2 všední a 2 stříbrné kalichy, jeden starý misál a druhý psaný, kostelní prádlo a několik knih k bohoslužbám. - Původní románská stavba kostela měla polokruhovou apsidu, která zůstala i po rozšíření a přestavbě kostela v roce 1749. Tenkrát byla prolomena do lodi nová okna (románská byla zazděna), přestavěno průčelí a přistavěny jiné části. Kolem kostela byl situován i hřbitov s kostnicí oddělený zdí. Ten však byl zrušen v roce 1791 a fakticky zlikvidován v roce 1833, a to včetně kostnice. Pohřbívalo se na něm téměř 600 let. Do kostela se sestupovalo po několika schodech. Díky své nižší poloze byl kostel vlhký a občas sem při dešti zatékalo. Ve štítu kostela byl umístěn žehnající Ježíš Kristus s jablkem světovlády v ruce a s dvěma světci po bocích. Za autora soch je považován F. M. Brokof. Byl zde i staroměstský znak. Ve věži se nacházely zvony Filip (z počátku 14. století) a Jakub (z poloviny 15. století). Jeden z nich údajně pocházel z kartuziánského chrámu Panny Marie. Sakristie byla umístěna v přízemí věže. V interiéru se nacházelo 5 oltářů zasvěcených sv. Filipovi a Jakubovi, Panně Marii, sv. Barboře, sv. Prokopovi a sv. Janu Nepomuckému. U hlavního oltáře se nacházely kroucené sloupy. Vojtěch Sedláček ve svých Dějinách Smíchova z roku 1935 vzpomíná na staré varhany, které se při mši často rozbily, ke zpěvu pak musel hrát malý orchestr nebo se zpívalo bez hudby. - Kostel byl roku 1786 vykraden, mimo jiné bylo odcizeno ciborium, zlatý melchisedech a stříbrný kalich. - Mše se zde konaly střídavě v českém a německém jazyce. Německý jazyk však pozvolna ustupoval, až se v něm sloužilo jen o pouti sv. Filipa a Jakuba a to jen do roku 1870, kdy bylo po odchodu farníků na začátku německého kázání představeného pražského alumnátu Dr. Tersche zrušeno úplně. Když to dr. Tersch uviděl, údajně zvolal: „Počkejte, lidičky, já umím také česky!“ a zbytek kázání přednesl v češtině. Němčina se pak používala jen při zádušních mších za farníky německé národnosti. Od roku 1875 farní osada nezahrnovala Zlíchov a Hlubočepy, které získaly nového faráře. Ani po této změně však kapacita kostela nevyhovovala vzrůstajícímu počtu obyvatel Smíchova. Proto byl vystavěn kostel sv. Václava, kde se bohoslužby konaly od roku 1885. - Od postavení nového kostela se v původním kostele konaly jen některé obřady, např. křty a služby při svátku sv. Filipa a Jakuba. V té době k vybavení kostela náležely dva pozlacené stříbrné kalichy, stříbrné ciborium z roku 1549, stříbrná monstrance, měděný pacifical darovaný farářem Kreysou, cínová křtitelnice z roku 1550, 3 pluvialy a 12 kasulí. Poslední kázání sloužil v roce 1891 o pouti kaplan Fr. Tauš a poslední mši svatou smíchovský farář Vincenc Švehla dne 12.10.1891. Poté byl starý kostel určen k demolici. Bourání kostela bylo doprovázeno emotivními projevy zdejších osadníků. Málem došlo k inzultacím členů rady města - Peluňka, stavitele Cuřína, obchodníka Krupky a starosty Elhenického, kteří byli neprávem označeni jako strůjci zničení kostela. Rozzuřený dav dokonce stál i před jejich domy. Farář Švehla situaci uklidňoval sdělením, že nařízení ke zboření přišlo z konzistoře a nikoli z radnice. Václav Sedláček ve svých Dějinách Smíchova však uvádí i možnost, že za demolicí kostela mohl stát i sám farář Švehla. Smíchovská farnost tenkrát prý patřila k těm nejvýnosnějším v celé Praze. S výstavbou nového kostela současným zachováním starého mohlo hrozit její rozdělení a tudíž i snížení beneficia, které by poškodilo faráře. Švehla měl údajně, jako jedna z nejvlivnějších osob na radnici, prohlásit starý kostel za zbytečný a bránící rozvoji. Nakonec přišla na místo komise, která zjistila, že nemá historickou hodnotu, hrozí sesutí stavby a doručila ho zbourat s tím, že v něm umístěná umělecká díla budou přenesena na Malvazinky. Demolice tak mohla začít. - Když byla rozebrána střecha, měly být z průčelí sneseny sochy světců Filipa a Jakuba i socha žehnajícího Krista. První byly na provazech do valníku pokrytého slámou spuštěny sochy světců. Socha Krista ale ze svého podstavce uvolnit nešla a to ani po odsekání zdiva. Stohlavý dav, který snímání s pláčem přihlížel, si to vykládal jako znamení proti nesmyslnému zboření kostela. Nakonec, když musela být vybourána celá římsa, bylo zjištěno, že socha byla upevněna železnou tyčí. Když se Krista podařilo zvednout do vzduchu, otočil se čelem ke kostelu, což vyvolalo v přítomných věřících údiv a volali: “Kristus se loučí! Odvrátil se od nás! Chce zpět!“. Při pokládání na valník se socha obrátila čelem k lidu a na rozdíl od předchozích světců zůstala ve vertikální poloze. Lidé se vrhli k vozu a sochu líbali. Pak všichni poklekli na kolena a modlili se. Poté se dal vůz následován procesím do pohybu. Kam pak byly sochy složeny, není známo. Bourání kostela pak pokračovalo již velmi rychle. Rozdrobený stavební materiál si pak lidé odnášeli jako památku na tento téměř 700 let sloužící svatostánek. - Kříž stojící před kostelem byl umístěn na zahradě městského chudobince. Se zánikem kostela skončily i slavné filipojakubské poutě, které byly na čas přeneseny na Dětský ostrov, ale své obliby už nikdy nedosáhly. Na místě, kde kostel stával, je v dlažbě vyznačen kříž. - Pod kostelem se údajně nacházely rozlehlé podzemní prostory. - Pozemek, na němž kostel stál, patří městu Praha.

Zdroj: Klub přátel starého Smíchova

WGS84 souřadnice objektu: 50.07666°N, 14.404758°E