WGS84 souřadnice objektu: 48.642633°N, 14.01791°E

Poloha: SZ od vsi, v lese

Informace: Zůstaly jen málo zřetelné základy zdiva a málo trosek okolo. U odbočky cesty ke kapli na rakouské straně hranice visí na stromě svatý obraz. - Kaple byla obdélná s polokruhově zakončeným presbytářem (cca 4 x 5 - 6 m), se sedlovou střechou a s užší a nižší dřevěnou předsíní se sedlovou střechou. Uvnitř byl obraz Panny Marie s Ježíškem. - Kaple byla postavena někdy mezi lety 1826 a 1870. - Byla nazývána také Stratbaunkapelle podle nedalekého statku č.p. 15 zvaného Stratbaunhof. - Každý rok na svátek svatých Petra a Pavla pořádali obyvatelé Otova prosebné procesí k této kapli, aby se modlili za dobrou úrodu. Ze vsi Dolní Hraničná chodilo prosebné procesí ke kapli v druhý den svátku Ranauer Kirtag. Obyvatelé Horní Hraničné pořádali prosebné procesí ke kapli každoročně druhou neděli po 24. červnu. - Majitelé Stratbaunhofu (rodina Preischlova) nebyli jakožto rakouští občané vyhnáni v roce 1946, ale odešli do Rakouska až v květnu 1948, přičemž si s sebou mohli vzít i obraz Panny Marie s Ježíškem ze Stratbaunkapelle. Ten pak visel na stěně v jejich novém domově v Mistelbergu, později jej rodina darovala kapli v Mistelbergu. - Po komunistickém puči v únoru 1948 došlo k postupnému zpřísňování režimu v oblastech přiléhajících k hranicím s Bavorskem a Rakouskem. Výnosem Ministerstva vnitra ČSR ze dne 23.2.1950 bylo podél hranic s Bavorskem a Rakouskem zřízeno s platností od 1.4.1950 hraniční pásmo široké cca 2 - 6 km měřeno kolmo od státní hranice, do něhož byl povolen vstup i trvalý či přechodný pobyt v něm jen na základě speciálního povolení, které vydával příslušník Pohraniční stráže přidělený ke každému příhraničnímu okresnímu národnímu výboru. Dne 28.4.1951 vydalo Ministerstvo národní bezpečnosti ČSR směrnici, která s účinností od 1.6.1951 zřídila podél hranic s Bavorskem a Rakouskem tzv. zakázané pásmo (bezprostředně přiléhající k hranicím, o šířce až 2 km) a tzv. hraniční pásmo (směrem od zakázaného pásma hlouběji do vnitrozemí o šířce 2 - 6 km, výjimečně až 12 km měřeno kolmo od státní hranice). Podle této směrnice nesměl v zakázaném pásmu nikdo bydlet a s výjimkou příslušníků Pohraniční stráže do něj ani vstupovat, v hraničním pásmu mohly bydlet a vstupovat do něj jen osoby se speciálním povolením. Rozsah zakázaného a hraničního pásma byl dán výčtem obcí, osad, samot i některých přírodních útvarů (hor, jezer apod.), které do zakázaného nebo hraničního pásma spadaly; tento tajný seznam rozeslalo Ministerstvo vnitra ČSR jednotlivým krajským a okresním národním výborům poprvé dne 15.11.1951, později byl několikrát aktualizován. Podle tohoto seznamu se ves Mlýnská stala součástí zakázaného pásma. Podivné bylo, že navzdory platnosti směrnice, podle níž nesměl nikdo v zakázaném pásmu pobývat, ještě několik měsíců tam žili tamní obyvatelé. Teprve dne 12.11.1951 vydalo Ministerstvo vnitra ČSR tajnou směrnici, podle níž měly být nejpozději do 1.5.1952 vystěhovány všechny obce v zakázaném pásmu a z obcí v pohraničním pásmu a v tzv. uzavřeném území Horní Slavkov (tam kvůli těžbě uranu) měly být vystěhovány všechny "státně nespolehlivé osoby". O několik měsíců později, dne 2.4.1952 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ, aby v zájmu snazší ostrahy státních hranic s Bavorskem a Rakouskem byly zbořeny všechny stavby v zakázaném pásmu bez ohledu na jejich vlastníka; výjimku dostaly jen ty objekty, které si pro své potřeby vyžádala Pohraniční stráž nebo armáda. Tajná směrnice, kterou k usnesení předsednictva ÚV KSČ vydalo dne 16.8.1952 Ministerstvo vnitra ČR, nepočítala s žádnou výjimkou pro památkově hodnotné stavby; i ty musely být zbořeny, pokud si je pro své další využití nevyžádaly Pohraniční stráž nebo armáda. Ve směrnici se pouze uvádí, že místně příslušné okresní národní výbory na své náklady zajistí přestěhování vybavení kostelů a dalších historických památek před jejich demolicí. Směrnice počítala s dokončením všech demolic v zakázaném pásmu do konce roku 1953, což se však zdaleka nepodařilo dodržet; demoliční akce v zakázaném pásmu byla sice v roce 1953 zahájena, ale postupovala zpočátku jen velmi zvolna, protože bylo potřeba nejprve vyřešit majetkoprávní vztahy. Budovy, které se podařilo k demolici připravit, byly nejprve předávány zdarma podnikům socialistického sektoru, které na svůj náklad provedly demolici a získaný stavební materiál si ponechaly pro své potřeby. Později byly jednotlivé tzv. bouračky přidělovány i prověřeným soukromým osobám, které si za stanovený obnos bouračku zakoupily, vlastní prací zbouraly a ponechaly si získaný materiál. Tam, kde nebyl zájem, byly budovy bourány na náklady státu, a to buď soukromými osobami (tzv. brigádníky) nebo socialistickými podniky (hlavně n.p. Zemstav Praha). Část nemovitostí zbořila vlastními silami Pohraniční stráž, která tak získala v té době nedostatkový stavební materiál. - V zakázaném pásmu tehdejšího okresu Kaplice proběhla hlavní demoliční vlna až v letech 1955 - 1956. Tehdy byla zbořena prakticky celá ves Horní Hraničná včetně trojice tamních kaplí, ale na lesní kapli Stratbaunkapelle se zjevně zapomnělo. Ani do druhé demoliční vlny, jež probíhala v letech 1957 - 1958 a soustředila se na opuštěné a chátrající objekty v hraničním pásmu, nebyla Stratbaunkapelle zařazena. Teprve při přípravě třetí hromadné demoliční vlny, která zahrnovala chátrající objekty v celém bývalém pohraničí, si na Stratbaunkapelle vzpomněli; dne 11.5.1959 informoval vedoucí odboru pro vnitřní věci Okresního národního výboru v Kaplici Bohumil Blažek Ministerstvo vnitra ČSR, že v zakázaném pásmu zbývají k demolici mj. 1 kaplička a dům č.p. 25 v obci Markschlag. Oba objekty byly proto v květnu 1959 připojeny k seznamu vybraných objektů v pohraničí určených k demolici. V těchto oblastech již nešlo o plošné demolice všech staveb jako v zakázaném pásmu, ale o demolici vybraných objektů, jejichž soupisy v každém příhraničním okrese sestavovaly pracovní komise složené ze zástupců různých odborů okresních národních výborů ve spolupráci s místními národními výbory. Vlastní demolice objektů v této třetí demoliční vlně prováděly jednotky Ministerstva vnitra ČSR. Pro účely demolice byla kaple Stratbaunkapelle označena jako objekt určený k demolici číslo 2/140, objem jejího zdiva byl spočítán na 32 krychlových metrů. Třetí demoliční vlna v okrese Kaplice začala pod vedením mjr. Antonína Janovce dne 17.5.1959, její první etapa, jež zahrnovala i demolici kaple Stratbaunkapelle v Horní Hraničné, byla ukončena dne 31.7.1959; někdy v tomto časovém rozmezí byla kaple zbořena. - Pozemek, na němž kaple stála, patří Lesům ČR, s.p.

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat