Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kapličky

Druh stavby:

kaplička

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1215/3

Kód katastrálního území:

747904

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1740

Zbořeno:

kolem 1980

Poloha:

V od vsi

Ten, kdo chodil z Horní Skalice k borskému koupališti nebo do Nové Skalice, nechodil po silnici, ale pěšinou mezi domy č. 209 (Sallmann) a č. 390 (Hejsek) podél skalních sklepů k č. 211 (Großmann/Leukert) vzhůru a pak přes „políčko“ (Gründel) ke Klingbüschel, kde ústil potůček do Sporky. Těsně před „políčkem“ stála na levé straně skromná polní kaplička, jejíž vchod byl chráněn laťkovým plůtkem a uzamčen. Byla obdélná se sedlovou střechou, nika byla zakončena polokruhově. Na zadní stěně kapličky visel obraz Panny Marie. Často sem kolemjdoucí kladli polní kvítí nebo dávali květiny do vázy. - Kaplička byla po vyhnání německých obyvatel ponechána svému osudu a kolem roku 1980 zbytečně zbořena, když se stavěl obchvat kolem Nového Boru (silnice jde vedle). - Kapličku nechal postavit v roce 1740 (podle Richtera) obchodník Georg Anton Janke jako vzpomínku na požár a neštěstí, které si při něm odehrálo. Jelikož písemné záznamy vykazují určité rozdíly, zařadili jsme tyto události mezi skalické legendy. - Na místě, kde stála kaplička, byl dříve domek, kde se třel len, a který patřil Georgu Martinovi Krausemu z č.p. 209. Zřejmě se v okolí dříve pěstoval hojně len., který ženy a děvčata v tomto domečku po sklizni třely. To znamená, že manuálním třením stonků železným hřebenem se získávala nit. Dne 2.11.1735 zde vypukl podle R. Hantschela a Jochmanna požár, který si vyžádal čtyři oběti. Jedna žena shořela na místě, druhá zemřela 5. listopadu na následky těžkých popálenin a třetí 24. listopadu. Čtvrté ženě ohořela pravá ruka až na kost, zemřela za strašných bolestí až za osm měsíců. Další čtyři ženy byly rovněž hodně popálené. Podle J. Richtera je v záznamu do církevní matriky zapsáno: „Anna (29 let) zemřela. Sirotek Nikolase Tamme shořela na uhel, že po ní v popelu zbylo jen několik kostí, které pozůstalí svázali do ranečku, položili do rakve a 3. listopadu pohřbili. Osm žen, které se nejdříve pokoušely uhasit oheň, poté se snažily si zachránit holý život a utíkaly z ohně a všechno na nich hořelo, takže od nich ostatní utíkaly. Když se na sebe podívaly, neviděly lidí, ale pobíhající hořící strašidla. Strhaly ze sebe všechny šaty a snažily se dostat za velkých bolestí domů“. Dále Richter píše: „ Sirotek Anna (29 let) zemřelého Johannese Quersche dcera, zemřela 5. listopadu, vdova Eva po Georgu Gürtlerovi (61 let) zemřela 24. listopadu, Anna Elisabeth (22 let) zemřelého Valtina Horna dcera, podlehla za hrozných bolestí až po osmi měsících. Pravou ruku měla ohořelou až na kost. Zemřela 7. července 1736. Poplatky za lékařská ošetření ve výši 50 fl. zaplatil velkopřevor hrabě Dietrichstein, 20 fl. se zaplatilo ze sbírky. Hejtmann Horní Libchavy Johann Franz Ullmann vyzval ranhojiče z Lípy Johanna Gottfrieda Franze, aby okamžitě poskytl první pomoc. - Jinou verzi příběhu popisuje A. Zinke. Zápis naznačuje, že se jedná o verzi učitele Kossata, který si pověsti a legendy při vyprávění přikrášloval, aby se žákům více líbily. Požár domečku, který patřil ke statku č. 209, se udál pravděpodobně 3.4.1751. Vypráví se, že se v předvečer požáru sešlo několik děvčat k draní peří, s nimi byla i Dorothea, nejstarší dcera sedláka, která se měla po velikonocích vdávat. Když skončily s draním peří, přišli chasníci, mezi nimi i bratři nevěsty a její ženich. Ve společnosti bylo veselo. Zpívalo se a hrálo. Nejhezčímu z děvčat, děvečce Annemarie, osiřelé neteři selky, se dvořil Fischer Christian, syn sousedního sedláka. Příští den ráno šla tři děvčata k domečku, kde se třel len, aby ho vyndala z teplé pece, kde se sušil. Průvanem však oheň chytnul plamenem, zachvátil jejich šatstvo a všechna tři děvčata uhořela. Jejich zuhelnatělé ostatky byly pohřbeny 6. dubna. K tomu se ještě uvádí, že po posledním majiteli statku č. 209 (Kreisler) se statek zrušil. Pole byla po kusech prodána, budovu získal kovář Johann Podbira. „Dne 2. července 1880 se Kreisler oběsil na nejvyšším vrcholku Klingbüschel. Ráno shořela velká budova statku a výměnek za podezřelých okolností“. Když si přečteme tyto dva záznamy, pak není jasné, ani kdy (rok) se událost stala, ani roční období a ani počet obětí neštěstí. - Kaplička je zakreslena na mapě Stabilního katastru z roku 1843. - Pozemek, na němž kaplička stála, je v soukromém vlastnictví (Ing. Mgr. Pavel Kopecký ze Slovenska).

Zdroj: Dr. Gerald Schicht: Kronika obce Skalice (Langenau)

WGS84 souřadnice objektu: 50.753492°N, 14.535565°E