Jiná jména: | Kunžvart, Kuschwarda |
---|---|
Část obce: | Strážný |
Kat. území: | Strážný |
Kód kat. území: | 756687 |
Obec: | Strážný |
Okres: | Prachatice |
Kraj: | Jihočeský |
Region: | Volary |
Okres (1938): | Vimperk |
Země: | Čechy |
X [JTSK]: | -811611 |
Y [JTSK]: | -1165848 |
Zaniklý zděný kostel (známka 600)
Typ stavby: | kostel |
---|---|
Církev: | římskokatolická |
Parcely: | stavební č. 136 (756687), pozemková č. 40/2 (756687), pozemková č. 528/1 (756687) |
Období devastace: | 1945–1989 |
Důvod devastace: | jiný |
Postaveno: | 1780, zvětšen 1786, opraven 1909 |
Zbořeno: | 6.8.1965 |
WGS84 souřadnice objektu: 48.908849°N, 13.720706°E
Poloha: v městysi
Informace: Jednolodní, obdélný, s představěnou věží se čtyřbokou jehlancovou střechou v západním průčelí. Ve věži visely tři zvony. Loď 17,65 x 9 m, odsazený pravoúhle ukončený presbytář 6,4 (šířka) x 6,3 m (hloubka). K presbytáři byly symetricky přistavěny dvě sakristie. Loď i věž kryty šindelem; loď i presbytář plochostropé. Fasáda byla členěna jednoduchými lizénovými rámy, nároží byla zaoblena. Stěny byly prolomeny obdélnými, půlkruhově zaklenutými okny; v západní části osvětlovala drobná oválná okénka dřevěnou kruchtu. Nad východní částí valbové střechy vystupovala drobná sanktusová věžička. Většina mobiliáře pocházela z konce 18. a začátku 19. století. - Již v roce 1768 požádali obyvatelé Strážného, Cazova, Silnice, Hliniště a Adlerovy Huti vrchnost o zřízení kaple, protože cesta do Horní Vltavice byla zvláště v zimě poměrně nebezpečná - sedlo nad Žlíbky má více než tisíc metrů nad mořem. Tehdejší farář Matěj Stainko však stavbě zabránil. Proto byl první svatostánek, a rovnou hned kostel, vystavěn a následně vysvěcen kardinálem Leopoldem Ernstem Grafem až v roce 1780, a to v rámci josefinské církevní reformy. Přestože kostely, jejichž stavbu financovala Náboženská matice, byly většinou stavby jednoduché, s malou dřevěnou věžičkou, zdejší byl postaven hned jako prostorná budova, s kamennou věží, neboť na jeho výstavbu přispěl velkým obnosem důchodní vimperského panství Fuka a prosadil tak u knížete za prvofaráře svého synovce Karla Fuku. Ten se později stal kanovníkem pražské metropolitní kapituly a před svou smrtí bohatě obdaroval svoji první farnost ve Strážném. Již po šesti letech, v roce 1786, byl po zásahu bleskem kostel v rámci opravy rozšířen a získal podobu jednolodního chrámu s pravoúhlým presbytářem, dvěma bočními kaplemi a věží v západním průčelí. Varhany získal z klášterního kostela ve Zlaté Koruně. Interiér kostela měl rákosové stropy a střechy byly kryty šindelem. Věž po požáru dostala jednoduchou jehlancovou střechu. Původní oltář byl namalovaný na zdi a v roce 1838 sem Ignác a Jan Schramlovi z Volar zhotovili barokní sloupový oltář s obrazem, jenž daroval pasovský biskup. O půl století později oltář renovoval L. Schönbaur z Českého Krumlova. I další obrazy darovalo pasovské biskupství, mimo jiné zde visel obraz sv. Jana Nepomuckého se signaturou A.W.M.A.W. 1781 a později portrét prvního faráře Fuky. Další a vlastně již poslední větší opravy se kostel dočkal v roce 1909. Zvonice byla roku 1792 osazena trojicí zvonů. Čtvrtý visel v sanktusníčku. Některé byly poškozeny, jiné přelity. Před první světovou válkou zde byly čtyři zvony, z nichž nejstarší nesl letopočet 1823 a až na jeden, který odlil pražský zvonař Karel Bellmann, byl dílem zvonařské rodiny Pernerů. Meziválečné zvony pak pocházely od chomutovského zvonaře Richarda Herolda. Během druhé světové války nebyl kostel příliš udržován a poměrně chátral. V závěru 2. světové války se ve dnech 27.4. - 5.5.1945 strhl boj o městys mezi americkou a německou armádou, při němž byl mírně poškozen i kostel. Po skončení války byly způsobené škody odhadnuty na 12.800,- Kčs a byly poměrně rychle opraveny. Po vyhnání německých obyvatel městyse v roce 1946 a zejména po komunistickém puči v roce 1948 začal kostel rychle pustnout. Stav interiéru kostela v roce 1964 popisuje Otto Kaskoun v knize Toulky Šumavou: "Portálem v kostelní věži stanul jsem za chrámovými lavicemi: interiér vytlučen. U oltářní poničené mřížky lidské fekálie. Nad zpustlým oltářem trčel rám oltářního obrazu. Jeho plátno bylo probodáno, rozřezáno a jen dva zplihlé cáry visely z jeho horního okraje. Každý zpodobňoval hlavu anděla. Vyřízl jsem je a jsou to dnes jediné zbytky tohoto plátna. Pak jsem zasedl do poslední lavice k tichému zamyšlení. Mezitím přišla dívka a mladík. Pokřižovali se a chvíli na kolenou setrvali v modlitbě. Pak se na mě mladík obrátil s bodrým bavorským pozdravem: Grüs Gott, schrecklich, nicht wahr? (Pozdrav Bůh, hrozné co?) Před kostelem jsme se dali do hovoru. Šlo o snoubence, kteří jako malé děti šli se svými rodiči a prarodiči do odsunu. Před svatbou projevili prarodiče přání, aby navštívili rodnou ves a poprosili v chrámu Páně jeho matku o požehnání". - Fotografie kostela a zpustlého hřbitova se objevily i v bavorském tisku a vedení obce proto požádalo, aby byl kostel zbořen. O zboření kostela požádal dne 27.5.1964 i vojenský útvar 4425 Prachatice s tím, že kostel může sloužit k úkrytu nežádoucích osob, a proto je v zájmu obrany státu přikročit k jeho demolici. Dne 8.3.1965 vydal odbor výstavby Okresního národního výboru Prachatice na kostel demoliční výměr; stavba měla být odstraněna do dne 30.6.1965. Následně se souhlasem krajského hygienika došlo k exhumaci a přemístění hrobů a také k odstranění náhrobků na přilehlém hřbitově. Nicméně teprve v červenci 1965 začali dělníci z Horní Vltavice provádět demontáž střechy a krovu kostela. Dne 31.7.1965 objednal odbor výstavby Okresního národního výboru Prachatice u Okresního stavebního podniku Prachatice demolici kostela. Pak už akce proběhla bleskově; ve dnech 4. - 5.8.1965 navrtali pracovníci Okresního stavebního podniku Prachatice zdivo kostela pro umístění náloží a dne 6.8.1965 bylo zdivo kostela odstřeleno. Při odstřelu kostela byla poškozena i budova školy, která se nacházela v bývalém hotelu Paulik. - Za demolici zdiva kostela (obestavěný prostor 2.112 krychlových metrů, objem vlastního zdiva 561 krychlových metrů, odvoz suti do vzdálenosti cca 600 m) zaplatil Okresní národní výbor Prachatice 48.365,- Kčs, včetně předchozí demontáže krovu a střechy (9.746,- Kčs) stála demolice kostela celkem 58.111,- Kčs. - Na místě zadní části kostela byla později postavena nová budova školy. - Památková ochrana kostela byla formálně zrušena až dne 19.11.2012. - Kostel stál na trojici pozemků; všechny tři patří městysi Strážný.
Zdroj: Jaroslav Pulkrábek - časopis sv. Jan Prachatický č. 1/2013; Otto Kaskoun: Toulky Šumavou
Komentáře
Dobrý den, chybu neděláte, stránky jsou naprogramované tak, že se obrázky definitivně zařadí po schválení administrátorem. Aby tam někdo nevkládal nesmysly. Teď už se objevují, moc za ně děkuji.
Obdobně jako další kolega se nemohu dopracovat k trvalému vložení obrázků. Po přidání obrázku se objeví na levém panelu, ale po znovu otevření stránky není vložený. V čem dělám chybu?
V srpnu a září bude v Netolicích v muzeu výstava Zaniklé kostely Šumavy. Přijměte pozvání od autorky obrazů.