1818 kaple sv. Anny

Poškozené (známka 445) zděné velké kaple

Druh stavby:
kaple
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 240
Kód katastrálního území:
793141, 658928
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(15. století), 1653, 1819, vysvěcena 2.7.1820
Poloha:
v lese, V od vsi

se sanktusníkem

V rekonstrukci; odstraněny zbytky krovu, střechy a klenby nad presbytářem. Mimo přední a zadní štít je obvodové zdivo dozděno do původní výše a zpevněno shora betonovým věncem (kolem bočních stěn lodi je lešení). Začíná se dozdívat chybějící zadní štít, opraveno je i zdivo vítězného oblouku. Bez oken, provizorní dveře jsou zavřené. Interiér kaple je vyčištěn od trosek. Uvnitř je lešení. Odstraněny jsou nánosy zeminy od zdiva kaple. Odstraněny jsou okolní náletové stromy a křoviny. - Výstavba kaple v oblasti Příčného vrchu souvisela se středověkou hornickou činností v této oblasti. První kaple zasvěcená patronce havířů sv. Barboře byla postavena kolem roku 1450 v místech dnešní mohyly sv. Rocha. Kaple sloužila horníkům, kteří zde před sestupem do dolů a štol vykonávali pobožnost. Kolem roku 1500 byla zasvěcena sv. Anně, která začala být v té době uznávaná také jako patronka havířů. Kaple později vyhořela a tak nechal vratislavský biskup Karel Ferdinand Vasa zvaný "Polský" postavit horníkům v roce 1653 novou dřevěnou kapli sv. Anny, tentokrát už na jejím současném místě. První mši zde sloužil dne 28.6.1654 zlatohorský kněz Martin Berg, následné mše byly slouženy každoročně pouze na den svěcení. Teprve od roku 1699 byl počet mší na přání horníků i obyvatel obce zvýšen na několikrát ročně. Od roku 1702 byla v kapli mše sloužena v letním období každou třetí neděli v měsíci, v zimním období pak každou čtvrtou neděli v měsíci. V důsledku ustávající hornické činnosti v průběhu 18. století přestala být kaple sv. Anny používána a postupně chátrala. Vratislavské biskupství proto již značně zchátralou kapli prodalo v roce 1803 i s pozemkem kovářskému mistrovi z Horního Údolí Johannu Nepomuku Laskemu na stavební materiál. Nový majitel kapli v roce 1807 zboural a z jejího dřeva si na své zahradě postavil "sommerrhäuschen" - letní domeček. Zbytek dřeva z rozebrané staré kaple daroval J. N. Laske občanům osady Železná u Vrbna a ti z tohoto materiálu postavili v místě zvaném Wolfseifen kapli zasvěcenou Panně Marii Sněžné. Jednou při cestě na Příčnou horu spatřil silně věřící J. N. Laske na místě zbořené kaple postavu ženy, která mu dávala znamení. Zřejmě na tento popud J. N. Laske se svým synem Aloisem v roce 1819 na tomto místě postavil novou zděnou kapli, opět zasvěcenou sv. Anně (vysvěcena byla 2.7.1820). Brzy poté vedle zděné kaple postavili větší dřevěnou kapli, která převzala zasvěcení sv. Anně a ze zděné kaple se stala kaple Božího hrobu. Zřejmě v té době zde vznikla křížová cesta, tořená obrazy umístěnými na dřevěném sloupku (bildstock). Starost o kaple postupně přebral Johannův syn Alois Laschke, který v roce 1826 dokončil rozšíření dřevěné kaple sv. Anny a v roce 1836 k ní přistavěl zděný presbytář. Místní sochař a řezbář Bernhard Kutzer zhotovil na své náklady do presbytáře hlavní oltář a na něj později i sochu Madony vyřezanou z tisu. Oltář posvětil dne 15.10.1837 na den sv. Hedviky, patronky Slezska, zlatohorský děkan Phillipp Dittrich. Po smrti svého otce se Alois Laschke dne 25.6.1840 písemně zavázal, že bude zděděné kaple sv. Anny a Božího hrobu udržovat na své náklady. Dne 8.8.1850 obdržela kaple sv. Anny od kardinála Melchiora Diepenbrocka mešní licenci a oltář byl při této příležitosti dne 15.8.1851 znovu posvěcen děkanem Gregorem Buchmanem. Mešní licence byla udělena na pět let s možností prodlužování. V kapli se od té doby sloužily mše zejména na svátek sv. Anny (26.7.), Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), sv. Rocha (16.8.) a sv. Barbory (4.12.). Po hladomoru v oblasti v letech 1844 - 1849 se Alois Laschke spolu s dalšími obyvateli Horního Údolí rozhodl v roce 1853 vystěhovat do Ameriky. Dvojici kaplí proto v asi v roce 1853 prodal sochaři a řezbáři Bernhardu Kutscherovi. Po Kutscherově smrti v roce 1864 o kaple pečoval jeden z jeho synů, po nějaké době je ale prodal vojenskému invalidovi Andreasu Knoblichovi. Od Knoblicha dne 7.12.1885 obě kaple a u nich postavený dům odkoupila dvojice poustevníků Ferdinand Güttler a Franz Xaver Ludwig, kteří se do Horního Údolí přesunuli v roce 1884 od kostela na Annabergu nad Andělskou Horou. Přáním poustevníků bylo, aby sv. Anna byla jako dosud prostorem klidu a duchovného usebrání, ale aby ji přesto navštěvovali poutníci. Poustevníci v roce 1887 kapli sv. Anny zvětšili o dřevěný přístavek za