WGS84 souřadnice objektu: 50.76161°N, 14.817315°E

Poloha: JZ od vsi

Charakteristika: vytesaná do skály

Informace: Má nová vrátka; zařízená. Celé okolí je upraveno. - U kaple je vztyčen poškozený dřevěný kříž. - Za vlády Marie Terezie, v říjnu 1771, od časných ranních hodin mýtilo 30 janovických poddaných, pod dohledem dvou panských drábů, lesní porost nad rybníkem. Muži káceli stromy, dobývali pařezy, ženy a děti odklízely větve a vrcholky stromů. Bylo to v čase, kdy se v krajině střídala vojska pruská a saská. Bylo krásné slunné odpoledne, když náhle lesní ticho rozřízl ostrý zvuk vojenské trubky. Kavalkáda pruských kyrysníků na koních vnikla s válečným řevem na paseku. Muži byli terčem útoku, ženy a děti se rozutekly do všech stran. Při útěku jedna žena s malým dítětem spadla z nedaleké skály a takto tragicky ona i dítě zemřely. - Brzy zjara roku 1788 přišli z dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí do Janovického údolí (Poustevny) dva dominikánští mniši, Thomas a Valerián. Zde tito dva mužové žili v hluboké pokoře, v chudobě a v modlitbách k Bohu. Janovičtí je nazývali „Heilige Männer“. Časem se mniši s obyvateli Janovic sžili. Sbírali léčivé rostliny, které sušili a vyráběli z nich masti, odvary a jiné léky. Ve skalách vysekávali malé kobky, které jsou znatelné dodnes. Pro léčivé byliny si ke „svatým mužům“ chodili i vrchnostenští úředníci a páni. V janovické škole pak Thomas a Valerián učili děti náboženství a kázali lidem. Při této bohoslužebné činnosti se od pamětníků dozvěděli, co se ve skalách nad Janovicemi, kam chodili sbírat bylinky, přihodilo. Proto na nejvyšší skále nedaleko místa, kde se tragédie odehrála, nechali vztyčit kříž na památku zemřelých. Také jako symbol ukřižování Ježíše Krista, aby měli janovičtí Krista blízko sebe, aby jim pomáhal a chránil je před zlem. Místu se začalo říkat Svatá skála. - Na mapách stabilního katastru z roku 1843 není na místě Janovických pousteven nic zakresleno. A podobně o nich zcela mlčí i vlastivědy okresu Jablonné z přelomu 19. a 20. století, stejně jako mladší články o Janovicích v brožurách spolků německých badatelů. Historie však zaznamenala, že v roce 1864 majitel pozemku Anton Rudolph z janovického hospodářství č.p. 14, skály vlastníma rukama upravil. Nápad si prý přinesl z pouti do slavných kladských Vambeřic, kam často chodíval. Zřízena zde byla scenérie Olivetské hory s modlícím se Ježíšem a spícími apoštoly v předvečer Kristova zatčení. Následovala křížová cesta zakončená Kalvárií a konečně i ve skále vytesaná jeskyně božího hrobu. Franz Dressler roku 1890 místo podrobně popsal: „…..na pozemcích janovického hospodářství č.p. 14 je do skály vytesaná jeskyně Božího hrobu, kterou vlastní rukou zřídil ještě žijící otec současného majitele. Nachází se na okraji borového háje, dobře viditelná z cesty, která vede loukami z Dubnice do Janovic. Malá švýcarská chaloupka s květinovou zahrádkou na skále láká turisty, aby si ji prohlédli zblízka. Před vchodem je také květinová zahrada, ze které vedou schody ke vstupu, jenž je uzamčen mřížovými dveřmi….“ - Dřevěný domek i se zahrádkou byl opravdu umístěn na vrcholku skály s vytesanou jeskyní. Veškerý stavební materiál i zeminu pro zahrádku sem pan Rudolf musel vynést po přistaveném žebříku. Ve dvou výklencích vytesaných do hlavní skály bývaly umístěny sochy sv. Jana a Krista na kříži. Vedle skály napravo pak stály tři dřevěné kříže s mučicími nástroji, které představovaly Kalvárii. Svahem k nim vedla křížová cesta s jednotlivými zastaveními přibitými na stromech. Na dohled za cestou byla na kopečku třetí květinová zahrada, která představovala Olivetskou horu. Ve skalce zde byly později vytesány další prostory, vyzdobené svatými obrázky a taktéž uzavřené mříží. V letních měsících se mřížoví otevíralo a v jeskyních se tak za nedělních odpolední mohli modlit věřící z Janovic a okolí. Poutníci na místo v předválečné německé literatuře důsledně označované „Das heilige Grab“ (Boží hrob) či „Andachtstätte“ (pobožnost) chodili moc rádi. - V roce 1912 bylo místo kompletně obnoveno, ale tradice zdejších poutí zeslábla před koncem 2. světové války a definitivně se ztratila s vystěhováním většiny německy mluvících obyvatel Janovic. Janovické světničky pak upadly v zapomnění, svaté obrázky zmizely či byly zničeny. Zůstaly jen nápisy vytesané do skal, u nichž ovšem není přesně známo, zda jsou starodávné či jde jen o novodobá falza. Například na levé straně skály s božím hrobem můžeme číst latinské: „AD GABRIELIS AVE RESPONDES OPTIMA FIAT! REDDE TUUM FIAT CUM REPETEMUS AVE neboli Na Gabrielovo Zdrávas, ty nejlepší, odpovídáš, Staň se! Dopusť své Staň se, když opakujeme Zdrávas“. Podle všeho mají slova vazbu k archandělu Gabrielovi, který při Zvěstování pozdravil Pannu Marii slovem Zdrávas (čili AVE) a oznámil jí očekávané narození Ježíše. - Na skále jsou dodnes znatelná místa, kde byl kříž umístěn, jakož i stopy po kůlech, které sloužily jako zábradlí. Že zde kříž stával a místo se nazývá Svatá skála, si z vyprávění pamatovali němečtí občané, kteří po roce 1945 nebyli z obce odsunuti (pan E. Rieger a pan Krause). - V roce 1945, po 2. světové válce, kříž již na skále nebyl. - K obnově místa přispěli občané Janovic až v roce 2016 poté, co v roce 2015 byl les okolo skály vykácen. Místo bylo znovu objeveno a bylo přistoupeno k obnově kříže na Svaté skále. - Pozemek s kaplí je v soukromém vlastnictví; v roce 2023 půjde na opravu kaple a obnovu 13 zastavení křížové cesty 118.000,- Kč z dotačních programů Libereckého kraje, v roce 2024 dalších 35.000,- Kč na obnovu křížové cesty a kaple z Nadace OF. Poslední obnovu zajistil Jizersko-ještědský horský spolek na jaře 2024.

Zdroj: informační tabule u objektu

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat