Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné velké kaple

Druh stavby:

hřbitovní kaple (hrobka)

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 308

Kód katastrálního území:

732842

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

vojenský prostor

Postaveno:

1870 - 1871

Zbořeno:

někdy mezi lednem a dubnem 1967

Poloha:

v SZ části hřbitova, u silnice do Mnichova

kamenná, neomítaná

Monumentální hrobka velkoobchodníka s chmelem Adama Tanzera, obdélná, s polygonálním závěrem, zaklenutá. Postavena byla v letech 1870 – 1871 z čistých přírodních pískovcových kvádrů v pseudogotickém stylu, nebyla omítnuta. Zhotovena byla dle projektu významného pražského architekta Otto Ehlena (1831 – 1898), který mj. projektoval v roce 1881 Hudební divadlo v Karlíně. Jemně provedené kamenické práce jí dodávaly mimořádnou krásu, neboť se jednalo o mistrovské dílo. Jak nám oznamuje zápis v kronice profesora Bruno Tanzera, byl do hrobky pohřben jen jediný člověk - Adam Tanzer, velkoobchodník s chmelem a majitel Pavího dvora, čp. 172/173. V kronice je dále uvedeno, že Adam Tanzer do stavby hrobky vložil dvacet tisíc guldenů, což byla v té době neuvěřitelně vysoká částka. Vnitřní nádherné a prostorné plochy nakonec posloužily k jiným účelům, nežli jejich stavitel předpokládal. Byli do ní ukládáni padlí z Pramenů během obou světových válek a byly zde za ně slouženy mše. Uprostřed místnosti stála veliká mramorová deska, na které dával farář mrtvým poslední pomazání. Zadní stěna kaple sloužila jako deska, na niž se zaznamenávala jména padlých během 1. světové války. Nad jejich jmény se klenul nápis: „Zemřeli jsme pro národ a domov“ (Wir starben für Volk und Heimat). Pro padlé během 2. světové války byla připravena ještě jedna smuteční deska. Ale na ni již jména svých padlých jejich spoluobčané nestačili vyrýt. Po vyhnání německých obyvatel z městečka v roce 1945 byl v okolí zřízen vojenský tábor. Vojáci neměli zájem hřbitov ani hrobku udržovat a začali si na nich vybíjet své choutky. Mnoho hrobů bylo otevřeno a novodobí loupežníci se snažili mezi mrtvými objevit ukryté poklady. Ani nádherná Tanzerova hrobka nebyla ušetřena. Loupeživé nájezdy vojska znamenaly nejen rozkradení vnitřního vybavení, ale také otevření hrobu Adama Tanzera. K vojsku se přidali také horníci Jáchymovských šachet, kteří se také snažili, aby o tušené bohatství nepřišli. Barbarské nájezdy vojáků tak doplnily skupiny horníků. Pamětníci vyprávějí, jak těžaři vyndávali kostry nebožtíků a za velké radosti je tahali po hřbitově či se navzájem strašili jejich lebkami. Hanobení lidských ostatků bylo na denním pořádku. Nakonec vandalství dosáhlo takového stupně, že si lidé z okolí začali stěžovat, znechuceni scénami, ke kterým zde docházelo. Postupně stížností bylo takové množství, že před nimi armáda nemohla dál zavírat oči a musela je řešit. Situace se příliš nezměnila ani po zrušení vojenského újezdu v roce 1954; opuštěná hrobka zůstala bez zájmu správních orgánů a byla neustále poškozována. Po období drancování stačilo několik dalších let bez údržby a vandalské činy narušily statiku. Nakonec se projevil amatérismus a totální nemohoucnost vedoucích představitelů tehdejší moci. Vedení Místního národního výboru neprojevilo nejmenší snahu o záchranu cenné památky, naprosto odsouzeníhodným způsobem ji nechávalo dál ničit a když se ukázalo, že je třeba zakročit, umělo to jediným možným způsobem, který se v tehdejším režimu uplatňoval všude. Místo oprav a údržby památky se rozhodlo ji zbourat. Hlavním uváděným důvodem, kterým se vedení dokola ohánělo, byl nedostatek financí potřebných k údržbě památky. Nakonec rozhodli, jak se můžeme v zápise dočíst, požádat stát o vyjmutí z památkové péče, aby bylo vše podle předpisů. Hrobka stála na svém místě od svého vybudování v roce 1871 až do roku 1945 prakticky bez jakékoliv mimořádné údržby. Stačilo 10 let komunistického hospodaření a z nádherné stavby se stala troska určená k likvidaci. Nakonec Místní národní výbor nechal v roce 1967 hrobku po kamenech rozebrat a jednotlivé pískovcové kvádry byly na příkaz předsedy Místního národního výboru Jaroslava Švehly odvezeny do státního kamenictví v Hodoníně k dalšímu zpracování. Snad byla jen pouhá náhoda, že právě z Hodonína bývalý předseda do pohraničí přišel. Dle dochovaných dokladů stála likvidace hrobky Místní národní výbor Prameny 6.053,- Kčs. - Některé kamenné prvky z kaple je stále možno nalézt v prostoru, kde kaple stála. - Pozemek, na němž kaple stála, patří obci Prameny. - Hřbitov v okolí kaple u silnice do Mnichova je zničen.

Zdroj: Jan Lebl, www.slavkovsky-les.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.05014°N, 12.738869°E