Informace: Pozdně gotický, barokně upravený, jednolodní kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 16 x více než 10 m, krytý plechovou sedlovou střechou s vikýři, s připojeným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem krytým plechovou valbovou střechou se oplechovanou osmibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou s jehlancovou stříškou, kterou vytvořil koncem 19. století sochař Ferdinand Stuflesser ze St. Ulrichu v Tyrolsku podle skici pražského architekta Antona Viktora Barvitia. K severní stěně presbytáře je připojena patrová sakristie, krytá plechovou sedlovou střechou. Před hlavním západním průčelím vystupuje mohutná představěná hranolová věž se zachovaným barokním zdivem ve spodní části. Přízemí věže je prolomeno obdélným kamenným portálem hlavního vchodu s klenákem. Nad vstupem je v ose umístěna velká nika, ve které byla původně umístěna dřevěná socha světce z doby po roce 1700. Patro věže je otevřeno na třech stranách obdélnými, segmentem zakončenými okny, nad nimiž jsou umístěny čtvercové kostelní hodiny. Zdivo věže je završeno trojúhelníkovými pseudoklasicistními štíty a věž kryta vysokou oplechovanou osmibokou jehlancovou střechou s vikýři. Průčelí je doplněno konkávně vybranými nárožími po stranách věže, ukrývajícími ještě konstrukce původní gotické stavby. V jižní stěně lodi kostela je umístěn postranní vchod, doplněný předsíňkou na obdélném půdorysu s velkým obdélným portálem a pseudoklasicistním trojúhelníkovým štítem, krytá jednoduchou plechovou stříškou. Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny třemi páry obdélných, segmentem zakončených oken. Stejná okna jsou umístěna v jižní stěně presbytáře a v bočních stěnách závěru. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci. Vnitřní prostor je plochostropý, krytý rákosovým stropem se štukovanými zrcadly, podvěží sloužící jako předsíň je pak zaklenuto valenou klenbou s výsečemi. Presbytář je oddělen mladším polokruhovým triumfálním obloukem. Vnitřní stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, barevná výmalba stropu a stěn presbytáře pochází od malíře Karla Zimmermanna z Drážďan z roku 1902. V lodi kostela je umístěna dřevěná kruchta s polokruhově vydmutým dřevěným zábradlím, podepřená dvojicí dřevěných profilovaných sloupů. Jednotné pseudorenesanční vnitřní zařízení kostela z doby do roku 1894 bylo vytvořeno pražským malířem Zikmundem Rudlem, uměleckým truhlářem Lorenzem a pražským sochařem Bernardem Ottou Seelingem podle plánů architekta Antona Viktora Barvitia. Hlavní oltář Panny Marie Bolestné v presbytáři pochází od sochaře Ferdinanda Stuflessera ze St. Ulrichu v Tyrolsku. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy křížové cesty, na kruchtě jsou umístěny varhany od varhanáře Ferdinanda Langenauera z roku 1887. - V pozdním létě roku 1641 kostel během požáru městečka zcela vyhořel. Následujícího roku 1642 se s podporou okolních vsí intenzivně pracovalo na obnově kostela. Po dalším velkém požáru v roce 1718, kdy zdejší kostel vyhořel spolu s farou, celým městečkem a hradem, byl kostel obnoven v barokním slohu se zachováním staršího zdiva. Po posledním velkém požáru městečka dne 17. srpna 1885 byl zdejší kostel upraven do dnešní podoby podle plánů pražského architekta Antona Viktora Barvitia. Během 2. poloviny 20. století z důvodu nedostatečné údržby kostel postupně chátral. Pozemek s kostelem patří římskokatolické církci; církev v letech 2010 - 2011 zorganizovala celkovou obnovu vnější fasády a klempířských prvků zchátralého kostela s využitím dotace od Karlovarského kraje.
Komentáře