presbytářem, který měl pravděpodobně funkci soukromého bytu a prostoru pro poustevníka Ferdinanda, aby mohl být stále v blízkosti svatostánku a mohl se věnovat rozjímání. V témže roce podnikl poustevník Franz cestu do Říma, odkud přivezl sochu Panny Marie požehnanou papežem a a posvěcenou v loretánské svatyni; sochu poustevníci umístili na hlavní oltář v kapli sv. Anny. Poustevník Ferdinand byl velkým ctitelem sv. Marty a tak byla zděná kaple Božího hrobu přestavěna v roce 1888 na kapli této světice. Nově zřízená kaple sv. Marty byla následně hojně navštěvována Ferdinandovými příznivci a poutníky. Na podzim 1888 však duchovní správa vytvořila komisi, která zkoumala činnost poustevníka Ferdinanda ve věci svěcení vody z pramene sv. Marty a poté údajného uzdravení slepce. Komise rozhodla o odebrání mešní licence kapli sv. Anny a několik dní poté, dne 12.11.1888, kaple sv. Anny do základů vyhořela (zničena byla i Kutzerova Madona), zřejmě vinou úmyslného žhářství některého z nepřátel dvojice poustevníků. Ani to však poustevníky neodradilo a rozhodli se na místě shořelé kaple vystavět kapli novou. Přes potíže se schválením stavby včetně námitek ohledně snížení návštěvnosti na nedalekém Mariahilf se nakonec věc podařila. Plány nové kaple zhotovil již v květnu 1889 vrbenský stavitel Karl Maier. Stavbu prováděli oba poustevníci, jejich přátelé a neznámí dobrodinci. Dřevo získali darem nebo koupí od drobných majitelů lesa a v blízkosti stavby byl objeven zdroj písku. Do roku 1900 byla postavena nejen nová kaple sv. Anny která svou velikostí v očekávání početných poutníků překonala kapli původní, ale i další kaple - Dušičková, umístěná za kapli sv. Anny a Panny Marie Bolestné stojící vlevo od ní. Interiéry kaplí zdobily dřevořezby z místní dílny rodiny Kutzerů. O pohodlí poutníků se staral hostinec provozovaný poustevníky v domku vedle kaplí. K pravé straně presbytáře kaple sv. Anny byl přistavěn tzv. "Das kleine Hauschen" - skromný domeček poustevníka Ferdinanda, který tak mohl kdykoli zajít do svatyně i při nepříznivém počasí a věnovat se modlitbám. Když byl areál dokončen, dočkali se poustevníci největší rány; duchovní správa nové kapli sv. Anny neschválila mešní licenci, takže kaple byla pouze soukromou, bez možnosti konat veřejné církevní obřady. Poustevník Ferdinand zemřel v květnu 1898, poustevníkovi Franzovi poté pomáhal místní rodák, kostelník Ferdinand Zahn, který kdysi oba poustevníky na sv. Annu přivedl. Všechny kaple byly následně převedeny na farnost a teprve dne 29.10.1903 posvěceny zlatohorským děkanem Gregorem Kunzem. Poustevník Franz se stal hlídačem areálu a bydlel ve svém domku vedle kaplí. Poutní místo bylo hojně vyhledáváno turisty a stalo se zastávkou poutníků z blízkého Mariahilf, kde se obávané snížení návštěvnosti neprojevilo, spíše naopak. V říjnu 1910 zemřel i poustevník Franz a odkázal dům s hostincem a hospodářskou budovou stojící vedle kaplí místní farnosti. Hostinec byl poté farností pronajímán a nájemce současně plnil funkci hlídače a kostelníka. Po vyhnání původních obyvatel v roce 1946 neměli noví osídlenci k prostředí vztah, takže následovala postupná devastace neudržovaných objektů. Poutní místo sloužilo ještě několik let svému účelu. Na kapli sv. Anny byla ještě v 50. letech 20. století iniciativou místních farníků opravena střecha, ale místo postupně podléhalo devastaci. Inventář nehlídaných kaplí se postupně ztrácel, cenné věci byly ukradeny, ostatní zničeny nebo spáleny. Nakonec Vlastivědný ústav v Olomouci rozhodl dne 11.8.1960 o upuštění od památkové ochrany kaplí, které byly následně československými vojáky s výjimkou kaple sv. Anny zbořeny. Kaple sv. Anny pak bez údržby chátrala, v roce 1996 se propadly střecha, krov a strop nad lodí, v roce 2009 se pak propadla větší část klenby nad presbytářem. Práce na opravě stavby začaly až v roce 2016. - Pozemek s kaplí patří spolku "Horní a Dolní Údolí", který organizuje opravu kaple v poněkud modernistické podobě; v maximální míře mají být zachovány konstrukce stávajícího zdiva, objekt má být ztužen železobetonovým věncem, zastřešení je navrženo sedlovou střechou tvořenou ocelohliníkovými prvky (z důvodu poměrně vysoké vlhkosti lokality), střešní krytina je navržena z břidlicových desek, u hřebene má být střecha pokryta skleněnými deskami. Jako náplň využití prostoru kaple je uvažováno o stálé expozici výtvarníků a také jako o prostoru pro pořádání koncertů. V roce 2017 půjde na opravu kaple 700.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva zemědělství ČR.

Zdroj: Bc. Boleslav Doboš: Historie poutního místa sv. Anny a Marty

WGS84 souřadnice objektu: 50.218006°N, 17.364038°E

Komentáře

Žádné komentáře