WGS84 souřadnice objektu: 49.840814°N, 16.383263°E

Poloha: ve vsi

Informace: Loď mimo sanktusník má novou střechu. Střecha věže shořela při požáru 1957; věž poté místo cibulovité báně dostala pyramidovou náhradu. - Klaus Müller píše o kostele na webových stránkách obce Janov následující: „V Janově existoval už v roce 1350 farní kostel, a to původně „ve staré vesnici směrem k Mendryce“, kde se nacházel dle listiny ještě v roce 1412. Je jisté, že to nebylo nynější stanoviště kostela. Během husitských válek byl kostel zničen v takové míře, že svému účelu už sloužit nemohl. I farnost zanikla. Proto byl později (definitivní datum jsem nenašel) postaven nový kostel na dnešním místě, který pak měl na dlouhou dobu jen status veřejné kaple. To znamená, že se mše svatá teoreticky mohla sice uspořádat každý den, ale nebyl přiřazen vlastní farář. Z tohoto důvodu kapli nenáležel ani stálý příjem formou desátku. Od neznámého data je uvedena pod titulem apoštolů Filipa a Jakuba. Nejdříve patřila nová kaple pod farnost v Opatově. Doložen je takto rok 1607, ale pravděpodobně trval tento stav až do roku 1652. Následovaly dva roky bez placeného cizího kněze, než se v roce 1655 o janovské duše začala starat farnost v Čisté (Lauterbach). První „světské“ zmínky o kapli máme z roku 1620, kdy byla postavena věž, a z roku 1647 v souvislosti s požárem (některé zdroje datují požár i do let 1642 a 1644, není ale jasné, zda se jedná o identickou událost, nebo o tři na sobě nezávislé požáry). Tato původně samostatně stojící dřevěná věž „kampanila“ v dolní části hřbitova (pravděpodobně někde u dnešní dolní hřbitovní brány), byla v letech 1672 a 1691 restaurována a v roce 1805, kdy už přes 40 let stála dnešní kamenná věž, zbořena. Stará věž byla v roce 1646 vybavena dvěma zvony o váze 15,5 q, které byly sice „z dobrého materiálu, ale málo estetické podoby“. Kromě toho nebyly v některých částech obce slyšet (i pro malou výšku tehdejší věže). Méně údajů najdeme o opravách samotné kaple, např. co se s ní stalo po zmíněném požáru v roce 1647. Až v roce 1710 prozrazuje jedna účtenka výdaje na 400 tolarů k „rozšíření janovské kaple“. V letech 1726 a 1727 následovala další rozšíření a přestavby (nové presbyterium od základů, zvyšování lodě, větší okna, nový strop, krov i střecha). Dle všeho můžeme vycházet z toho, že kaple byla původně výrazně menší než dnešní kostel, snad podobna kapli sv. Huberta v Mendryce. Velmi zajímavý je zápis o tom, že v roce 1727 byla „na hrotu hřbitova“ postavena obytná místnost pro kněze, kde se mohl ubytovat po svém příjezdu z Čisté, a „hned v blízkosti“ i stáj pro jeho koně. Dříve se kněz musel ubytovat ve vedlejší Rychtě. Při dalších stavebních pracích v rozmezí let 1762 - 1767 došlo mj. i k postavení nové kostnice (ossaria), protože stará dřevěná byla zpuchřelá a „stála jinde“. Tato fakta jsou důležitá v souvislosti s objevením kostnice pod budovou dnešní autobusové čekárny v červenci 2011. Povinné otisky císařských map stabilního katastru z roku 1839 totiž ukazují na území kolem kostela dvě budovy kategorie „nespalné“ v rozích dnešního zbytku původní barokní hřbitovní zdi (tj. směrem k státní silnici): jednu na místě dnešní čekárny, čili směrem k Rychtě, a druhou v rohu k bývalé hospodě (dnešní Motorest). Poslední jmenovaná se na dobových pohledech z let kolem roku 1900 ale už neobjevuje. Velmi pravděpodobně byla právě ona daným obydlím. Uvažujeme-li, že se Janov stal v roce 1785 opět farností a nová farní budova byla kolaudována v roce 1787, stala se v podstatě zbytečnou, zchátrala a byla později zbořena. Vraťme se ale do období po roce 1727. Přestavby kaple byly tenkrát zřejmě šity horkou jehlou. Už v roce 1733 totiž musela být restaurována přední strana kaple (dnes část mezi věží a lodí), protože byla postavena na slabých základech. V roce 1746 byla postavena nová sakristie na místě původní vlhké staré. Větší etapa stavebních úprav (1762 - 1767) začíná pak přístavbou nové (dnešní) věže „z nejlepších materiálů“ a „s fundamenty nejméně 3 Oryga (skoro 6 metrů) hlubokými až na skálu“. Základní kámen byl položen farářem Adalbertem Kliczkou z Čisté na hraně věže směrem k Litomyšli. V témže roku došlo i k přelití zvonů ze staré dřevěné věže (pražský zvonař Johannes Georg Tühner). V roce 1764 byly zavěšeny do nové věže (jiný zdroj uvádí rok 1763). V posledním uzlu špičky věže byly uloženy i dobové dokumenty. V roce 1764 dostala věž vápenný nátěr. V následujících letech této etapy bylo restaurováno presbyterium (vzhledem k slabým základům hrozilo zhroucení) a mj. nad okny bylo opatřeno železným opaskem, který celou stavbu stahoval. Ze stejného důvodu byla i zasypána krypta. Původně dost svahovitý terén hřbitova byl pomocí více než 2000 povozů hlíny navýšen do roviny, což si vzápětí vyžadovalo postavení nových hřbitovních zdí. Ze stejného období pochází též erb nad vchodem (alianční erb hraběte Waldstejn-Wartenberk, hlavního sponzora stavby). V roce 1818 muselo být obnoveno krytí věže novým šindelem s fermežovým nátěrem. Zda se v té době na věži už nacházely hodiny, jsem nemohl spolehlivě zjistit, existuje ale záznam, že v letech 1831 - 1832 byly zabudovány nové hodiny. Věž a její zvony sloužily obci skoro 100 let, než se v noci z 28. na 29.11. 1861 staly obětí požáru, který se přenesl z hroutící se staré hospody na suchá ptačí hnízda v „lucerně“ věže. Jelikož jediná obecní stříkačka nefungovala z důvodů zanesených ventilů, rozšířil se požár postupně na celý kostel. Zvony spadly a byly žárem znehodnoceny. I věžní hodiny, postranní oltáře a varhany byly zničeny. V roce 1862 se začalo s opravou celého kostela. Původně to měla být novostavba, Thurn a Taxisův patronátní úřad ale neuvolnil katolické obci potřebné prostředky (tehdejší kronikář psal vyčítavě, že ředitel úřadu byl protestant), a tak se stavělo na starých základech a zdech. Součástí finančně odlehčeného projektu byla i pyramidová čepice věže, která se Janovákům ale vůbec nelíbila, a tak získali peníze na obnovu staré barokní cibule veřejnou sbírkou. Můžeme tušit, že tentokrát byla pokrytá plechem, protože dle záznamu z roku 1904 byl „obnoven nátěr věžních plechových stříšek tmavohnědou barvou“. Patronátní úřad povolil obnovu zvonů jen v rámci původní velikosti (tj. 15,5 q), ale i zde zajistila veřejná sbírka prostředky pro nákup 3 zvonů o celkové váze 34 q, které byly lity v dílně Ignaze Hilzera z Wiener Neustadt. Materiál byl částečně použit z dvou původních, žárem zdeformovaných zvonů. Dne 15.10.1864 byly nové zvony vyzvednuty ze železniční stanice Svitavy a třemi vozy za velké účasti obyvatel slavnostně přemístěny do Janova, kde vzápětí zahájily činnost jednohodinovým zkušebním zvoněním. V roce 1867 byly pořízeny nové varhany. Poněkud později, v roce 1881, byly obnoveny věžní hodiny, a to mistrem Josefem Prokešem ze Sobotky za 640 fl., které byly rovněž získány sbírkou. Hodiny ukazovaly čas na všech čtyřech stranách věže a měly i bicí mechanismus. V letech 1887 a 1888 probíhaly další stavební úpravy a byly zakoupeny nové paramenty. Byl nahrazen chatrný dřevěný strop nad kůrem, dále se prováděla malba stropu lodi, mramorování zdí, obnova malby oltářního obrazu a nová dekorace hlavního oltáře. V roce 1892 začala důkladná obnova presbyteria včetně základových zdí (částečně se kopalo do hloubky 5 metrů) a v roce 1894 bylo presbyterium vymalováno. Varhany neměly dlouhý život a musely být nahrazeny novými v roce 1901, které měly opět větší opravu v roce 1934. Dne 14.5.1917 byly dva zvony zkonfiskovány na výrobu válečného materiálu. Byl to zvon největší (tzv. St. Filipp a Jakob o váze 1053 kg) a nejmenší (St. Florian, 287 kg). Rozbili je ještě na věži a pak odvezli k železnici do Litomyšle. Velký zvon potřeboval údajně 208 ran, než praskl. Stát zaplatil tehdy 4 K odškodného za kg, tj. 5360 K do kostelní pokladny. Na Velikonoce roku 1918 měl být zkonfiskován i malý umíráček. Našli se ale dva stateční občané, kteří ho v noci na Velký Pátek sundali a ukrývali v dnes už neexistujícím rybníku před č.p. 4. Žel, našel se i udavač (zvon vykukoval kousek z vody ven), a tak nutil četnický strážník kostelního sluhu Rudische, aby se k činu přiznal, čímž obec o tento zvon také přišla. Zhruba ve stejné době byl také zkonfiskován zvon z Mendryky (průměr 42 cm, výška 33 cm, nápis „Juditt Joannes Zeida alto Maufte 1752“). Ještě krátce před zánikem Rakouska-Uherska potkal stejný osud zvon z Gajerské kaple (průměr 47,5 cm, výška 35 cm, vyzdobený křížem se dvěma anděly a nápisem „Ignaz Hilzer k.k. Hof Glockengießer in Wien Neustadt 1867“), konec války ale zabránil tomu, aby skončil v tavicí peci. Janovský farář s Gajerským starostou objevili tento zvon později ve sběru v Pardubicích, nebyl jim ale i přes naléhání vydán s poznámkou, že „byl přece zaplacen“. Trvalo notnou dobu, než se obec z těchto ztrát vzchopila a pomyslela na obnovu zvonů. Zasloužil se o to v roce 1937 místní farář Král. Byla to ale trochu samostatná akce, jelikož v podstatě nejsou o tom záznamy, a ani nebylo zajištěno zaplacení investice, které se pak řešilo až ke konci roku 1941. Dva zvony byly čerstvě ulity u firmy Herold v Chomutově, ostatní farář organizoval odjinud (spoléhám u dat lití trochu na hlášení pozdějšího faráře z roku 1942, které je jinak spíš odhadem, co se týče technických parametrů). Takže např. není možno bezpečně určit, zda zvon z roku 1863 je totožný s tím, který po 1. světové válce v Janově zbyl, protože nesedí přepočet váhy s v.u. čísly). Nicméně v Janově i v Gajeru se opět zvonilo. Ale ne nadlouho. Druhá světová válka bronz kostelních zvonů znovu spolkla. Přijímací doklad „Říšského úřadu pro kovy“ v Moravské Třebové ze dne 10.7.1942 vykazuje následující převzetí z Janovského kostela (datum vylití jsem doplnil z hlášení faráře): Č. 156 - průměr 118,5 cm, váha 960 kg, rok 1937 Č. 157 - průměr 101 cm, váha 548 kg, rok 1863 Č. 158 - průměr 92,5 cm, váha 407 kg, rok 1937 Č. 159 - průměr 42 cm, váha 40 kg, rok 1923 Na základě říšského nařízení ze dne 15.3.1940, že „každé farní obci smí zůstat jeden provozuschopný zvon“, zbyl na kostele zatím malý zvon č. 160 o průměru 37 cm a o váze cca 30 kg. Byl takto uveden ještě v inventárním seznamu ze dne 31.3.1944. - V roce 1929 se prováděly stavební opravy na vnitřním zařízení kostela. V roce 1934 byl za 7800 Kč pořízen nový Boží hrob, v roce 1937 byl kostel elektrifikován, a v roce 1938 následoval nákup nových paramentů za 19.042,65 Kč u firmy Ignác Neškudla a syn z Jablonného nad Orlicí. Ještě v roce 1943 se farář pokusil pořídit nové varhany. Dostal nabídku od firmy Rieger z Krnova za 14.920.- RM a s dodací lhůtou 24 měsíců. Dle všeho k realizaci již nedošlo. V rámci uzavření smlouvy k povinnému ručení byla dne 8.11.1940 vykazována následující statistika: vnitřní plocha kostela 250 m2, 300 míst k sezení, 1 kostelní sluha, 1 organista, 1 farní zaměstnankyně, 4 ministranti, 1 hrobník a 1 zvoník. Další údaje o majetku farnosti nám prozrazuje seznam inventáře, který byl sestaven radou farnosti dne 31.3.1944: Farní kostel, vybudován v 17. století z kamene a cihel, s břidlicovým krytím, sestávající se z kostelní lodi, klenuté postranní kaple, presbyteria a zákristie s klenutou předsíní. Délka kostela 15 5/6 sáhů, šířka 5 ½ sáhů. Márnice v jižním cípu hřbitova, postavena z lomených kamenů a kryta břidlicí. K tomu víc než 43 ha lesů a skoro 9 ha orné půdy v katastru Janova a skoro 19 ha lesů a 3 ha orné půdy v katastru Lauterbach (Čistá). Mimo jiné umíráček (cca 30 kg) a 2 máry, 2 zpovědnice z měkkého dřeva, 14 obrazů křížové cesty v 14 stanicích, 1 vánoční betlém s 23 figurami. Poslední německý varhaník Urban hrál na varhany ještě rok po první vlně „divokého“ odsunu většiny německého obyvatelstva, než odevzdal klíče kostela faráři. V březnu 1956 byly při vichřici utrženy plechy od kupole kostelní věže. Dílo zkázy bylo dovršeno požárem v roce 1957, kdy věž přišla o krovy a celou barokní nástavbu, a bylo zničeno téměř veškeré vnitřní zařízení. Oheň tenkrát prý přeskočil z hořícího kravína JZD na věž. Občas se šušká i něco jiného…Dne 27.11.1962 se na plénu MNV jednalo o stavu (cituji z protokolu) „…kostelní věže, která dělá ostudu celému okolí a nepříznivě působí na cizince, kteří se schválně zastavují, i celé autobusy, a fotografují toto zbořeniště“. Přítomný poslanec KNV „slíbil pomoc při řešení dokončení výstavby, neb likvidace“. Obavy z hanby v cizině byly patrně větší než z toho, jak by se s dennodenním pohledem na tuto smutnou trosku museli vypořádat místní obyvatelé. I tak jsme ale pozdější necitlivou opravou přišli o barokní kupoli věže. - V 70. letech 20. století se začaly dílčím opravám kostela věnovat sestry sv. Vincence, které se usadily v areálu loveckého zámku a kaple sv. Huberta v Mendryce. Kostel dostal krytinu z hliníkového plechu a loď novou dlažbu z umělého kamene, nové lavice a nový nátěr. - Na přelomu 20. a 21. století volal celkový stav kostela po důkladnější opravě. Ta byla zahájena v roce 2008 a trvala do září 2010. Začalo se střechou lodě, která dostala krytinu z černého eternitu („Dacora“) a měděné klempířské prvky. Bylo odstraněno jedno závětří na východní straně a došlo k opravě fasády, a to na dolních částech i sanační omítkou. Aby se neopakovalo podmáčení zdí, bylo základové podloží odvodněno systémem drenážních trubek a štěrkových vsaků a dešťová voda ze střech svedena trubkami mimo dosah kostela. Od roku 2009 pak bylo možno opravit i interiér, opět s použitím sanačních omítek. Loď dostala novou elektroinstalaci a nový velký lustr. Pro velkou nákladnost zůstaly zatím glazované dlažby v zákristii, presbyteriu a boční kapli. Ve stejném roce byla věž osazena novými elektrickými hodinami s bicím mechanismem. Hodiny nechala na vlastní náklady instalovat obec, občané přispěli sbírkou. Jinak se finanční náklady na opravu kostela rozdělily mezi Ministerstvo kultury (1,5 milionu Kč), Pardubický kraj (350 tis. Kč), farnost Litomyšl (450 tis. Kč) a obec Janov (200 tis. Kč plus hodiny). Dne 16. 10. 2010 byl obnovený kostel slavnostně vysvěcen. - Zrekapitulujeme-li si všechny ty živelné a lidské zásahy páchané na kostele, nemůže nás překvapit hodnocení, že se z architektonického hlediska jedná o bezvýznamnou stavbu. O to víc nás musí mrzet, že se celá řada zachovalých cennějších kusů v posledních 22 letech postupně z kostela vytratila, aniž by byla hlášena krádež. Nebýt jejich zachycení díky objektivům několika fotografů, snad bychom o tom ani nevěděli.“ - Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.

Zdroj: Klaus Müller, webové stránky obce Janov

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat