Informace: Zdivo potřebuje místy opravit omítku a nátěr. Zavřený, chybí strop a podlaha, prázdný. - Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Kostel je zasvěcen sv. Maří Magdaléně a vzorem pro jeho stavbu byla skalní kaple v jihofrancouzském Aix-en-Provence, kde sv. Maří Magdaléna podle legendy ze 6. století třicet let žila. Engel získal pro své plány slavného barokního architekta Kryštofa Dientzenhofera, vyslal ho na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Tato stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách. Stavba za dozoru mníšeckých polírů byla hotová za pouhé dva roky (1692 - 1693). Interiér představoval jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na oltáři byla socha klečící sv. Maří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poutníků - Pavla, Antonína, Ivana a Prokopa, všechny od pražského řezbáře Jana Jiřího Bendla. Po straně byl oltářík s obrazem sv. Františka Serafinského od malíře Karla Škréty. Na druhé straně stála kazatelna a na jižní straně byla nevelká sakristie. V roce 1762 hraběnka Benedikta Čejková, tchýně tehdejšího majitele panství Václava Ignácia z Unvertu, dala ve skále pod kostelíkem vybudovat rodovou hrobku Unvertů. Po druhé světové válce se Skalka nacházela ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla nákladem více než jednoho milionu korun rekonstruována. Poté však kostel i celý areál utrpěly bezohledným poddolováním Skalky po roce 1948 kvůli ložisku nekvalitní železné rudy. S postupem těžby se ve zdech kostela i ostatních staveb začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Pouti na Skalku byly v roce 1953 zakázány. V roce 1954 rozhodly úřady o zrušení ochranného pilíře pod kostelem. Památkářům bylo jasné, že prohráli a snažili se zachránit vše, co se zachránit dalo. Bendlovy sochy byly odvezeny do mníšeckého kostela, Brandlova freska byla přežehlena na plátno. Po vytěžení ložiska se skála pod kostelem roztrhla na tři samostatné bloky, které se rozestoupily a sesedly. Prostřední část kostela klesla zhruba o metr do hloubky, čelo kostela s věží se propadlo o 90 cm a posunulo se o 73 cm směrem k Mníšku. Střecha i klenba s umělými krápníky se zbortily, interiér byl zničen. Hrobka Unvertů pod kostelem byla vypleněna a obrovská trhlina ve východní zdi kostela dosáhla rozměrů 13 x 1 m. Památkáři nicméně donutili těžaře, aby kostel stáhli ocelovými pásy. Po skončení těžby v roce 1966 byla roztrhaná skalní kra zpevněna hloubkovými betonovými injektážemi a následně byl zapuštěn betonový věnec kolem celých základů kostelní budovy. Začátkem 80. let 20. století započaly rekonstrukční práce na kostele a postupná obnova kapliček křížové cesty. - Pozemek s kostelem patří městu Mníšek pod Brdy; město plánuje obnovu podlahy do původní podoby (oblázky s ornamenty) a také opravu římsy v průčelí a části fasády. Měl by být proveden stavebně historický průzkum, v rámci kterého by se měla zjistit původní barevnost fasády. Finální řešení interiéru kostelíka by mělo být řešeno koncepčně později a zřejmě by mu měla předcházet architektonická ideová studie. V roce 2025 půjde na opravu podlahy a a štukové výzdoby interiéru kostela 500.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR.
Komentáře