Informace: Kostel stával před opravenou kaplí. - Zůstaly zbytky zdí, levá stěna zachována do výšky 1,5 - 2 m (zbytky zdiva zakonzervovány). - Jednolodní, obdélný, v západním průčelí hranolová věž s dvoupatrovou cibulovou střechou. Loď cca 17,5 m dlouhá, plochostropá, polokruhově uzavřený presbytář sklenut konchou s okenními výsečemi. U jižní stěny presbytáře se nacházela vysoká hranolová sakristie. Interiér byl vyzdoben nástropními freskami s motivy sv. Ignáce a Kaina s Ábelem. Zařízení barokní z počátku 18. století. Mobiliáři dominoval vysoký oltář s obrazem sv. Vincence a dva nádherné lustry z místních skláren. - Kostel byl postaven v letech 1788 - 1789 nákladem majitele skláren Ignatze Hafendbrädla, vysvěcen byl v září 1789. V roce 1792 dostal kostel dva zvony a varhany. Chyběla ale věž, zvony visely provizorně na lešení. Věž nechal přistavět až v roce 1812 nový majitel Hůrky, Jiří Kryštof Abele. Dne 3.12.1917 zrekvírovala rakousko-uherská armáda oba zvony z kostelní věže , jeden o průměru 0,7 m, výšce 0,57 m a váze 217,5 kg, druhý o průměru 0,39 m, výšce 0,32 m a váze 45,5 kg. V kostele byl ponechán pouze jeden zvon od mistra Bartoloměje, zvonaře na Novém Městě z roku 1514. - „Informace ke zřízení kostela na Hůrce z druhé farní kroniky z let 1835 - 1946: Až do roku 1788 zde byla pouze domácí kaple, kterou nechal zřídit ve svém domě pan Ignaz Hafenbrädl, a kde sloužili svaté mše vyžádaní duchovní převážně ze sušického kapucínského kláštera. Později bylo povoleno umístit do kostela křtitelnici a jako první farář sem přišel Pat. Consalvus Reißner. Až v roce 1788 započal místní sklářský mistr pan Ignaz Hafenbrädl, kterému v té době byla 72 léta, za pomoci svých synů zakládat místní kostel, načež použil 3000 fl. Ze zbožného nadšení pro slávu boží, jehož památku nese nápis na mramorovém kameni pod kazatelnou. V následujícím roce (1789) byl uskutečněn jak kostel, tak hřbitov a kostel byl na svátek svatého apoštola a evangelisty Matouše, 21.9.1789, prostřednictvím ctihodného biskupského vikáře H. Procopia Harrera, děkana v Sušici, na počest sv. Vincence z Ferrary požehnán včetně pohřebních míst. Ignaz Hafenbrädl byl dne 18.6.1792 slavnostně v kostele pochován a 25.10.1797 byl po jeho boku uložen k poslednímu odpočinku jeho třetí syn Felix. Uznávaný a vysoce vážený majitel Hůrky měl v kostele svůj epitaf, který se bohužel nedochoval. Do roku 1819 u kostela nestála žádná zvonice a zvony visely pouze z lešení. Pan Georg Christoph Abele proto v roce 1819 nechal postavit věž. V následujícím roce (1820) pan Georg Christoph Abele nechal vedle kostela zřídit kapli sv. Kříže s kryptou jako rodinnou hrobkou. Roku 1904 varhanní mistr Mathias Wunsch ze Sušice postavil v kostele nové varhany. V srpnu roku 1946 zhaslo v kostele věčné světlo navždy a kostelní kronika končí. - Na Vánoce 1950 byla děkanem Kubinem čtena poslední mše v kostele. Kostel byl poté občas využíván jako stáj nebo stodola a v následujících letech studené války byl kostel a domy ve vsi vojskem odstřeleny a srovnány se zemí.“ - V roce 1952 se ves stala součástí vojenského újezdu Dobrá Voda a všechny stavby včetně kostela byly postupně zbořeny. Kostel byl nejprve používán jako stodola k uskladnění sena pro vojenské koně, nicméně na leteckém snímku ze dne 9.7.1959 je již beze střech a s částečně pobořeným zdivem. Ještě na leteckém snímku ze dnů 9.10.1962 a 25.9.1964 je obvodové zdivo kostela zčásti zachováno; zřejmě brzy poté bylo definitivně zbořeno. - V roce 2007 byla provedena konzervace zbytků zdiva kostela. - První mše svatá na obnovených základech za účasti českých a německých poutníků proběhla dne 13.9.2008.- Pozemek s kostelem patří obci Prášily.
Zdroj: Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech; Vladimír Černý
Komentáře