Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1

Kód katastrálního území:

690813

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Poloha:

na návsi

středně velká, s malou věží

Má novou střechu. Zavřená, zařízená. Kolem je nově uděláno odvodnění. – Pro památku je důležité, aby byla zapsána do seznamu kulturních památek. Cesta kaple sv. Jiří k tomuto titulu prakticky začala roku 1997. Pozornost na ni zaměřilo občanské sdružení Český svaz ochránců památek (ČSOPa), respektive jeho 2. základní organizace, Klub Ladislava Lábka v Plzni, s úmyslem opravit ji za spolupráce Obecního úřadu v Malesicích a s pomocí sponzorů. Po dohodě s tehdejším starostou p. Štychem klub zajistil sponzorským darem projekt na opravu kaple a zaměření věžičky, kterou poté snesl se zbytky střechy a prohnilým krovem, protože hrozilo její zřícení do klenby. Na dalších brigádách členové ČSOPa kapli provizorně zastřešili podlážkami a igelitovou plachtou. Aby se voda nenatahovala do zdiva ze země, vykopali památkářští dobrovolníci okolo kaple příkop, který vysypali obecním štěrkem. V roce 1998 se pokračovalo izolací základů, klub nechal vyrobit repliku barokního kříže na věžičku a Cihelny Stod věnovaly střešní krytinu. Prozatímní uložení na pozemku místního obyvatele se ale protáhlo na tři roky. Volby na podzim 1998 obměnily místní zastupitelstvo. Noví zastupitelé přehodnotili dosavadní přístup k probíhající záchraně objektu a odmítli se dále účastnit již vyčleněnou částkou 60.000 Kč, která měla být použita na uhrazení již objednaných stavebních prací. Finance jsou teď potřebné na plynofikaci Malesic a Dolního Vlkýše. Klubu Ladislava Lábka se nepodařilo přimět obecní úřad ke spolupráci, průběžně tedy jen udržoval provizorní zastřešení. Stagnující vývoj se pokusil rozhýbat Josef Kabát z Plzně, dobrovolný památkový aktivista, který byl u několika brigád ČSOPa. O okrese Plzeň – sever získal přehled už v 80. letech v dobrovolné funkci památkového zpravodaje. Poznal, že případ potřebuje agitaci. V průběhu roku 1999 stále jezdil do Dolního Vlkýše kontrolovat stav kaple a do Malesic upomínat zastupitelstvo na havarijní situaci: vichřicí stržená igelitová plachta zastřešení, zvětšující se trhliny ve zdivu. Dá se říci, že pan Kabát se stal zástupcem práv kaple. Kontaktoval památkářské organizace (Památkový ústav Plzeň, Muzeum v Mariánské Týnici), Farní úřad v Městě Touškově, Okresní úřad Plzeň – sever, místní občany. Ve chvíli, kdy malesický úřad navrhl demolici kaple pro nebezpečí úrazu v jejím okolí, mohl argumentovat, že místním na kapli záleží a může se dokonce opřít o jména osob, které nabízejí pomoc; finanční, materiál i vlastní práce včetně odborných. Pochopení a morální podporu nebylo těžké najít u památkového ústavu a prakticky u kohokoli, kdo se se situací seznámil, kromě jednotlivých osob Obecního úřadu v Malesicich, které blokovaly jakýkoli pokus o pokračování v záchraně. Nicméně z rozhozených sítí se ozval mj. Karel Mašek z Manětína, správce tamějšího zámku s návrhem, že se kapli pokusí opravit. Před blížící se zimou ale neměl prostředky pro rekonstrukci. „Po večerech“ alespoň pořídil kapli novou a pevnější provizorní střechu z plechu a patrně tak zachránil klenbu před zřícením. Důležitým zachyceným vztahem byl Okresní referát památkové péče Plzeň – sever, respektive jeho vedoucí Mgr. Vlasta Frouzová a ředitelka Muzea v Mariánské Týnici, PhDr. Irena Bukačová. Společně na sklonku roku 1999 realizovaly úmysl zapsat kapli v Dolním Vlkýši na seznam kulturních památek a zajistit jí tím právní ochranu. O návrhu byl přirozeně vyrozuměn majitel, stejně jako o novém zastřešení objektu. Do jeho dosud nezvratitelného postoje začal foukat vítr a otočil ho konečně k podpoře rekonstrukce kaple. Dohodlo se, že do záchrany se zapojí všichni, kdo projeví zájem, použije se materiál připravený (střešní krytina) a slíbený (dřevo na krov, písek), finance z OkÚ Plzně – severu (50.000 Kč) budou k dispozici po prohlášení kulturní památkou. Faktickým odrazovým můstkem pro druhý pokus o zahájení rekonstrukce se tak stal 10. květen 2000. Plán: práce bude řídit pan Mašek z Manětína s využitím nabízené pomoci a financí z okresního úřadu. Plán padá na nemoc a vytíženost pana Maška. Srpnový náhradní plán: vybrána stavební firma, následující měsíc podepsána smlouva o zadání zakázky, předány podklady (projekt) a informace o připraveném materiálu. Práce začaly v listopadu 2000 v příkladné spolupráci dotčeného okresního a obecního úřadu se stavební firmou. Navíc se podařilo získat dalších 70.000 Kč k předchozím 50.000 Kč. Zajistilo se jimi vyzdění nové věžičky, krov i celkové zastřešení. Služby první stavební firmy tímto v únoru skončily. Do probíhajícího projektu byla zahrnuta i úprava celé návsi (urovnání terénu, vysázení trávy a lip, výměna můstku přes strouhu). Dokončení rekonstrukce přidělil v červenci 2001 OÚ Malesice jiné stavební firmě, která se do konce roku postarala o rekonstrukci fasády (příspěvek Okresního úřadu pro rok 2001: 80.000 Kč). Práce přerušilo zimní počasí. Staticky narušený portál byl vyměněn až na jaře 2002, stejně jako natřena fasáda, omítnut a vybílen vnitřek, vybetonována podlaha a na ni položena keramická dlažba, vsazeny nové dveře, mříže do oken kaple a dřevěné žaluzie do oken věžičky. I odvodnění se upravilo ve štěrkový chodníček obroubený betonem. 13. červenec určila církev, která se prostřednictvím farního úřadu Města Touškova (pátera Barhoně) o průběh záchrany a opravy zajímala a informovala o akci své farníky, datem svěcení zrekonstruované kaple. Upravená náves s jasně žlutou kaplí kontrastovala s okolními oprýskanými domky, stovka lidí chodila po novém trávníku a kochala se pohledem na výsledek pětiletého úsilí. Při rozměrech kaple neúměrně dlouhá doba, prodloužená osobní nevraživostí, kterou cítili někteří malesičtí zastupitelé k lidem, kteří se vměšují do „jejich záležitostí“ a k opravě kaple je dotlačili intervencí na Ministerstvu kultury ČR. Nicméně všichni postupně uznali za zbytečné přenášet osobní neshody na předmět sporu a věnovali se „věci“ – opravě památky. Akce ostatně zaujala i média, jež viděla hlavně výsledek úsilí, který důstojně reprezentuje majitele. A příležitostné slavnosti mají vhodný stánek, který láká k obklopení lidmi. - Pozemek s kaplí patří městu Plzeň. Kaple byla po opravě slavnostně posvěcena dne 13.7.2002.

Zdroj: Zdeňka Kováříková, časopis České památky 1/2003.

WGS84 souřadnice objektu: 49.784091°N, 13.286263°E