Informace: Velká mešní kaple. - Jednolodní, obdélná, s polokruhově ukončeným presbytářem. Loď 10,7 x 7 m, presbytář 6,4 x 5,9 m. Ze středu šindelem kryté sedlové střechy vyčníval barokní sanktusník krytý cibulovitou bání (celkem výška s věžičkou cca 14 m). Ve věžičce byl zvon o průměru 34 cm s letopočtem 1816. Závěr byl sklenut konchou s lunetami, presbytář plackou, loď plochostropá. Uvnitř byla kruchta na dvou sloupech. - Už před 2. světovou válkou měla díru ve střeše, tehdy údajně nedovolil opravu biskup z Hradce Králové a místní lesní správce. Během 2. světové války střecha dále chátrala, po válce se vybralo 30.000 Kč na opravu, ale přišla měnová reforma. V roce 1953 byla již kaple bez střechy a krovu, zůstávalo jen obvodové zdivo, které místní lidé začali rozebírat. V 60. letech 20. století byla kaple na základě rozhodnutí ONV Jičín zbořena. - Kaple stála na nyní prázdném pozemku na návsi vlevo od hasičské zbrojnice, vchod měla směrem k silnici. - O původu kaple se dozvídáme z pamětní knihy obce (dnes osady) „Dějiny kaple Pusto-Prosečské“ od pana faráře Jana Groha toto: „Do roku 1762 v Pusté Proseči nestál ani kříž s Ukřižovaným Kristem. Toto chtěla změnit Kateřina Vítová, která chtěla, aby ve vsi stál alespoň kříž. Protože byla velmi chudá, vydělávala si na tento účel předením navíc a sběrem lesních plodů. Za několik let se jí takto podařilo našetřit 150 zlatých. Protože našetřila více, než bylo zapotřebí ke stavbě kříže, napadlo ji, aby ve vsi nechala postavit kapličku. S touto prosbou se obrátila na tehdejšího faráře v Lužanech, P. Ferdinanda Khyna. Tento pan farář bohužel její prosbu odložil. Kateřina uspěla až u jeho nástupce, P. Leopolda Klepítka, takže roku 1762 se jí podařilo vybudovat dřevěnou kapličku. Na oltář umístila obraz sv. Václava a tomuto patronu také kapličku nechala zasvětit. V kapličce byl zvon, který třikrát denně zval věřící k modlitbě. Později se Kateřině Vítové podařilo zajistit, aby se v kapličce dvakrát v roce sloužila mše (v den vysvěcení kapličky a na svátek sv. Václava). Obnos potřebný k zajištění mší získala dobrovolnými sbírkami od věřících a také tím, že opět bílila plátno. O veliké zbožnosti Kateřiny Vítové se brzy dozvěděli i lidé v okolí a sami začali přispívat almužnou ke zvelebení kapličky. Také k modlitbám a mším začalo přicházet stále více lidí a proto Kateřinu Vítovou napadlo, aby kapličku nechala přestavět na kostelík. Sama Kateřina opět bílila plátno, dokonce prodala veškerý svůj dobytek, aby shromáždila potřebnou částku. Povolení ke stavbě vydala biskupská konsistoř v Hradci Králové dne 30.8.1762. Když byla stavba dokončena, žádala Kateřina biskupskou konsistoř o povolení, aby se zde mohly konat mše v kterýkoli všední den, jednu neděli po Velikonocích, v neděli před sv. Václavem a o svátku tohoto patrona. Povolení konsistoř vydala dne 14.9.1769. - Kostelík opět začalo navštěvovat ještě více lidí, a proto se Kateřina Vítová rozhodla, že k němu nechá ještě vybudovat křížovou cestu. Toto se jí podařilo opět s pomocí a radou od P. Klepítka. Na žádost Kateřiny Vítové pak křížovou cestu posvětili řeholníci od sv. Františka Serafínského. - Roku 1786 dále Kateřina Vítová žádala, aby u kostelíka mohl být zřízen hřbitov, protože dosud bylo nutno pohřbívat mrtvé z Pusté Proseče v Lužanech, které byly velmi daleko. Biskupská konsistoř k tomuto vydala povolení dne 9.3.1786, ale politický krajský úřad v Jičíně výnosem ze dne 26.4.1786 své povolení odepřel. - Roku 1789 byla kaple přestavěna z dřevěné na kamennou. Na epištolní straně kaple byla přistavěna sakristie a pořízeny také malé varhany. Náklad na tuto třetí stavbu byl také uhrazen z milodarů dobrodinců. Roku 1795 byla do kaple pořízena kazatelna za 34 zl.“ - Pozemek, na němž kaple stála, je v soukromém vlastnictví.
Komentáře