WGS84 souřadnice objektu: 48.6412870685°N, 14.105554802°E

Poloha: ve vsi

Informace: Má novou střechu. - Kostel byl postaven v letech 1347 - 1348 na příkaz Petra I. z Rožmberka. Sakristie na severní straně kostela je ovšem starší. Je románská a pochází údajně z kostela, který dal zbudovat roku 1258 Vítek z Krumlova. Na severní straně chóru je nástěnná malba ze 14. století, tedy z prvního gotického stavebního období. Tato malba byla objevena teprve před několika lety, kdy do kostela netěsnou a zdevastovanou střechou zatékalo, a tím došlo k opadávání omítky. Malba zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem a Tři krále. Ve 2. čtvrtině 16. století prošel kostel přestavbou, při které presbytář získal novou síťovou klenbu s přesekávanými žebry, a v hrotitých oknech byly umístěny kružby. Dlouho plnil roli hojně navštěvovaného poutního místa. Jeho význam upadl za vlády Josefa II., kdy byl asi v roce 1786 uzavřen a postupně chátral. V roce 1856 byl již pustý; o jeho znovuzrození po tomto datu se zasadil jeho patron, kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. Do roku 1875 byla provedena oprava, jež vzhled kostela změnila. Náklady dosáhly částky 14.000 zl., stavební materiál věnoval kníže Jan Adolf II. bezplatně. Dne 2.5.1875 byl kostel za účasti mnoha hostů slavnostně znova vysvěcen. Princ Adolf Josef, který se slavnosti zúčastnil s princeznou Idou, věnoval na tři oltáře obrazy od vídeňského umělce Friedricha Silchera. Varhany postavil mistr Josef Fisgyri ze Schüttenhofenu. Druhý nový zvon odlil budějovický zvonař Anton Perner. Veškeré řezbářské a truhlářské práce provedl krumlovský truhlář Johann Schinko. - Kostel byl zdevastován po zahrnutí vsi do tzv. hraničního pásma v roce 1950. Již v průběhu 50. let 20. století byly rozkradeny varhany, píšťaly byly rozházené po okolí brigádníky, kteří přijížděli na zemědělské práce. Ukradeny byly i fošny z podlahy kůru. Kostel byl pak používán lesní správou jako skladiště. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 2.4.1952 probíhaly v letech 1953 - 1956 v tehdejším okrese Kaplice demolice všech nemovitostí v tzv. zakázaném pásmu, jež bylo vyhlášeno dne 28.4.1951 Ministerstvem národní bezpečnosti ČSR podél hranic s Bavorskem a Rakouskem. Dne 7.5.1957 rozhodlo politické byro ÚV KSČ o provedení hromadné demoliční akce i v tzv. hraničním pásmu (navazovalo na zakázané pásmo směrem do vnitrozemí) a v rekreační oblasti kolem dokončované vodní nádrže Lipno. V tomto případě již nešlo o plošné demolice všech staveb jako v zakázaném pásmu, ale o demolice jednotlivých objektů. Demoliční akce v hraničním pásmu proběhla od podzimu 1957 do konce roku 1958. - Celkové zneatraktivnění života v pohraničních oblastech v 50. letech 20. století (zabrání půdy do nově vzniklých družstev či státních statků, likvidace soukromých služeb a řemesel, v pohraničním pásmu navíc omezení pohybu, špiclování, neustálé kontroly apod.) vedly ale k dalšímu odlivu obyvatel z těchto oblastí a opětovnému nárůstu opuštěných a rozpadajících se budov nejen v pohraničním pásmu, ale i celém pohraničí osídleném až do roku 1946 převážně německy hovořícím obyvatelstvem. Reakce komunistických úřadů byla typická - namísto odstranění příčin odlivu obyvatel rozhodlo dne 29.5.1959 politické byro ÚV KSČ na návrh ministra vnitra ČSR Rudolfa Baráka o provedení již třetí hromadné demoliční akce, tentokrát v celém někdejším pohraničí. I tentokrát šlo o demolici vybraných objektů, jejichž soupisy v rámci této akce prováděly pracovní