Informace: Kostel byl obdélný, s polokruhově uzavřeným presbytářem (cca 11 x 21 m). Měl sedlovou střechu, vysoký 14 m, s věží 33 m. - Soběšovice měly svůj kostel odedávna. Byl dřevěný a až do reformace ve správě místního kněze. K soběšovické farnosti do konce 16. století patřily i Žermanice. Po roce 1654 už patřily Soběšovice k farnosti domaslavické. Starý dřevěný kostel byl již v té době značně zchátralý, a proto roku 1681 byl do Soběšovic převezen dřevěný kostel z nedaleké Dobré. V dalším století byl v letech 1788 -1789 nahrazen novým, již zděným. V červenci 1933 udeřil blesk do věže kostela. Plameny zničily věž, střechu lodi a zvony. Jedním z nich byl památný zvon z roku 1538, o němž kronika obce praví: "že jej c. k. generálmajor Karel Stařinský, rytíř Bithau ve vojně vydobyl, a když v Šebišovicích na odpočinku žil, jej kostelu daroval." Zvon při požáru spadl a rozbil se na čtyři kusy. Do dvou let po požáru byl kostel opraven, opatřen novou moderní věží a znovu vysvěcen. Poslední bohoslužba v kostele se konala dne 28.10.1956. Pak se začalo s odvozem vnitřního zařízení, byl shozen krov věže a rozebrána střecha lodi a zdivo bylo v březnu 1957 odstřeleno. Místo kostela bylo poté zatopeno vodami Žermanické přehrady (trosky zdiva kostela je možno vidět při nízkých stavech vody v Domaslavické zátočině). Při předběžných jednáních o výkupu pozemků a budov pro stavbu Žermanické přehrady bylo přislíbeno, že kostel, stejně jako hřbitov a škola budou na jiném místě znovu vystavěny. Když občané Soběšovic viděli, že daný slib se sice plní v případě hřbitova a školy, ale ne jíž náhrady za starý kostel, začali se nespokojeně domáhat nápravy u příslušných úřadů. Když však z jednání bylo zřejmé, že investor vodního díla se o výstavbu nepostará, rozhodli se občané Soběšovic postavit kostel svépomocí. Získat povolení ke stavbě však nebylo snadné. Zvláště vedoucí odboru pro věci církevní při Krajském národním výboru činil různé průtahy, a to i potom, kdy Rada Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku vydala stavební povolení ke stavbě kostela. Toto povolení však podmínila souhlasem Krajského národního výboru. Teprve po intervenci vedoucího odboru vnitřní správy Krajského národního výboru, který byl poslancem za Soběšovice, byl souhlas se stavbou vydán. Stalo se tak dne 16.4.1957. O tom, že jednání s tehdejšími státními a stranickými orgány bývalo dramatické, je zřejmé například i z textu návrhu pro radu Krajského národního výboru na povolení stavby vypracovaného církevním tajemníkem: „V obci Soběšovice se v důsledku výše uvedených okolností vytvořila velmi napjatá situace a nebylo by nyní vhodné a snad ani politicky únosné, činit výstavbě náhradního kostela překážky, nebo vytvářením administrativních průtahů rozhodnutí o povolení stavby déle protahovati“. Občané Soběšovic nezaháleli a ještě před vydáním povolení začali s přípravnými pracemi. Během léta pak byly vykopány a vybetonovány základy kostela. Dne 27.10.1957 byl apoštolským administrátorem z Českého Těšína Dr. Františkem Onderkem slavnostně vysvěcen základní kámen. Rozměry tohoto kostela jsou téměř shodné s kostelem původním a to hlavně proto, aby mohl být využit stavební materiál z bouračky kostela v zátopovém prostoru. Především krov, střešní krytina, okna, dveře, atd. Hlavní oltář pochází z Vidnavy, z kaple bývalého kněžského semináře. Výstavba kostela byla financována především z částky získané odprodejem pozemku a budovy starého kostela investorovi výstavby Žermanické přehrady (VRIS Ostrava). Na stavbu nebyl poskytnut žádný státní příspěvek. Práce byly prováděny v dobrovolných brigádách, ve složitých podmínkách a často doslova „na koleně". Během měsíce října 1961 byla stavba dokončena. Kolaudační řízení proběhlo dne 17.10.1961 a dne 27.10.1961 byl kostel Dr. Františkem Onderkem vysvěcen a předán do užívání. - Pozemek, na němž původní kostel stál (pozemková parcela č. 682/1 v katastrálním území Lučina), patří firmě Povodí Odry, s.p. z Ostravy.
Komentáře