Informace: Má novou střechu, sanktusník měděnou. Opravena statika, k zadní části ambitu dostavěno křídlo zbořené po roce 1948. Má nová okna. - Kaple (Santa Casa) byla postavena roku 1668. Jejími zakladateli byli Zikmund Bedřich hrabě z Kočova a Isabela Marie, rozená Trčková z Lípy. O toto poutní místo pečoval zvláštní loretánský kaplan. Kaple stála na kraji zástavby, původně před hradbami v rovinatém terénu a byla tak zdaleka viditelná. Byla postavena na místě starší kaple - od roku 1588 zde stávala malá mariánská kaple, založená Buškem a Bohuslavem ze Švamberka. Roku 1685 byla Santa Casa obestavěna přízemním ambitem, který je na severovýchodní straně doplněn patrovým, čelným dvoutraktovým křídlem. Toto křídlo obsahuje kromě ambitu také dvě boční kaple, vyzdobené štukami a procházející do patra. Mezi oběma kaplemi se nachází kruchta, na kterou vede šnekové schodiště po pravé straně průjezdu. Patrové křídlo má valbovou střechu se sanktusovou vížkou. Výklenky v ambitu jsou doplněny deskovými olejomalbami z let 1687. Freskové nástropní malby pocházejí z třetí čtvrtiny 18. století a byly provedeny za působení loretánských kaplanů Ondřeje Stettnera (1754 - 1771) a Josefa Dobnera (1771 - 1777). Vyznačují se motivy mariánské legendy, výjevů ze životů světců, evangelistů, proroků a českých patronů. Součástí ambitů jsou též malé kaple Vězení Kristova, Panny Marie Čenstochovské a Panny Marie Klatovské. Samotná Loretánská kaple má průčelí blokového typu, které odpovídá představě o prostotě a chudobě legendárního příbytku. Na hladce omítnuté ploše Santa Casy vynikají jednoduše profilovaná ostění otvorů a silně vyložená ukončující římsa jako jediný plastický prvek. Tradiční je i uspořádání otvorů, čtvercové okno v čelní zdi a dvojice obdélníkových vstupů po stranách. Stavba je hranolová, nečleněná, bez podezdění. Pouze před západní stěnou kaple byla zhotovena kamenná mensa, která sloužila o poutích při bohoslužbách. Nepatrná atika zakrývá střechu, která má spád do středního žlabu. Odpad vody vychází ven atikovým otvorem ve středu západní stěny kaple. V kapli se dochovaly poslední dřevěné fakule (pochodně), sloužící k osvětlení vnitřních prostor. Jsou ve dvou velikostech a zdobí je rozvilina s obrázkem Panny Marie Loretánské a s nápisem „Renovatum Anno 1867“. Koncem 18. století poutě k Černé Madoně borské zanikaly. Kolem poloviny 19. století je Loreta uváděna jako pustá. Ještě v 19. století byly poutě obnoveny z iniciativy kněze Andrease Riedla. - ThDr. Jaroslav Baštář, který v letech 1948 - 1959 působil jako farář ve Stráži a okolních farnostech, vzpomínal ve své knize "Byl jsem 12 let v pohraničí (1948 - 1959)" na osudy Lorety po skončení 2. světové války: "Mezi těžce válkou poškozené svatyně náležela Borská Loreta. Krásná, historicky cenná stavba. Kolem ústřední kaple ambity s nástropními obrazy. Dělostřelba dne 2.5.1945 těžce poškodila zdivo ambitů a celou krytinu kaple i ochozu. Na prvý pohled demolice. Na pomoc úřadů nebylo možno spolehnout. A přece byla zkáza odvrácena. Štědrá finanční pomoc arciděkana A. Černého z Plzně a dovedné a ochotné ruce několika dobrovolníků z Boru vykonaly v několika měsících div. Zedníci obnovili zdivo ambitů , pokrývači spravili střechy. Pak jen generální úklid celého objektu a v Loretě se mohla slavit po dlouhých letech opět výroční pouť. A byla slavná. Přijeli věřící z dalekého okolí, Němci ze Stříbra, Tachova a Plané. Nemohu si odpustit poznámku o jediné "pomoci" Památkového ústavu. Dr. Kotrba, který náhodou přišel do Boru se podívat (dlel na dovolené na faře ve Sv. Kateřině), upozornil, že je nutné dát na střechu původní krytinu. Kde však ji vzít a za co koupit i kdyby byla? Na střechu se dala proto normální krytina. Když po čase zavítal do Boru tentýž návštěvník, projevil velké uspokojení. Zapomněl na "původní krytinu". Kdybychom nejednali rychle a nedali krytinu, která byla po ruce - opakovala by se tragédie jadružská." - K obnovení poutí po přerušení v době komunismu došlo dne 8.9.1991.- Pozemek s kaplí patří římskokatolické církvi, která zorganizovala opravu kaple.
Komentáře