WGS84 souřadnice objektu: 48.963701°N, 15.243669°E

Poloha: na návsi

Informace: Mešní kaple. Ve věži visely tři zvony (z let 1612, 1711 a 1772), na oltáři byl umístěn votivní obraz sv. Fabiána, sv. Šebestiána a sv. Rocha. - Poprvé zmiňována v roce 1487. - Z trosek kaple byly odstraněny křoviny a na jejím místě byl vztyčen dřevěný kříž s fotografií kaple. - Po komunistickém puči v únoru 1948 došlo k postupnému zpřísňování režimu v oblastech přiléhajících k hranicím s Bavorskem a Rakouskem. Výnosem Ministerstva vnitra ČSR ze dne 23.2.1950 bylo podél hranic s Bavorskem a Rakouskem zřízeno s platností od 1.4.1950 hraniční pásmo široké cca 2 - 6 km měřeno kolmo od státní hranice, do něhož byl povolen vstup i trvalý či přechodný pobyt v něm jen na základě speciálního povolení, které vydával příslušník Pohraniční stráže přidělený ke každému příhraničnímu okresnímu národnímu výboru. Dne 28.4.1951 vydalo Ministerstvo národní bezpečnosti ČSR směrnici, která s účinností od 1.6.1951 zřídila podél hranic s Bavorskem a Rakouskem tzv. zakázané pásmo (bezprostředně přiléhající k hranicím, o šířce až 2 km) a tzv. hraniční pásmo (směrem od zakázaného pásma hlouběji do vnitrozemí o šířce 2 - 6 km, výjimečně až 12 km měřeno kolmo od státní hranice). Podle této směrnice nesměl v zakázaném pásmu nikdo bydlet a s výjimkou příslušníků Pohraniční stráže do něj ani vstupovat, v hraničním pásmu mohly bydlet a vstupovat do něj jen osoby se speciálním povolením. Rozsah zakázaného a hraničního pásma byl dán výčtem obcí, osad, samot i některých přírodních útvarů (hor, jezer apod.), které do zakázaného nebo hraničního pásma spadaly; tento tajný seznam rozeslalo Ministerstvo vnitra ČSR jednotlivým krajským a okresním národním výborům poprvé dne 15.11.1951, později byl několikrát aktualizován. Podle tohoto seznamu se ves Košťálkov stala součástí zakázaného pásma. Podivné bylo, že navzdory platnosti směrnice, podle níž nesměl nikdo v zakázaném pásmu pobývat, ještě několik měsíců tam žili tamní obyvatelé. Teprve dne 12.11.1951 vydalo Ministerstvo vnitra ČSR tajnou směrnici, podle níž měly být nejpozději do 1.5.1952 vystěhovány všechny obce v zakázaném pásmu a z obcí v pohraničním pásmu a v tzv. uzavřeném území Horní Slavkov (tam kvůli těžbě uranu) měly být vystěhovány všechny "státně nespolehlivé osoby". O několik měsíců později, dne 2.4.1952 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ, aby v zájmu snazší ostrahy státních hranic s Bavorskem a Rakouskem byly zbořeny všechny stavby v zakázaném pásmu bez ohledu na jejich vlastníka; výjimku dostaly jen ty objekty, které si pro své potřeby vyžádala Pohraniční stráž nebo armáda. Tajná směrnice, kterou k usnesení předsednictva ÚV KSČ vydalo dne 16.8.1952 Ministerstvo vnitra ČR, nepočítala s žádnou výjimkou pro památkově hodnotné stavby; i ty musely být zbořeny, pokud si je pro své další využití nevyžádaly Pohraniční stráž nebo armáda. Ve směrnici se pouze uvádí, že místně příslušné okresní národní výbory na své náklady zajistí přestěhování vybavení kostelů a dalších historických památek před jejich demolicí. Směrnice počítala s dokončením všech demolic v zakázaném pásmu do konce roku 1953, což se však zdaleka nepodařilo dodržet; demoliční akce v zakázaném pásmu byla sice v roce 1953 zahájena, ale postupovala zpočátku jen velmi zvolna, protože bylo potřeba nejprve vyřešit majetkoprávní vztahy. Budovy, které se podařilo k demolici připravit, byly nejprve předávány zdarma podnikům socialistického sektoru, které na svůj náklad provedly demolici a získaný stavební materiál si ponechaly pro své potřeby. Později byly jednotlivé tzv. bouračky přidělovány i prověřeným soukromým osobám, které si za stanovený obnos bouračku zakoupily, vlastní prací zbouraly a ponechaly si získaný materiál. Tam, kde nebyl zájem, byly budovy bourány na náklady státu, a to buď soukromými osobami (tzv. brigádníky) nebo socialistickými podniky (hlavně n.p. Zemstav Praha). Část nemovitostí zbořila vlastními silami Pohraniční stráž, která tak získala v té době nedostatkový stavební materiál. - V zakázaném pásmu tehdejšího okresu Dačice proběhla hlavní demoliční vlna až v letech 1954 - 1955. -Kaple v Košťálkově byla v roce 1954 zařazena mezi objekty, jež měly být ve vsi Košťálkov odprodány brigádníkům, kteří by provedli jejich zboření a ponechali si získaný stavební materiál. V seznamu je kaple uvedena jako položka č. 33 následovně: "kaplička stojící uprostřed obce, částečně oplechovaná, částečně krytá taškou bobrovkou, cena 100,- Kčs". K demolici většiny budov v Košťálkově včetně lodi kaple došlo v rámci této akce roce 1955. Nebyla však zbořena věž kaple se zdůvodněním, že je příliš masivní a buldozery, které se při demolici vsi používaly, by si s ní neporadily. O tři roky později ale následovala zvláštní akce, která přinesla zánik i věži kaple - dne 2.6.1958 informoval náčelník útvaru Pohraniční stráže v Nové Bystřici vedoucího odboru pro vnitřní věci Okresního národního výboru v Dačicích Jana Freihofnera o tom, že po demoliční akci v roce 1955 zůstaly stát v zakázaném pásmu při hranici s Rakouskem ještě budova kaple v Rajchéřově, věž kaple v Košťálkově, mlýn u Košťálkova a budova školy v Romavě a že je nutné urychlené odstranění těchto staveb. S tím, že demolici všech objektů by byl schopen provést státní zaměstnanec Jaroslav Novotný z Nové Bystřice č.p. 89 se skupinou brigádníků také z Nové Bystřice (Josef Buřič, Jaroslav Haken, Jaroslav Dvořáček, František Karpíšek a Bohumír Kos). Hned následující den zjišťoval Jan Freihofner u odboru výstavby Okresního národního výboru v Dačicích, jaká norma platí pro bourání kamenného zdiva a jakou odměnu je možno za ni poskytnout, je-li bourání provedeno brigádnicky. Bleskově byl proveden zákres všech čtyř objektů se spočítáním kubatury zdiva. Podle zákresu měla věž kaple v Košťálkově rozměry 4,5 x 4,5 m, výška zdiva dosahovala 10 m, se stěnami silnými 1,2 m. Pro účely demolice byl objem zdiva spočítán na 180 krychlových metrů. Již dne 4.6.1958 odeslal Jan Freihofner žádost na Ministerstvo vnitra ČSR o poskytnutí zálohy 5.000,- Kčs na demolici všech čtyř objektů. V žádosti mj. uvedl, že požadované demolice budou provedeny skupinou brigádníků, se kterými byla sepsána řádná smlouva o dílo. To nebyla úplně pravda, protože tato smlouva byla podepsána až dne 12.6.1958. Ve smlouvě se brigádníci zavázali provést demolice všech čtyř objektů ve lhůtě 2 měsíců a terén po demolicích řádně srovnat. S tím, že předání provedených demolic bude provedeno protokolárně za účasti obou stran. Skutečně dne 5.7.1958 byl sepsán protokol podepsaný vedoucím odboru vnitřních věcí Okresního národního výboru v Dačicích Janem Freihofnerem a vedoucím skupiny brigádníků Jaroslavem Novotným, v němž bylo konstatováno, že odbor vnitřních věcí převzal smluvně požadované dílo a že "zemní práce byly provedeny kvalitně a není ze žádné ze smluvních stran námitek proti jejich provedení". Na základě tohoto protokolu byla dne 8.7.1958 poukázána vedoucímu skupiny brigádníků Jaroslavu Novotnému smluvně dohodnutá částka 4.391,20 Kčs. Přepočtem podle kubatury zdiva bylo za demolici samotné věže kaple v Košťálkově skupině brigádníků zaplaceno 1.584,- Kčs. Jak je uvedeno na průvodce k platebnímu příkazu, hned dne 8.7.1958 v 10:10 hodin byl o vyplacení odměny brigádníkům telefonicky informován útvar Pohraniční stráže v Nové Bystřici. Kvalita provedené práce ale ve skutečnosti asi nebyla tak dobrá, jak uváděl předávací protokol, protože dne 11.12.1958 napsal vedoucí odboru pro věci národních výborů Ministerstva vnitra ČSR Dr. Šmíd dopis vedoucímu odboru vnitřních věcí Okresního národního výboru v Dačicích Janu Freihofnerovi, že při prověrce postupu demoličních prací byly zjištěny některé závažné nedostatky při přejímání dokončených prací, zejména pak prací prováděných brigádníky. Vyzval jej, aby osobně provedl kontrolu přímo v terénu a o výsledku podal zprávu. Protože žádost zůstala bez odpovědi, Dr. Šmíd svoji žádost dne 26.2.1959 zopakoval. Teprve na tuto urgenci vedoucí odboru vnitřních věcí Okresního národního výboru v Dačicích Jan Freihofner reagoval svým dopisem ze 4.3.1959, v němž mj. konstatoval, že "byly odstraněny všechny objekty určené ke zbourání a podmínky, které byly ve smlouvách uvedeny, byly dodrženy až na některé práce s urovnáním terénu. ... Nedostatky v urovnání terénu byly projednány ... s vedoucím skupiny brigádníků a bylo dohodnuto, že bude ... v jarních měsících (po rozmrznutí povrchu země) terén urovnán". Ani k tomu ale zjevně nedošlo, protože když v květnu 1959 připravil Okresní národní výbor v Dačicích soupis budov v příhraniční oblasti, jejichž demolici měly provést jednotky Ministerstva vnitra ČSR, byl k němu připojen i seznam několika objektů v zakázaném pásmu, mj. zbytky kaple v Rajchéřově, zbytky kaple v Košťálkově a zbytky mlýna u Košťálkova. Takže úplné odstranění zbytků kaple v Košťálkově provedly až jednotky Ministerstva vnitra ČSR pod vedením nadporučíka Josefa Lomka někdy mezi 11.5. a 30.6.1959, kdy tato akce v tehdejším okrese Dačice probíhala. - Pozemek, na němž kaple stála, patří obci Staré Město pod Landštejnem.

Fotogalerie

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat