Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 120) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 57

Kód katastrálního území:

920673, 990078, 990256, 930571, 929

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

vojenský prostor

Postaveno:

1926 - 17.8.1927 (vysvěcení)

Poloha:

ve vsi

Zdivo místy potřebuje opravit nátěr. - Do roku 1926 byla ve vsi jen dřevěná zvonice, ale během jednoho roku byl na jejím místě postaven nynější kostel sv. Josefa. První zpráva o zamýšlené stavbě pochází ze dne 30.5.1926, kdy již byly hotovy plány na stavbu, které v měřítku 1 : 50 vypracoval stavitel Heinrich Czeschner z Olomouce. Sbírka na kozlovský kostel byla tehdy vyhlášena v celém hranickém okrese, sbíralo se v českých i německých obcích. Dokonce údajně nebylo obce, která by na kozlovský kostel nepřispěla. O povolení ke stavbě kostela požádal dne 18.7.1926 jménem obecního úřadu kozlovský starosta Josef Domes Okresní politickou správu v Hranicích. Dne 6.8.1926 projekt schválil Ing. Stanislav Sochor ze Státního památkového ústavu pro Moravu a Slezsko v Brně. Okresní politická správa podala obecní radě dne 3.9.1926 toto své stanovisko: „Při komisionelním jednání konaném na tamní žádost 18.7. za účelem udělení stavebního povolení ke stavbě obecní kaple v obci Kozlově na pozemku parc. 58 a 59 zjištěno bylo toto: Pozemek patří dosud Ignáci Domesovi“. A dále: „Pozemek leží uprostřed obce při okresní silnici a hlavní fronta jeho obrácena jest k severozápadu. Pozemek tvoří mírnou stráň a je používán za louku. Jest poněkud vlhký, avšak dá se snadno odvodniti. Po jedné straně nachází se obytná budova, ostatní strany jsou volné a možno tudíž pozemek označiti za vhodný. Kaple bude zděná a obsahovati bude hlavní loď o rozměrech 14.00 x 7.50 m. Výška bude obnášeti 7.50 metru. Za presbytářem bude sakristie o rozměrech 3,50 m x 2,50 m o výšce 2,80 m. V přední části kaple bude věž a kůr. Architektonické řešení projektu bylo posouzeno již St. pam. úřadem v Brně, který uznal projekt za způsobilý při provedení několika menších změn. Obec Kozlov má 563 obyvatel, takže kaple úplně dostačí a není nadbytečně dimensována. Dle přípisu SPÚ v Brně ze dne 6. srpna 1926, čís. 1012 projekt kaple vcelku uspokojuje svou jednoduchostí ve vyvinutí vnějšku. Doporučuje se malé zvýšení nadezdívky věže nad vyloženým širokým pásem, poněvadž by při pohledu zdola perspektivním překrýváním pásu přes nadezdívku se nízká věž pohledově ještě více snižovala. Dále je třeba k vystříhání se všech historických forem zaklenouti okna půlkruhově místo lomeného gotického oblouku, odstraniti konstruktivně zcela zbytečné opěrné pilíře v průčelí a vynechati kvádrování věže nad soklem. Požadavek užití novodobých forem stavebních je v zájmu ochrany památek, jejichž originalita je tím přímo chráněna. Projektované osazení popínavé zeleně na zdech kaple považovati dlužno svým intimním charakterem za nevhodné pro monumentální budovu veřejnou. Pro úpravu okolí kostela třeba žádati vhodné osazení stromoví a zeleň a případně jednoduché, vkusné oplocení. Proti projektu nebyly předneseny při jednání námitky ani se stanoviska soukromého ani veřejného. Na základě tohoto výsledku obecní kaple v Kozlově se stanoviska technického přípustnou a uděluje se tímto v základě ustanovení § 137 a 29 a násl. moravského stavebního řádu stavební povolení za těchto podmínek: 1) Stavba budiž provedena dle předložených plánů za dodržení předpisů moravského stav. řádu a dle pokynů státního pam. úřadu. 2) Stavba budiž položena ve vzdálenosti aspoň 8 - 10 metrů od silnice a její osa budiž položena kolmo na osu silnice. 3) Stanoviště budiž kolem stavby odvodněno trubkovou drenáží o světlosti alespoň 8 cm. Drenážní trubky buďte zasypány nejprve propustným materiálem a pouze horních 40 cm materiálem nepropustným. 4) Zdivo základové budiž položeno na hloubku nejméně 1.20 m pokud se ovšem přijde na únosnou půdu. Základy věže buďtež upraveny jako betonová plotna v tloušťce 60cm v poměru míchání 1 : 10, při čemž nutno plotnu armovati na horní části starým železem. Hloubka základů věže musí činiti aspoň 1,50 m. 5) Zdivo základové budiž 15 cm pod povrchem a izolováno proti zemní vlhkosti a podél stěn budiž pod podlahou zřízen vzduchový kanál s dvojím vyústěním na různých místech s různou výškou konečných kanálků. 6) Kůr budiž dimenzován pro zatížení 400 kg na 1 m2. 7) Zdivo kostela budiž pod římsou a zdivo věže alespoň ve dvou výškách staženo železnými kleštinami. 8) Střecha kaple budiž opatřena okapy, rovněž střecha věže. 9) Věž budiž opatřena bleskosvodem. 10) Aby okolí kaple zůstalo vždy volné, bude nutno, aby na přilehlé pozemky na vzdálenost 20m na každou stranu od kaple byl vyhlášen zákaz stavby. Z toho důvodu budiž též novostavba umístěna tak, aby byla vzdálena 20 m od stávající sousední budovy. Ke kapli budiž připsán a ohražen pozemek na vzdálenost nejméně 3 m od kaple. 11) Přejezd přes silniční příkop budiž proveden z betonových rour v průměru 50cm, a jejich čela musí býti obezděna. Případný plot při okresní silnici budiž proveden vkusně ve vzdálenosti 2,50m od kraje silnice. 12) Podmínky uvedené v přípise SPÚ v Brně ze dne 6. srpna 1926, č. 1012, dlužno splniti. Po skončení stavby a před jejím používáním nutno zažádati o kolaudaci a povolení k používání.“ Po kolaudaci provedené dne 11.8.1927 se Okresní politická správa v Hranicích vyjádřila takto: „Kaple byla provedena celkem dle schválených plánů za dodržení podmínek stavebního povolení ze dne 3.9.1926 č. 19660/D. Při tom bylo požadavkům SPÚ vyhověno, samovolná změna provedena byla vynecháním 3 oken v průčelí věže a zvětšením spodního okna věže za účelem lepšího osvětlení kůru. Vynechaná okna možno zřídit velmi snadno, kdyby toho bylo třeba. Vzdálenost věže od kraje silnice činí 11 metrů, předložné schody jsou od silnice vzdáleny více než 4.50 m. Stavba vyhovuje a možno udělit stavební povolení s podmínkou, že mezi věží a půdou budou zřízeny na obou stranách plechem pobité dveře a že hromosvod bude vždy nejméně jednou za 3 roky přezkoušen na vodivost. Na základě výsledku tohoto jednání uznává se používání obecní kaple resp. nového kostela přípustným a uděluje se tímto na základě ustanovení § 128 a 137 mor. stav. řádu povolení k užívání.“ Svěcení nového kostela se konalo dne 17.8.1927, provedl je ThDr. Josef Tittel z Olomouce. Poté měl německé kázání P. Augustin Scherzer, olomoucký dominikán a po něm české kázání P. Antonín Koutný, tehdejší velkoújezdský farář. - Kostel je jihovýchodně orientovanou podélnou stavbou s trojboce ukončeným presbytářem a přistavěnou pravoúhlou sakristií v ose presbytáře. Krytý je sedlovou střechou, nad závěrem zvalbenou (v závěru hřebene střechy byl sanktusník, který nebyl po poslední rekonstrukci obnoven, ale také ani nebyl v původním projektu Czeschnerově). Sakristie je rovněž krytá sedlovou střechou, věž vysokou stanovou střechou, ukončenou makovicí a křížkem. V lodi jsou z každé strany prolomena vždy dvě půlkruhově zaklenutá okna, dvě menší okna stejného typu jsou v presbytáři. Hranolová rizalitová věž kostela s předsazenou vstupní předsíní jen nevýrazně předstupuje před průčelí. Fasády jsou členěny profilovanými korunními římsami. Vchod z kostela do sakristie je umístěn v centru závěru presbytáře, tj. za hlavním oltářem. Závětří, kvůli kterému bylo zkráceno okno ve věži, bylo postaveno při poslední rekonstrukci, kterou prováděl velkoújezdský farář P. Jaroslav Machač. Tehdy byl také kostel opatřen novou vnější omítkou a byla opravena již dříve prodloužená sakristie. Původní hlavní oltář pocházel z farního kostela v Prosenicích. Zakoupila ho Florentina Domesová se svým bratrem Aloisem. Více oltářů kostel neměl. Na schody na kůr se vchází z pravé strany věže, z kůru se po dalších schodech přicházelo ke zvonům. Pětatřicetikilogramový starý zvon zavěšený ve zvonici našel své místo spolu s dalšími třemi zvony na věži nového kostela. Tyto tři nové zvony byly požehnány dne 9.10.1927. Tehdy slavnostní mši svatou sloužil kozlovský rodák P. Jan Hausner, farář v Jakartovicích. První zvon o hmotnosti 126 kg byl zasvěcen sv. Josefovi - byl to dar preláta J. Tittela. Druhý zvon se jmenoval Mariahilfe (Panna Maria Pomocná), měl 82kg a daroval ho P. Jan Hausner. Třetí zvon byl darem Johanna Domese z č.p. 46, vážil 58kg a jmenoval se Sanctus Johannes. - Kozlov byl původně přifařen do osecké farnosti (do roku 1736), od roku 1737 do Velkého Újezda, kdy tam byla obnovena fara. Lidé ale chodili do kostela do blízkého Slavkova. Když již Kozlov měl svůj kostel, mši svatou zde až do roku 1938 jedenkrát za měsíc sloužil velkoújezdský farář. Po připojení Sudet k Německu v říjnu 1938 připadl Kozlov pod farní správu slavkovskou. Dne 17.9.1945 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (později vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Kozlov. V dubnu 1947 jmenovala olomoucká konzistoř konkrétního kněze-provisora, který se měl starat o věřící a kostely v těch vsích, které byly nebo měly být vysídleny od českých přistěhovalců. Pro Kozlov byl jmenován provizorem P. František Fučík, velkoújezdský farář. - Dne 3.8.1950 informoval újezdní správce mjr. Bedřich Vilím na poradě se zástupci Krajského národního výboru Olomouc a dotčených Okresních národních výborů, že v rámci vojenského újezdu Libavá má civilní obyvatelstvo mělo zůstat částečně jen ve vsích Město Libavá, Stará Voda, Rudoltovice, Luboměř pod Strážnou a Kozlov a že "z kostelů má být zachován kostel ve Městě Libavá, ve Staré Vodě (jedná se o historickou památku s cennými varhanami), ve Velké Střelné a kaple v Kozlově. Tuto otázku nutno však ještě projednati v dohodě s vojenskou duchovní správou, jakož i rovněž otázku zachování, příp. zboření ostatních kostelů na území újezdu.“ Kostel v Kozlově byl v té době ještě zařízen, jak vyplývá z hlášení Krajského národního výboru v Olomouci Náboženskému fondu v Praze ze dne 25.4.1951: „Kozlov. Kaple zařízená. V obci bydlí dosud civilní obyvatelé, vesnice slouží jako ubytovací středisko. Správce újezdu nemá žádných námitek, aby po dobu, co tam budou civilní obyvatelé, sloužila kaple svému účelu. Nevznikají tím vojsku žádné nesnáze“. V dalším hlášení ze dne 1.6.1951 krajský církevní tajemník Horák Náboženskému fondu sděluje skutečnosti o farním kostele ve Městě Libavé, který „nemůže býti dosud deportován, poněvadž arcibiskupská konsistoř nezrušila dosud uvedenou farnost, ač již o to byla námi požádána. Kostel je dosud přístupný farníkům ze tří přifařených obcí, ležících mimo újezd. Podotýkám, že vojenská správa újezdu nikterak na nás netlačí s urychleným odvozem inventáře. Totéž se týká kaple v Kozlově, kterou dosud navštěvují zemědělští dělníci, zaměstnaní na vojenských statcích“. Na podzim roku 1956 byl nakonec inventář kostela v Kozlově převezen do Velkého Újezdu a uložen zčásti v tamním kostele sv. Jakuba Většího a zčásti na faře. Odvezeny byly všechny sochy, obrazy i svatostánek, ale při stěhování se něco ztratilo a něco rozbilo. Lavice byly převezeny do kaplí ve Výklekách a Daskabátě. Na místě zůstala jen pevná část oltáře, kazatelna a podstavec pod sochu Panny Marie. Časem z kostela zmizel dřevěný strop, kazatelna a vybavení kůru. Přes svůj stav (porušena byla vazba střechy, okna byla vytlučena atd.) sloužil kostel dalších 35 let jako sklad zemědělských plodin apod. Kněz nesměl do Kozlova docházet od roku 1957. Změna nastala až po listopadu 1989. Dne 1.7.1990 byl farářem ve Velkém Újezdě ustaven P. Jaroslav Machač. Ten krátce po příchodu do nového působiště vyčistil zanedbaný kozlovský hřbitov, upravil náhrobky a vysadil nové dřeviny. Některých prací se zúčastnili dokonce i žáci místní základní školy. Nato P. J. Machač navázal prací na obnově kozlovského kostela, přičemž mu byla částečně nápomocna i vojenská správa, která vyklidila okolí kostela a provedla nejnutnější opravy. Z německé strany k obnovení kostela napomohli Josef Zweschper a Hedvika Polzerová. Stavební projekt na obnovu kostela vypracoval německý architekt, a to ve dvou variantách. Na základě projektu se začalo v roce 1993 s celkovou rekonstrukcí kostela za finanční pomoci německých rodáků a také brigádnické pomoci bývalých farníků P. Jaroslava Machače ze Slavičína na Zlínsku. Oprava byla sokončena v roce 2001. První mši svatou v Kozlově po 45 letech celebroval dne 8.9.2001 Mons. Mgr. Milán Kouba, generální vikář arcidiecéze olomoucké za velké účasti kozlovských rodáků. Mezi nimi nechyběli ani bratři Erich a Josef Zweschperovi, kteří se hodně přičinili o opravu kostela, ani Flori Suchá, která nebyla vyhnána a po provdání zůstala v Kozlově. Patrocinium kostela bylo rozšířeno, kostel je nyní zasvěcený sv. Josefovi a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Obnova kostela a hřbitova by nebyla možná i bez pochopení tehdejšího správce vojenského újezdu pplk. ing. Milana Valoviče. - Pozemek s kostelem (pozemková parcela č. 57 v k.ú. Kozlov u Velkého Újezdu) patří obci Kozlov. - Na základě zákona č. 15/2015 Sb. byl pozemek s kostelem ke dni 1.1.2016 vypuštěn z vojenského újezdu Libavá a stal se součástí nově vzniklé obce Kozlov.

Zdroj: Jana Krejčová - časopis POODŘÍ č. 4/2010

WGS84 souřadnice objektu: 49.603598°N, 17.535367°E