Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Novostavby (známka 501, známka původního objektu: 501) ostatní

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 201

Kód katastrálního území:

727024

Období devastace:

1654–1848

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1391 - 1394; obnovena 1950 - 1954

Zbořeno:

1786

Poloha:

na Betlémském náměstí

Betlémská kaple byla zbudována v letech 1391 - 1394, a to z podnětu pražského konšela Václava Kříže a rytíře Hanuše z Milheimu. Zatímco bohatý obchodník Kříž stavbu zřejmě z velké části financoval a poskytl pro tento účel i svoji zahradu se sladovnou, dvořan Václava IV. Hanuš z Milheimu (či také z Mühlheimu) vydal zakládací listinu datovanou 24.5.1391 a zajistil další potřebné doklady. Kaple byla dostavěna patrně již roku 1394, kdy byla také zasvěcena památce sv. Mláďátek či Nemluvňátek v Betlémě. Kaple byla obecně nazývána Betlémská či Betlém, v lidové mluvě si snad vysloužila i poněkud pejorativní označení „stodola“. To mohlo souviset s tím, že budova kaple se značně odlišovala od dalších sakrálních staveb vznikajících v Praze ve 14. století. Měla nepravidelný lichoběžníkový půdorys, který kopíroval použitý pozemek. Stěny byly hladké, bez architektonických článků či opěráků. Ze tří stran byla obklopena dalšími stavbami, což do značné míry předurčilo umístění oken a vchodů. Tímto způsobem bylo zřejmě ovlivněno zejména jižní průčelí směrem do Betlémského náměstí, které přiléhalo poměrně těsně k románsko-gotickému kostelu sv. Filipa a Jakuba. Lze přepokládat, že původní kaple měla menší počet oken, stanové střechy s valbami a sanktusní vížkou a jednoduše řešený interiér s plochým dřevěným stropem. Kaple byla určena výhradně pro kázání, nešlo o prostor určený k bohoslužbám (slavení eucharistie), což bylo vyjádřeno jak termínem „kaple“, tak stavebně, neboť budova neměla žádný presbytář. Později, už v době Husova uvěznění v Kostnici, však došlo i ke slavení eucharistie, a to sub utraque specie, česky „pod obojí způsobou“. Dokladem této skutečnosti je mj. dodnes dochovaná nika, která velmi pravděpodobně fungovala jako sanktuář. V pozdním středověku a po celou renesance sloužila kaple v podstatě jako regulérní farní kostel. Přitom byl často připomínán odkaz Jana Husa. Roku 1521 zde kázal Tomáš Müntzer. Již v 15. století jsou zaznamenány zprávy o statických problémech kaple, které mohly souviset s nedostatečným založením, absencí opěrných prvků či dimenzováním zdiva. Roku 1548 byla kaple nákladně obnovena díky odkazu staroměstské svíčnice Alžběty „pro čest a chválu boží a slavné paměti Mistra Jana Husa“. Tehdy byla kaple zaklenuta, obvodové zdi posíleny opěráky, patrně byla upravena okna a tehdy mohly být také dobudovány vysoké štíty nad jižním a severním průčelím a osazena nová střecha. V té době zde byla také pohřbena celá řada významných pražských měšťanů. Po Majestátu Rudolfa II. její správu převzala Jednota bratrská. Již koncem 16. století se objevují další zprávy, že klenby kaple jsou potrhané a krovy se rozestupují. Roku 1622 odevzdal Ferdinand II. Betlémskou kapli Tovaryšstvu Ježíšovu, které tehdy spravovalo celou pražskou univerzitu. Už roku 1638 byli jezuité nuceni kapli postoupit univerzitě, ale roku 1661 ji opět, spolu s nedalekými budovami Nazaretské a Loudovy koleje odkoupili, neboť zde postupně budovali areál jezuitského Semináře svatého Václava. Někdy na přelomu 17. a 18. století byly patrně z důvodu statického zajištění sejmuty štíty kaple do náměstí. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 fungovala Betlémská kaple jako filiální kostel k nedalekému kostelu svatého Jiljí. V roce 1786 pro svůj špatný stav z větší části zbořena, vnitřní zaklenutí a jižní průčelí; zůstaly zachovány jen části zdiva. Několik následujících desetiletí sloužila prázdná parcela jako sklad dřeva. V letech 1836 - 1837 byl na místě kaple postaven třípodlažní činžovní dům. V roce 1919 byl uskutečněn hloubkový průzkum, který prokázal značnou zachovalost původního zdiva kaple, které místy sahalo až do výše druhého patra. Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo z podnětu tehdejšího ministra školství a národní osvěty Zdeňka Nejedlého rozhodnuto o obnově kaple; obytný dům postavený na jejím místě byl majitelům zabaven a následně mimo zdivo původní kaple zbořen. Rekonstrukci kaple na místě vyvlastněného domu projektoval architekt Jaroslav Fragner na objednávku představitelů komunistického režimu, který část svojí legitimity zakládal na svébytné interpretaci husitského dědictví. Fragner sám o této rekonstrukci napsal, že: „smyslem obnovy nebyla regenerace památky jakožto účelového zařízení, nýbrž vyzdvižení památníku českého husitství“. Rekonstrukce probíhala mezi lety 1950 a 1954. Při rekonstrukci byly použity dochované části obvodového zdiva, které byly vyztuženy železobetonovými pilíři. Protože byl demolovaný činžovní dům zcela podsklepen, byl vytvořen pod celou kaplí suterén. Při rekonstrukci kaple bylo použito nejen poznatků ze stavebně-historického a archeologického průzkumu (který mj. přinesl objev základů kostela svatého Filipa a Jakuba), ale také dochovaných historických plánů ze sedmnáctého a osmnáctého století. Kapli, sloužící z valné části komunistické propagandě ale i jiným veřejným účelům, převzalo v roce 1987 České vysoké učení technické v Praze. Po rekonstrukci byla kaple dne 26.5.1992 znovu otevřena pro veřejnost. Konají se zde imatrikulace, promoce studentů, jmenování profesorů do funkce a různé další akce. V kapli se mj. pravidelně konají vzpomínkové ekumenické bohoslužby. - Pozemek s kaplí patří Českému vysokému učení technickému v Praze.

Zdroj: cs.wikipedia.org, Ondřej Šefců

WGS84 souřadnice objektu: 50.084385°N, 14.417501°E