Jiná jména: | Andreasberg |
---|---|
Část obce: | Boletice |
Kat. území: | Ondřejov u Českého Krumlova |
Kód kat. území: | 991775 |
Obec: | Boletice |
Okres: | Český Krumlov |
Kraj: | Jihočeský |
Region: | Chvalšiny |
Okres (1938): | Chvalšiny |
Země: | Čechy |
X [JTSK]: | -785434 |
Y [JTSK]: | -1174016 |
Zaniklý zděný kostel (známka 600)
Typ stavby: | kostel |
---|---|
Církev: | římskokatolická |
Parcela: | pozemková č. 210 (991775) |
Období devastace: | 1945–1989 |
Důvod devastace: | vojenský prostor |
Postaveno: | 27.7.1728 (základní kámen) - 2.7.1729 (vysvěcení) |
Zbořeno: | 1958 |
WGS84 souřadnice objektu: 48.867009°N, 14.089118°E
Poloha: ve vsi
Informace: Zůstala jen ohradní zeď zničeného hřbitova, uprostřed něhož kostel stál. - Kostel byl vystavěn v letech 1728 - 1729 péčí knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu a jeho manželky Eleonory Amálie. Stavební plány kostela vypracoval knížecí polír František Fortin, a přestože byly odsouhlaseny, staviteli Antonínu Erhartu Martinellimu se příliš nelíbily. V březnu 1725 nabídl knížeti, že hned až se vrátí ze Slezska, vypracuje plány nové, honosnější. Přestože Martinelli slíbil, že si nový projekt nevyžádá navýšení rozpočtu, ukázalo se, že by to tak nebylo. Kníže tedy rozhodl, že stavba bude provedena podle obou návrhů; že se podle prvního projektu postaví zaklenutý presbytář a loď s falešnou rákosovou klenbou a zbytek, především věž a fasáda, že budou postaveny podle představ Martinelliho. Dne 27.7.1728 proběhlo slavnostní položení základního kamene, jehož se osobně zúčastnila i kněžna Eleonora Amalie ze Schwarzenbergu. Do základního kamene byla vložena zlatá mince o váze rovnající se tuctu dukátů se znaky Schwarzenbergů a Lobkowiczů na straně jedné a záznamem události na straně druhé. Tuto medaili darovala Anna Maria Schazmanová a přišla ji na 67 zlatých. Na svátek svatého Ondřeje, dne 30.11.1728, byl vysvěcen presbytář, který však byl hotov již od září. A dne 2.7.1729 byl vysvěcen celý kostel. Zatím ještě bez soch a obrazů, chyběla i kazatelna. Tu zhotovil netolický truhlář František Lakemayer, který byl i autorem oltářů. Sochy a další sochařské práce byly dílem Jana Ferdinanda Rapotze z Omleničky. S obrazy to ale bylo složitější. Knížecí malíř Daniel Gran de la Torte sice namaloval nádherný mariánský obraz, avšak znázorňující Zvěstování Panny Marie místo požadovaného Navštívení Panny Marie. A tak musel malovat znovu a hlavní oltář byl obrazem osazen až na sklonku ledna roku 1731. Nehodící se obraz nejdříve putoval do kostela sv. Víta v Českém Krumlově, kde jej pro nový oltář získalo české mariánské bratrstvo, odtud byl po zrušení bratrstva v roce 1793 převezen do zámecké kaple na Hluboké. Roku 1854 jej získal kostel v Prášilech a v roce 1910 se navrátil do Českého Krumlova. Ani s ostatními obrazy to nebylo jednoduché. Traduje se, že původní obraz Navštívení Panny Marie shořel ve Volarech při velkém požáru v roce 1863 a byl nahrazen ne příliš kvalitní kopií od volarského malíře Ignáce Schramla. Hlavní oltář doplnil oválný obraz sv. Ondřeje. Ten původní namaloval opět Gran de la Torte, ale dne 3.2.1849 ho nahradila kopie od jiného knížecího malíře, Charlese Louise Philippota. Do postranních oltářů byly zasazeny obrazy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Po stranách hlavního oltáře stávaly dvě sochy, a to sv. Jáchyma a sv. Anny a na jeho vršku schwarzenbersko-lobkowiczský znak. Na bočním oltáři sv. Josefa se nacházela socha Krista, Dobrého pastýře a na druhém, který byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, socha Jana Křtitele. Další boční oltář byl rokokový s obrazem Panny Marie Kájovské, s malým obrázkem Ježíše a se sochou sv. Linharta. Kazatelna byla vyzdobena řezbami svatých otců církve a opět schwarzenbersko-lobkowiczským znakem. U schodů stávala socha sv. Pavla a na stěně socha sv. Floriána. Křtitelnice z růžového unterberského mramoru, s poklopem se sousoším křtu Kristova, byla přivezena z Lince v roce 1740. Původní varhany postavil Jakub Krajíček z Počátek a po dvaceti letech je nahradil nástroj od Bedřicha Semráda. - Kostel byl velmi podobný kostelu v Horní Vltavici, který měl být údajně postaven podle stejných plánů. Vltavický kostel se liší hlavně tím, že nemá věž, jejíž stavbě vltavičtí z nějakého záhadného důvodu zabránili. Ondřejovský kostel byl jednoduchou, k východu orientovanou stavbou s obdélníkovým presbytářem (10,45 x 7.00 m) s rohy zakulacenými lizénami, zaklenutým nízkou oválnou klenbou. Loď s délkou 17,65 metrů a šířkou 10,8 metrů měla bedněný strop ve formě klášterní klenby s lunetami. K severní straně presbytáře byla přistavěna obdélná sakristie. Stěny lodi byly členěny dvěma páry obdélných, půlkruhově zaklenutých oken. Podlaha v lodi i v presbytáři byla vyskládána kamennými plotnami. Věž postavená na čelní stěně a na dvou pilířích, které zároveň nesly i kůr, měla původně hruškovitou báň, tu v roce 1861 vystřídala střecha jehlancová. Fasáda byla dělena mělkými lizénami a v roce 1902 byla čelní stěna lodi i věže pokryta šindelem. Již o čtyři roky dříve, v roce 1898, byla před hlavní vchod postavena bedněná předsíň. Největší ze zvonů, který zde byl ve věži zavěšen již v roce 1729, avšak v roce 1917 byl zrekvírován, patřil sv. Ondřejovi, který byl vyobrazen na plášti spolu se schwarzenbersko-lobkowiczským aliančním znakem. Odlil jej linecký zvonař Silvius Groce, což bylo i s rokem odlití, tedy 1728, na zvonu napsáno. Vážil 283 kilogramů. I druhý zvon pocházel z Lince, ale od Františka S. Hollederera. Pocházel z roku 1869 a vážil 150 kg. Ozdoben byl reliéfy světců sv. Jana Křtitele, sv. Wolfganga, sv. Michala a zřejmě i sv. Pavla. Výzdobě pak kralovalo vyobrazení Svaté rodiny. I zde bylo vepsáno jméno zvonaře, jeho sídlo a rok. I tento zvon padl za oběť 1. světové válce. Třetí, nejmenší zvon pocházel z Lince a opět z jiné dílny. Zhotovil jej zvonař Michael Zöchbaur v roce 1796. Opět vše bylo na zvonu uvedeno spolu s vyobrazením Ukřižovaného a stejně jako na velkém zvonu zde nechyběl sv. Ondřej. - Dne 17.5.1946 rozhodla vláda o vytvoření vojenského tábora (nynější vojenský újezd) Boletice, do něhož byla zabrána i celá ves Ondřejov. Znamenalo to vysídlení celé vsi a její následné zničení. Interiér kostela fotograficky zdokumentoval dne 23.4.1947 v 11,00 hodin českokrumlovský archivář Vladimír Hašek; podle jeho svědectví bezprostředně poté začalo odstrojování a odvážení zařízení kostela; mobiliář byl převezen do Zlaté Koruny s tím, že sošku Pražského Milostného Jezulátka již převzal Děkanský úřad Horní Planá. Během roku 1947 byl z kostela odvezen do Zlaté Koruny prakticky veškerý mobiliář s výjimkou vzácných Semrádových varhan z roku 1753; ty měly být odborně rozebrány varhanářem. Při kontrole kostela dne 31.3.1948 však bylo zjištěno, že se v mezidobí do kostela někdo vloupal a vzácné varhany silně poničil. Kostel byl církvi zabaven ke dni 1.12.1950 a přešel do majetku státu; předán byl do správy armády. Poté již zprávy z Ondřejova chybějí a až hlášení z roku 1956 uvádí zničení kostelní krytiny povětrnostními podmínkami. V roce 1958 ještě žádala Státní památková správa v Praze Ministerstvo národní obrany, aby byl kostel zachován a opraven. V odpovědi z téhož roku (poslední doklad o jeho existenci) stálo: „Kostel bude stržen, okolní hřbitovní zeď je možno nechat dožít a zůstat stát může i hřbitovní kříž“. Ještě v roce 1958 byl kostel zbořen, na leteckém snímku ze dne 12.9.1959 jsou již zachyceny jen trosky kostela rozhrnuté po větší části okolního hřbitova. V dubnu 1972 byl v té době zčásti zachovaný a zčásti troskami pokrytý hřbitov kolem kostela zplanýrován buldozerem Stalinec. - Kostel stál na krásném dominantním místě obklopen hřbitovem s kamennou ohradní zdí (ta dosud stojí). - Pozemek, na němž kostel stál, patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Ze vsi Ondřejov zůstaly velké trosky více domů.
Zdroj: Jaroslav Pulkrábek - časopis sv. Jan Prachatický č. 2/2013
Komentáře
Obraz z výstavy "Zaniklé kostely Šumavy".