Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple (hrobka)

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 796/1

Kód katastrálního území:

797651

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

těžba

Postaveno:

(1692), 1912

Zbořeno:

věž 15.12.1986, zbytek stavby následně

Poloha:

JV od vísky, na návrší nyní zničeném lomem

s věží

Markovické vyvýšeniny bylo už na počátku 14. století využito pro stavbu gotického kostela sv. Marka, na jižní straně návrší pak stával barokní kostelík sv. Anny z roku 1692. Právě toto místo si vyhlédl František Josef Auersperg. Rozhodl se kostel sv. Anny jako nevyhovující zbořit a na jeho místě postavit novou rodinnou hrobku. Dne 5.5.1909 se kníže Auersperg formou listu obrátil na obecní představenstvo ve Žlebech se žádostí o postavení hrobky. Proti tomu patrně nikdo nic nenamítal, neboť pseudorománská trojlodní bazilika sv. Anny byla dokončena již v roce 1912. Šlo o honosnou trojlodní baziliku v pseudorománském slohu s mnoha byzantskými a benátskými prvky, kopírující slavný dóm v Šibeniku. Plány vytvořil architekt H. Walcher z Moltheimu, stavitelem byl E. Šelem. Na stavbu hrobky bylo použito kamene z tehdy ještě malého markovického lomu. Základem bylo bazilikální trojlodí s odsazeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Z původní kaple zbyly jen dveře v sakristii. Kolem pohřební kaple bylo čtvercové nádvoří s ambity, vlastní hrobka byla v podzemí dvora. Stejně jako původní kostel byla i kaple s hrobkou zasvěcena sv. Anně. Konalo se zde celkem třináct pohřbů, poslední v roce 1948. Architektonicky pozoruhodná hrobka tvořila klíčovou dominantu krajiny mezi Žleby a Čáslaví. Když zdejší Auerspergové v roce 1942 vymřeli po meči, panství přešlo na rakouského knížete Josefa Trauttmansdorffa, který se oženil s Marií, dcerou posledního mužského člena rodu, knížete Ferdinanda Maria Auersperga. V roce 1945 bylo panství na základě dekretu prezidenta Beneše zkonfiskováno a přešlo do vlastnictví státu. V dalších letech byl osud nové auerspergské hrobky spjatý s rozvojem markovického lomu, který ji nakonec také pohltil. Kvalita markovického amfibolitu i strategická poloha ložiska vedly ve dvacátých a třicátých letech 20. století k postupnému zahloubení lomu. Lom vlastnili a patrně i provozovali až do války sami Auerspergové. V poválečných desetiletích měnil markovický lom majitele. Na počátku 70. let 20. století se začalo uvažovat o jeho uzavření, neboť dobyvatelné zásoby byly téměř vyčerpány. Další zásoby byly vázány v padesátimetrovém ochranném pásmu kolem chátrající auerspergské hrobky, na jejímž špatném stavu se podepsaly nejen trhací práce v lomu, ale i přelétávající nadzvuková letadla z nedalekého vojenského letiště u Chotusic. Neutěšený stav památky ještě prohloubili vylupovači hrobek, kterým odolaly pouze kamenné sarkofágy s tunovými kamennými víky. Argumentem pro likvidaci hrobky se staly výsledky geologického průzkumu z let 1976 - 1977, kterými byly ověřeny zásoby amfibolitu o objemu 1,4 mil. m3. Takové množství by prodloužilo životnost lomu o desítky let. Po delším jednání se státní správou a pozůstalými příbuznými bylo rozhodnuto přenést ostatky rodiny Auerspergů do nedalekého opraveného kostelíka sv. Marka, kde byli již dříve pohřbeni Koudelové ze Žitnic. V roce 1982 byl pozemek s kaplí za úplatu 14.888,- Kčs vykoupen krajským podnikem Silnice Praha. Když pak koncem dubna 1984 Ministerstvo kultury ČSR zrušilo památkovou ochranu hrobky, byla odstraněna poslední překážka bránící rozšíření lomu. Původně plánovaný obřad přenesení ostatků Auerspergů byl příslušníky Státní bezpečnosti zmařen a vše proběhlo v utajení pod dohledem StB dne 8.5.1986. Na vnitřní zdi kostelíka sv. Marka byla umístěna víka zachovalých sarkofágů, která přežila návštěvy mládeže a vylupovačů hrobů. Na rekonstrukci všech kamenických prvků a především na instalaci ozdobných mramorových vík se podíleli akademický sochař Miroslav Smrkovský a restaurátorka Marta Nadějová z Kutné Hory. Zajímavým nálezem při rekonstrukci interiéru kostela byl objev fresek z konce 14. století s hlavním motivem sv. Trojice. Ambity kolem čtvercového nádvoří byly zbořeny pomocí buldozerů asi někdy mezi rokem 1984 a zářím 1986, samotná kaple sv. Anny byla odstřelena dne 15.12.1986. Z kaple zůstal pouze kovový zvon z počátku 16. století, dnes využitý ve farním kostele ve Žlebech; většina zařízení kaple byla zničena. V současnosti se již čelní stěna lomu nachází daleko za prostorem, kde kaple stávala. Kapli připomíná jen lipová alej, vedoucí ze Žlebů a končící náhle na hraně lomu. - Pan Jiří Vilím, který kapli navštívil v září 1986 (tři měsíce před demolicí), vzpomíná: "Do smrti budu litovat, že jsem neudělal více snímků u kaple sv. Anny u Markovic, kde jsme tehdy s mými malými kluky, když již dělníci rozebírali kamenné fragmenty ze stavby (např. točité kamenné sloupy ze vchodu do kaple jsou v těch dřevěných bednách, co jsou na fotografiích vidět před vchodem), prolezli i podzemí hrobky, které bylo pod těmi ambity průchozí kolem dokola se vchody do jednotlivých pohřebních komor, přes krásný prostor v podzemí věže s neorománskými sloupy a kamenným oltářem. Ambity byly již zbourány, jak jinak než buldozerem, a trosky, které padaly na záklopní desky, je na několika místech prorazily, čímž byl trochu osvětlen prostor pod zemí. Detaily si dnes již nepamatuji, ale vím, že ještě v září 1986, kdy jsme hrobku navštívili, byly v některých cínových rakvích prolomených spadlou sutí svrchu a jinak neporušených, ostatky. Přitom se píše, že přenesení ostatků bylo provedeno dne 8.5.1986 za účasti StB. To by znamenalo, že vyzvedli pro tento akt jen několik jedinců (aby se neřeklo) a zbytek včetně těch těžkých kamenných tumb bylo zničeno až při odstraňování nadloží. A také bylo v podzemí jistě víc rakví a kamenných sarkofágů než 9. Čtyři jsou vyfoceny vyzvednuté v lomu a píše se o 13 pohřbech. Pravděpodobně ty minimálně velké kamenné tumby byly připraveny pro další zesnulé již při stavbě. Když se podívám na fotografii "rajského dvora" lze spočítat, že tam bylo pod arkádami nejméně 24 komor + 4 v rozích? To je ode mě, co by pamětníka, v pro zajímavost vše." - Pozemek, na němž kaple stála, patří firmě Silnice Čáslav - holding, a.s. ze Zbraslavic; na firmu je v současnosti vyhlášen konkurz a v katastru nemovitostí dochází k převodu tohoto pozemku na jiný subjekt.

Zdroj: www.obzorykutnohorska.cz; Jiří Vilím

WGS84 souřadnice objektu: 49.892407°N, 15.459071°E