komise složené ze zástupců různých odborů příslušných okresních národních výborů ve spolupráci s jednotlivými místními národními výbory. Ve směrnici pro provedení demolic bylo uvedeno, že pracovní komise "musí zjistit, které objekty z navržených jsou kulturní památky a rozhodnout, co s nimi. Ukáže-li se nutnost zbourání a odstranění kostela, upozornit na věc Ministerstvo vnitra, které ji projedná s příslušnými orgány." Vedoucí odborů pro vnitřní věci pohraničních okresních národních výborů byli instruováni již v předstihu dne 28.4.1959 na poradě svolané Ministerstvem vnitra ČSR, kde dostali za úkol sestavit demoliční komise a do 10.5.1959 (pro první etapu) a do 20.5.1959 (pro druhou etapu) připravit seznamy nemovitostí v pohraničí určené k demolici. Akce totiž byla rozdělena do tří etap - v první byly bourány opuštěné budovy v pohraničních oblastech přiléhajících k Rakousku a podél silnic a železnic vedoucích do západního a východního Německa, ve druhé zbytek budov v oblastech přiléhajících k západnímu a východnímu Německu a ve třetí budovy v oblastech přiléhajících k Polsku. Důvodem pro spěch s odklízením trosek zejména podél rakouské hranice bylo to, že na přelomu července a srpna 1959 měl ve Vídni proběhnout Světový festival mládeže a jak zjistily československé orgány, organizátoři festivalu plánovali, že účastníky zavezou k československé státní hranici, aby tam na vlastní oči viděli, jak to v "komunistickém ráji" vypadá. Provedením demoliční akce byly tentokrát pověřeny jednotky Ministerstva vnitra ČSR (příslušníci Pohraniční stráže, Vnitřní stráže, Veřejné bezpečnosti, Státní bezpečnosti, Civilní obrany, frekventanti škol spadajících pod Ministerstvo vnitra apod.), v oblasti vojenských újezdů pak armáda. - Soupis nemovitostí určených k demolici byl v rámci okresu Kaplice sestaven v první dekádě května 1959, v průběhu demoliční akce do něj byly doplňovány další objekty. Pracovní komise při Okresním národním výboru v Kaplici navrhla zařadit mezi objekty určené k demolici celkem pět kostelů v tehdejším okrese Kaplice - v Cetvinách, Kapličkách, Rychnůvku, Svatém Kameni a Svatém Tomáši. O tomto svém záměru informovala podle pokynů Ministerstvo vnitra ČSR, které návrh předalo Ministerstvu školství a kultury ČSR k rozhodnutí. Dne 29.5.1959 poslal Dr. Winter z Ministerstva školství a kultury ČSR dálnopisnou zprávu odboru školství a kultury Krajského národního výboru v Českých Budějovicích: "Ministerstvo školství a kultury sděluje, že se nepovoluje demolice objektů Cetviny a Sv. Tomáš. Demolice se povoluje u objektu Rychnůvek. Objekt v Kapličkách není památkou, proto není třeba souhlasu MŠK. O objektu Sv. Kámen dosud nerozhodnuto. ...". Tímto rozhodnutím byl kostel ve Svatém Tomáši zachráněn; i když nebyl v dalších letech nijak udržován, ve značně zchátralém stavu se dožil revoluce v roce 1989. V letech 1991 - 1996 proběhla rozsáhlá oprava kostela iniciovaná vyhnanými původními německy mluvícími obyvateli, zejména Johannem Bertlwieserem. Do kostela byla pořízena i kopie gotické sochy Madony ze Svatého Tomáše, jež sem byla přenesena v roce 1938 z nedaleké kaple (originál je dnes v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou) a také kopie velkých raně barokních soch apoštolů umístěných v presbytáři. Kostel byl po opravě znovu slavnostně vysvěcen dne 16.8.1997 českobudějovickým biskupem Antonínem Liškou. - Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.

Zdroj: Václav Marek

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat