Informace: V roce 1881 se kundraticko-hartmanická židovská obec, která dosud užívala dřevěnou synagogu v Kundraticích, rozhodla postavit novou synagogu v Hartmanicích. Od stavitele Georga Beywla zakoupila pozemek i s jeho obytným domem, který byl později se synagogou propojen a sloužil jako židovská škola a byt rabína. Během tří let vznikl objekt v eklektickém slohu s velkorysými prostory a specifickými architektonickými detaily, takže již od roku 1883 mohlo synagogu využívat na 200 židovských obyvatel z okolí. Svatostánek byl centrem židovské kultury po více než padesát let. Přestože kvůli odlivu židovského obyvatelstva do větších měst byla hartmanická církevní obec v roce 1931 zrušena, bohoslužby se v synagoze konaly až do podzimu 1938, kdy byly Hartmanice zabrány do Velkoněmecké říše. Ještě předtím uprchla do českého vnitrozemí většina Židů, kteří ještě ve městě žili. Po příchodu wehrmachtu byla synagoga zkonfiskována; ze štítu nad hlavním průčelím byly vytlučeny desky Desatera, štít byl následně stržen. V místě, kde stál aron ha-kodeš, byl probourán vchod na zahradu a vyvýšený stupeň pod ním byl srovnán se zemí. Vnitřní prostor synagogy byl vertikálně i horizontálně rozdělen. Přepažení lodi na dvě místnosti a vložení patra na úroveň bývalé galerie zcela zlikvidovalo prostorovou charakteristiku svatostánku. Lustry, svícny a obrazy byly prodány, lavice rozřezány na police. Prázdnou budovu pak od wehrmachtu koupil zdejší truhlářský mistr Ferdinand Pelikan a udělal z ní truhlářskou dílnu, majitel ale nedlouho poté padl na frontě a dílnu pak provozovala jeho vdova. - Po skončení 2. světové války byla dílna zkonfiskována jakožto německý majetek a němečtí pracovníci truhlárny byli vysídleni. Synagoga byla vrácena židovské obci, ale nadále sloužila jako truhlárna, kterou dostal do správy truhlář Karel Šimek z Petrovic, který původně u Ferdinanda Pelikana pracoval. Od počátku 60. let 20. století přízemí stavby využívaly Vojenské lesy a statky jako sklad pneumatik, v patře měla místní mládež stoly na stolní tenis. Doprostřed chrámové lodi byl vestavěn komín, horní části velkých oken v severovýchodní fasádě byly zazděny a do celého objektu bylo nainstalováno primitivní elektrické vedení. Stavba nebyla vůbec udržována; postupem času se chátrání šindelové střechy řešilo navrstvením eternitu, do přízemních oken byly vsazeny mříže. V květnu 1985 jednala Židovská náboženská obec Plzeň coby vlastník synagogy s Místním národním výborem Hartmanice, kdy Místní národní výbor požadoval od vlastníka budovy kompletní opravu. Na tu však židovská obec neměla peníze, a tak měla být synagoga věnována národnímu výboru ke zboření. K tomu naštěstí z finančních důvodů nedošlo. Po roce 1990 získala Židovská náboženská obec Plzeň budovu zpět restitucí a ihned ji prodala do soukromého vlastnictví. V dalších letech byla budova nevyužita a chátrala. V roce 2002 zdevastovanou synagogu koupili manželé Klímovi z Prahy a v letech 2002 - 2006 ji nákladně zrekonstruovali pro kulturní využití a historickou expozici. Na své místo ve štítu budovy se vrátily i desky desatera, které od roku 1938 sloužily jako schody z budovy synagogy do její zahrady. Synagoga byla po opravě slavnostně otevřena dne 16.5.2006. V synagoze je nyní umístěna expozice Památníku spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. - Pozemek se synagogou je v soukromém vlastnictví; v roce 2025 půjde na opravu šindelové střechy synagogy 160.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR.
Zdroj: Renata Klodnerová: Synagogy v Plzeňském kraji
Komentáře