WGS84 souřadnice objektu: 51.042772°N, 14.501411°E

Poloha: ve vsi

Informace: Zbytky zdiva a podlahy kostela byly v roce 2025 vykopány z trosek; práce zorganizovalo město Šluknov poté, co se v únoru 2025 stalo majitelem pozemku, na němž kostel stál. - Kostel byl jednolodní, obdélný, s polygonálně zakončeným presbytářem a s hranolovitou pseudorenesanční věží v západním průčelí zakončenou vysokým jehlanem (přistavěna roku 1864). Nad východní částí střechy byla roku 1823 umístěna sanktusová věžička. Stěny lodi byly členěny širokými lizénovými pásy a prolomeny dvěma páry obdélných oken. U jižní stěny presbytáře byla drobná obdélná sakristie. Pseudorenesanční věž byla v horním patře prolomena dvojitými okny, nad nimi se nacházely ciferníky věžních hodin. - Kostel byl vybudován stavebním mistrem Kreschem z Děčína v letech 1784 - 1788 a vysvěcen byl v listopadu 1788. Zasvěcen byl svatému Václavovi. První zařízení kostela pocházelo z v té době zrušené kaple na Lysé hoře (Kahlenberg) u České Lípy. Část vybavení pocházela z Litoměřic, mj. jeden velký a tři malé zvony, jakož i malé varhany, jež byly v roce 1814 nahrazeny nástrojem. Roku 1823 byla pořízen sanktusník, a to za 104 zlatých. V roce 1885 byly postaveny velké a krásné varhany, které byly zakoupeny za 1.800 zlatých u stavitele varhan Heinricha Schiffnera z České Lípy; ty byly v kostele až do jeho likvidace. V roce 1885 byl také pro oltář namalován Johannem Birnbaumem z Jiřetína za 1.352 zlatých nový oltářní obraz. V roce 1894 byl poprsní obraz tohoto oltáře nahrazen novým, podobným jako ve Šluknově, který za 250 zlatých uhrazených dobrodincem namaloval malíř Anton Wenzel ze saské obce Reichenau. Kromě toho byly v kostele ještě dva postranní oltáře. V roce 1895 bylo ze zadní strany kostela zřízeno druhé schodiště jako přístup na kůr. V kostelní věži byly tři zvony. Největší a zároveň nejstarší pocházel z Litoměřic a byl zajímavý tím, že jako jediný v celém okrese nesl český nápis: LETHA PANIE MDLXXXXIIII SLIT GEST ZWON TENTO KE CTY A K CHWALE PANV BVOHV WSSE MOHAVCIMV OD MATAVSSE ZWONARSE W MIESTIE RAVDNICY ZA RYCHTARZE PAWLA KOTRAVTA A STARSSYCH WACLAW CZVRDA MARTIN MARESSKA MATAVSS SWACZINY BLAZIEG KERVLIK WONDRZEY WLACHOWYCZ WIT PITANEK. Na druhé straně: PANI KATERZINA SWACZINOVA. Další zvon, odlitý v Praze v roce 1745, pocházel také z Litoměřic. Třetí zvon s letopočtem 1761 byl ve Fukově užíván jako Aveglocke (určený ke zvonění Ave - zdrávas Maria) a před výstavbou kostela se nacházel v místní kapli, kterou kostel nahradil. - Ve Fukově byla od roku 1788 lokálie, roku 1852 byl kostel povýšen na farní. - Roku 1942 kostel vyhořel, bohoslužby byly obnoveny roku 1946. V roce 1950 vyhořel fukovský kostel znovu, když se při bouři utrhlo „věčné světlo“ u oltáře, spadlo na podlahu a stalo se příčinou požáru. Při tomto vyhořelo dřevěné vnitřní zařízení, oltář, varhany s kůrem, oheň se dostal na půdu, vyhořela i věž a zřítily se zvony. Ráno byly z kostela jen ohořelé trosky, odolala jen zděná část. - Po komunistickém puči v únoru 1948 došlo k postupnému zpřísňování režimu v oblastech přiléhajících k hranicím s Bavorskem a Rakouskem. Výnosem Ministerstva vnitra ČSR ze dne 23.2.1950 bylo podél hranic s Bavorskem a Rakouskem zřízeno s platností od 1.4.1950 hraniční pásmo široké cca 2 - 6 km měřeno kolmo od státní hranice, do něhož byl povolen vstup i trvalý či přechodný pobyt v něm jen na základě speciálního povolení, které vydával příslušník Pohraniční stráže přidělený ke každému příhraničnímu okresnímu národnímu výboru. Dne 28.4.1951 vydalo Ministerstvo národní bezpečnosti ČSR směrnici, která s účinností od 1.6.1951 zřídila podél hranic s Bavorskem a Rakouskem tzv. zakázané pásmo (bezprostředně přiléhající k hranicím, o šířce až 2 km) a tzv. hraniční pásmo (směrem od zakázaného pásma hlouběji do vnitrozemí o šířce 2 - 6 km, výjimečně až 12 km měřeno kolmo od státní hranice). Podle této směrnice nesměl v zakázaném pásmu nikdo bydlet a s výjimkou příslušníků Pohraniční stráže do něj ani vstupovat, v hraničním pásmu mohly bydlet a vstupovat do něj jen osoby se speciálním povolením. Rozsah zakázaného a hraničního pásma byl dán výčtem obcí, osad, samot i některých přírodních útvarů (hor, jezer apod.), které do zakázaného nebo hraničního pásma spadaly; tento tajný seznam rozeslalo Ministerstvo vnitra ČSR jednotlivým krajským a okresním národním výborům poprvé dne 15.11.1951, později byl několikrát aktualizován. Podle tohoto seznamu se ves Mlýnská stala součástí zakázaného pásma. Podivné bylo, že navzdory platnosti směrnice, podle níž nesměl nikdo v zakázaném pásmu pobývat, ještě několik měsíců tam žili tamní obyvatelé. Teprve dne 12.11.1951 vydalo Ministerstvo vnitra ČSR tajnou směrnici, podle níž měly být nejpozději do 1.5.1952 vystěhovány všechny obce v zakázaném pásmu a z obcí v pohraničním pásmu a v tzv. uzavřeném území Horní Slavkov (tam kvůli těžbě uranu) měly být vystěhovány všechny "státně nespolehlivé osoby". O několik měsíců později, dne 2.4.1952 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ, aby v zájmu snazší ostrahy státních hranic s Bavorskem a Rakouskem byly zbořeny všechny stavby v zakázaném pásmu bez ohledu na jejich vlastníka; výjimku dostaly jen ty objekty, které si pro své potřeby vyžádala Pohraniční stráž nebo armáda. Tajná směrnice, kterou k usnesení předsednictva ÚV KSČ vydalo dne 16.8.1952 Ministerstvo vnitra ČR, nepočítala s žádnou výjimkou pro památkově hodnotné stavby; i ty musely být zbořeny, pokud si je pro své další využití nevyžádaly Pohraniční stráž nebo armáda. Ve směrnici se pouze uvádí, že místně příslušné okresní národní výbory na své náklady zajistí přestěhování vybavení kostelů a dalších historických památek před jejich demolicí. Směrnice počítala s dokončením všech demolic v zakázaném pásmu do konce roku 1953, což se však zdaleka nepodařilo dodržet; demoliční akce v zakázaném pásmu byla sice v roce 1953 zahájena, ale postupovala zpočátku jen velmi zvolna, protože bylo potřeba nejprve vyřešit majetkoprávní vztahy. Budovy, které se podařilo k demolici připravit, byly nejprve předávány zdarma podnikům socialistického sektoru, které na svůj náklad provedly demolici a získaný stavební materiál si ponechaly pro své potřeby. Později byly jednotlivé tzv. bouračky přidělovány i prověřeným soukromým osobám, které si za stanovený obnos bouračku zakoupily, vlastní prací zbouraly a ponechaly si získaný materiál. Tam, kde nebyl zájem, byly budovy bourány na náklady státu, a to buď soukromými osobami (tzv. brigádníky) nebo socialistickými podniky (hlavně n.p. Zemstav Praha). Část nemovitostí zbořila vlastními silami Pohraniční stráž, která tak získala v té době nedostatkový stavební materiál. - Po útěku skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína přes území východního Německa v říjnu 1953 bylo zakázané a hraniční pásmo zřízeno i podél hranic s tehdejší Německou demokratickou republikou. Ves Fukov se ocitla v zakázaném pásmu, obyvatelstvo bylo vystěhováno a v roce 1955 byla celá ves postupně demolována. Na podzim 1955 přitom došlo k neobvyklému incidentu, který popsal mjr. v. v. Jiří Marek ze Šluknova: „….Na podzim 1955, když jsem byl náčelníkem obvodního oddělení VB ve Šluknově, mě telefonicky informoval šluknovský velitel roty PS npor. Bednář, že z Piketu Fukov dostal hlášení, že se tam něco děje. Že na naše území vniklo asi 200 osob z Německa, které napadly vojíny PS, provádějící demolici vyhořelého kostela a že tam posílá četu vojáků PS. Požádal o posilu na prapor PS v Rumburku a abych jim též pomohl, a tak jsem svolal osm příslušníků OOVB a odjeli jsme do Fukova. Tam bylo na zbořeništi kostela shromážděno 150 občanů ze sousedního Sohlandu, které vedl římsko - katolický kněz, který sloužil na zbořeništi kostela protestní mši. Byly tam i transparenty s německými nápisy, že se Češi chovají jako nacisté v Lidicích atd. V tu dobu již na území NDR byla soustředěna zásahová jednotka, s jejímž velitelem jsme se dohodli, že naši vojáci PS (dostavila se i posila z Rumburka o síle 100 mužů) vytlačí německý dav zpět na území NDR. Velící důstojník PS musel několikrát opakovat výzvu k opuštění našeho území, než se celý dav na výzvu německého faráře vydal na území NDR, kde byli všichni německými orgány zadrženi a nákladními automobily odvezeni do vazby. Celý průběh demonstrace byl zachycen kamerou a nahrán na magnetofonový pásek a tyto materiály byly předány orgánům NDR. Později se konalo přelíčení u krajského lidového soudu v Drážďanech, jehož se zúčastnilo 20 obviněných - hlavních organizátorů demonstrace. Organizátor akce, německý farář, byl odsouzen k 17 rokům odnětí svobody pro trestné činy pobuřování, výtržnictví, spolčení a poškození zájmů NDR na cizím území a za ilegální přechod hranic. 19 dalších obviněných bylo odsouzeno od 1 do 10 let. Ostatních 130 účastníků demonstrace bylo postaveno před lidový soud (u nás okresní soud) a byli odsouzeni k trestům odnětí svobody do 1 roku, nebo k peněžitým trestům 1 tisíc DM......" - Díky tomuto protestu zůstal kostel ještě dalších 5 let stát. Spolu se školou byl odstřelen až dne 23.9.1960 po 20. hodině večer jako poslední dvě budovy v obci. - Pozemek s kostelem patří městu Šluknov; město plánuje zřídit na místě kostela pietní místo (pravděpodobně ve formě obnažení podlahy a obnovy obvodových zdí kostela do výše cca 1 m a obnovu pomníku padlým v 1. světové válce, jehož jednotlivé části byly nalezeny při odstraňování trosek kostela). - Ves Fukov je zcela zbořena.

Zdroj: Josef Fiedler: Haimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat