WGS84 souřadnice objektu: 49.8458631°N, 16.0019275°E

Poloha: u hřbitova, za dnešní smuteční síní

Informace: Majitel prvorepublikového pohřebního ústavu Charitas v Brně Josef Svoboda a rodák ze Skutče (1871 - 1939) si v 1. polovině 30. let 20. století zakoupil od soukromého majitele pozemek za zdí tehdejšího skutečského hřbitova. Zamýšlel na něm vystavět reprezentativní kapli s prostornou rodinnou hrobkou v suterénu. - Její podobu dnes známe pouze z několika fotografií a také díky nákresům dochovaným ve fondu Archiv města Skutče ve Státním okresním archivu v Chrudimi. Autorem plánů hrobky z března 1934 (zhotovených zřejmě podle ideového návrhu Josefa Svobody) byl skutečský stavitel Karel Fiala. Jednalo se o výsledek inspirace antickým Pantheonem propojeným s novoklasicistními prvky. Kapli je také možné označit za malou napodobeninu pařížského Pantheonu, která však ve své miniaturní podobě dokázala v daném místě za pomoci vhodného využití terénní vlny a výrazné kamenné terasy působit opravdu monumentálním dojmem. Příchozího musel již zdálky nutně upoutat portikus se čtyřmi iónskými sloupy o průměru 40 cm a výšce 3,6 m. Nesly typický antický prvek kladí a štít (pediment), který skvěle vizuálně doplňovala kupole s tamburem (válcovou základnou s okny) nad středem objektu. Vrchol tvořila malá lucerna s křížem. Obdélníkový půdorys jednolodní kaple narušovaly tři apsidy hluboké 120 cm, vnitřní výška kupole pod střešní lucernou činila 8,2 m. Jasně patrná vertikální hierarchie zdůraznila dolní prostor pro zesnulé oddělený od horního sakrálního prostoru pro liturgii a vzpomínky. O vlastní výzdobě kaple mnoho nevíme. Patrně ji mimo jiné zdobila socha Panny Marie, kterou někdo před demolicí (v roce 1985) odnesl do skutečského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Na fotografiích, které v době před zbořením pořídili pracovníci pardubické památkové péče, je vidět dekorativní výmalba i ozdobné, patrně keramické, obklady. Do podzemní krypty zdobené mnoha kamenickými prvky s přístupem velkými okovanými dveřmi v čelní části bylo možné uložit až 12 rakví do samostatných kobek. - Povolení ke stavbě vydal Josefu Svobodovi MěÚ Skuteč dne 20.7.1934. Kromě skutečského stavitele Fialy se později na projektu podílel i stavitel Vlček (z Hlinska), který od srpna do října 1935 budoval cihelnou obvodovou zeď kolem celého pozemku. Dne 5.11.1935 provedla kolaudační komise ohledání stavby a následně pan Svoboda obdržel od MěÚ Skuteč povolení k jejímu užívání. Ještě však potřeboval získat svolení k pohřbívání, ale toto jednání se vyřizovalo ještě dlouhé tři roky poté. Problémem bylo umístění hrobky osamoceně mimo veřejný hřbitov a z toho plynoucí mnohem přísnější požadavky úřadů na ukládání lidských ostatků. Věc postupně posuzovaly Okresní úřad ve Vysokém Mýtě, Zemský úřad v Praze a Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Konečné rozhodnutí bylo podmíněno řadou podmínek, jejichž plnění či odpuštění si vyžádalo mnoho korespondence. Komplikace mimo jiné působily spory majitele s úřady o způsob zakrytí kobek ve směru do chodby. Pan Svoboda chtěl mít otvory otevřené, ale úřady požadovaly zazdívku nebo zakrytí kobek nerozbitným sklem. Problém byl vyřešen až dohodou o tom, že těla zesnulých budou balzamována a uložena v rakvi do vnitřní kovové schránky. Pana Svobodu zastupoval ve sporech advokát dr. Vladimír Dolanský a postupně se podařilo za cenu několika kompromisů sladit rozdílná stanoviska. Umožnění pohřbů se tak protáhlo až do 21.4.1938. Jako první byly do krypty přeneseny ostatky jeho rodičů Václava a Marie Svobodových a sestry Aloisie, provdané Matouškové, jež byly exhumovány ze skutečského hřbitova. Již v únoru 1939 byl do hrobky uložen i sám Josef Svoboda. - Bohužel nastala éra socialistického (zlo)řádu, v jejímž závěru se z kaple dominující širokému okolí stala ruina. V roce 1985 došlo k její demolici, aby byl získán prostor pro výstavbu nové smuteční síně. Ovšem změnu využití hrobky plánovali zástupci města mnohem dříve. Zápis z místní prohlídky z ledna 1965 za účasti představitelů městského národního výboru (MěNV), okresního národního výboru a různých komisí hovoří o tom, že začalo jednání se soukromým majitelem o výkupu hrobky i celého přilehlého pozemku. Při schůzce na místě přítomní konstatovali, že prostor kaple je malý a sloužil by tak jen pro rozloučení nejbližším příbuzným. Nutné by bylo probourání podlahy tak, aby se rakev po obřadu mohla spustit do krypty. To se však tehdy pojilo s mnoha technickými, hygienickými i provozními otazníky. Věc však neusnula, protože existují plány zpracované inženýrským střediskem Společnosti přátel žehu z prosince 1972. Pokud měli totiž pozůstalí ve Skutči a okolí zájem o pohřeb žehem, museli se vydat na rozloučení buď do Pardubic, nebo do České Třebové. Průvodní zpráva projektu proto opakuje obavu MěNV z toho, že kvůli dojezdové vzdálenosti přichází pracovní sektor o půlku nebo až celý pracovní den. Při průměrném počtu 30 osob na jednom rozloučení tak vznikaly značné národohospodářské ztráty. Proto začal MěNV Skuteč realizovat myšlenku vlastní rozlučkové síně, která by rovněž pokrývala potřebu spádových obcí. Ovšem inženýrské středisko uvažovalo reálně. Poukazovalo na to, že do vnitřního prostoru kaple se vejde jen několik osob. Všichni ostatní účastníci rozloučení by museli stát venku na strmých schodech. Proto doporučovali kapli ponechat, protože zvláště krypta mohla sloužit jako záloha v případě nečekaných epidemií. A o kus dále navrhovali vystavět zcela novou obřadní síň. Přesto zástupci města trvali na plánech využití hrobky. Inženýrské středisko tedy nakreslilo jediné možné řešení spočívající v přístavbě v zadní části kaple. Rozšíření na pravé i levé straně půdorysně respektovalo obloukové ukončení kamenného soklu a vcelku nenásilně se začlenilo k historické stavbě. Sice se trochu rozšířil manipulační prostor pro umístění rakve, ale přidat místo pro pozůstalé možné nebylo. Nicméně vzhledem k těžkopádnosti tehdejšího rozhodování úřadů a chronického nedostatku peněz, materiálu a lidské síly na jakékoli investice zůstalo jen u plánů obou alternativ. Až o další desetiletí později začaly reálné práce na stavbě moderní rozlučkové síně, která však znamenala konec pro v kraji ojedinělou siluetu Svobodovy hrobky. - Kvůli absenci minimální údržby objektu a všeobecně tolerovaným útokům vandalů stavba koncem 70. let podléhala stále rychleji zkáze. Začátek demolice v letech 1983 - 1984 provázely i krádeže použitelného stavebního materiálu a zdobných prvků. V roce 1985 byla celá plocha, kde kaple stávala, zplanýrována a připravena pro novostavbu. - Pozemek, na němž kaple stála, patří městu Skuteč.

Zdroj: Libor Aksler, MBA, Regionální muzeum Skuteč

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat