Jiná jména: | Čermá, Čermné, Černá, Groß-Dittersdorf, Dittersdorf |
---|---|
Část obce: | Libavá |
Kat. území: | Čermná u Města Libavá / Dřemovice u Města Libavá |
Kód kat. území: | 990078, 930512 |
Obec: | Libavá |
Okres: | Olomouc |
Kraj: | Olomoucký |
Region: | Město Libavá |
Okres (1938): | Město Libavá |
Země: | Morava |
X [JTSK]: | -523283 |
Y [JTSK]: | -1116441 |
Zaniklý zděný kostel (známka 600)
Typ stavby: | kostel |
---|---|
Církev: | římskokatolická |
Parcela: | pozemková č. 54 (990078) |
Období devastace: | 1945–1989 |
Důvod devastace: | vojenský prostor |
Postaveno: | (16. století, 1783), 1843 - 1846 |
Zbořeno: | někdy mezi 1961 a 1971 |
WGS84 souřadnice objektu: 49.659494°N, 17.571404°E
Poloha: ve vsi
Informace: Zůstala velká hromada trosek. - Podle Wolného byl čermenský kostel farním již v 16. století, tato domněnka není ale pramenně podložena. V roce 1672 byl malý kostel zařízen jedním oltářem. K tehdejšímu vybavení patřil jeden stříbrný kalich, tři kasule a dva zvony. Od roku 1599 byla Čermná přifařena do Jestřabí, expozitura z Jestřabí byla v Čermné zřízena od roku 1780. Místní duchovní správa v Čermné byla obnovena roku 1783. Tehdy byl kostel na místě původní stavby znovu od základů postaven a nahradil tak zcela sešlý starý kostel. Náklady se hradily dílem z peněz kostela a částečně z příspěvku Náboženského fondu. Již v roce 1844 opět kostel přestal vyhovovat provozu a proto byl v roce 1846 Náboženským fondem nákladem 14.500 zlatých postaven nový kostel uprostřed vesnice (původní kostel stál jihozápadním směrem na hřbitově na souřadnicích: 49.658345, 17.568307). Část inventáře včetně zvonu, který údajně nechal v roce 1589 pořídit luterský pastor, byla převzata ze starého kostela. V roce přestavby byl kostel benedikován, není však známo kým. Od Náboženského fondu dostával ročně 24 krejcarů na udržování věčného světla. - Z dochovaných dokumentů není možné přesněji stavbu kostela popsat, nicméně z pohledu od presbytáře či z bočních pohledů byla ze stavebního hlediska velmi podobná kostelu v Olověné, přičemž kostelní věže se od sebe lišily jen výškou. Čermenská byla o něco vyšší a ve směru ke střeše byla navíc vybavena oknem. Kostel byl dlouhý 27 m a široký 10,5 metru. Šlo o zděnou stavbu s klenutou lodí a zděnou věží dosahující výšky 39 metrů. Zděná byla i malá klenutá sakristie se dvěma okny chráněnými kovovou mříží. Harbich uvádí, že byla osm metrů dlouhá a 4,60 m široká. Presbytář byl dlouhý devět metrů a široký 9,30 metru. Kostel byl opatřen celkem sedmi okny, zúžený presbytář osvětlovalo okno s půlkruhovým záklenkem. Špičatá střecha kostela a střecha sakristie byly pokryty šindelem. V roce 1900 byl šindel vyměněn za pozinkovaný plech, který byl v roce 1937 natřen. Tehdy byl také renovován kříž z vrcholu věže a cementem ošetřen portál v průčelí věže. Oba vstupy do kostela a vchod do sakristie chránily dubové dveře opatřené francouzskými zámky, přičemž hlavní vchod do kostela byl ještě navíc zabezpečen železnou tyčí. - Menza hlavního oltáře byla zděná, na ní stojící dřevěný tabernákl byl silně pozlacený. Po jeho stranách stály sochy dvou alabastrovaných andělů. Hlavní oltář pocházející z roku 1885 byl vybaven obrazem patronky kostela sv. Máří Magdalény. Po stranách obrazu stály ve výklencích sochy sv. Josefa a Panny Marie s Ježíškem. Dále byla vedle oltáře zleva na podstavci postavena socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a zprava Nejsvětějšího Srdce Panny Marie (pravděpodobně mnichovské provenience). Autorem oltářního obrazu sv. Maří Magdalény byl fulnecký malíř Johann Georg Frömel. Ve vrcholu hlavního oltáře bylo řezbářsky provedené Boží oko. Portatile v roce 1788 posvětil olomoucký světící biskup Karel rytíř z Rosenthalu. Ještě v roce 1805 inventář vykazuje přiloženou autentiku, která uváděla, že v portatile jsou uloženy ostatky dvou téměř neznámých světců, římských mučedníků sv. Amanda a sv. Simplicia. Kazatelna umístěná vlevo od vítězného oblouku (a na stejné straně jako sakristie) byla zhotovena ze dřeva a silně pozlacena, její stříška byla ukončena patriarším křížem, po jehož stranách pravděpodobně byly umístěny sošky sedících andílků. Naproti ní stával pozlacený dřevěný boční oltář P. Marie Utěšitelky (Maria Trost), pocházející ze zrušeného olomouckého kostela sv. Cyrila a Metoděje a darovaný sem snad po jeho zrušení. Součástí tohoto oltáře byl obraz stejného námětu, jeho autor není znám. Portatile tohoto oltáře posvětil roku 1637 vratislavský světící biskup Jan Baltazar de Horn. Součástí oltáře byly relikvie sv. Severina a 11 000 panen mučednic. Po celém vítězném oblouku byly rozesety vymalované křížky a v jeho horní části byla nápisová páska, jejíž text není z dostupné fotografie čitelný. Elektřina byla do kostela přivedena v roce 1936, o tři roky později nahradily tři staré boční oltáře nové oltáře pseudogotické, pravděpodobně vybavené sochami světců asi mnichovské provenience, jak tehdy bylo téměř pravidlem. Naproti kazatelně byl zřízen oltář s jeskyní Panny Marie Lourdské, naproti sobě po stranách lodi stály nové oltáře patrona pastevců sv. Vendelína a ochránce manželství a zamilovaných sv. Antonína Padovského. Do všech bočních oltářů bylo umístěno konsekrované portatile. Ve výklencích po stranách lodi byly rozmístěny sochy dalších oblíbených světců, tj. sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého po jedné a sv. Jáchyma a sv. Anny po druhé straně. K výbavě kostela patřilo též čtrnáct zastavení křížové cesty, jejichž obrazy byly naposledy renovovány v roce 1939. Křtitelnice byla k roku 1805 popsána jako dřevěná, pozlacená, vybavená měděným kotlem a opatřená visacím zámkem. Bývala umístěna v presbytáři. Zpovědnice byly vyrobeny z tvrdého dřeva, zásuvková skříň sloužící k ukládání kostelních ornátů a prádla byla zhotovena z měkkého dřeva. Loď kostela vyplňovaly dvě řady lavic s uličkou uprostřed, přičemž vpředu byly dvě lavice delší, za nimi dvě kratší. Po boku předních lavic byly vystaveny postavníky, ze stropu v lodi byl spuštěn křišťálový korunový lustr, další čtyři lampy osvětlovaly loď. Varhany opatřené šesti registry pocházely dle Wolného z kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci a tehdy byly jediným hudebním nástrojem v kostele. Svatý hrob byl „zřízen podle předepsaného způsobu“. Z dalších kostelních předmětů je třeba uvést baldachýn (čili nebesa), který se nesl na čtyřech tyčích o svátku Božího Těla, dále dvě další tyče s lucernami, procesní kříž a kříž určený k pohřbům. P. Rudolf Harbich ve svém popisu čermenského kostela uvádí, že vybavení kůru mimo varhan obsahovalo i harmonium a dokonce i jiné hudební nástroje. Kostel měl k roku 1915 čtyři zvony, a to 227 kg těžký zvon z roku 1827 o průměru 74 cm, z téhož roku 120 kg těžký zvon o průměru 60 cm, 33 kg těžký zvon o průměru 39 cm z roku 1851 a zvon z roku 1812 o průměru 33 cm a hmotnosti 20 kilogramů. Mezi těmito zvony již nebyly ty nejstarší, tj. 90 librový sv. Jan Křtitel z roku 1589 (s nápisem: „In dem Namen Sanct Joannes der Taufer. Meister Georg Hechberger zu Ollmitz gegossen Amen, Im Jahr 1589“) a 25 liber těžký zvon zvonaře Pavla Reimera z roku 1689 (s nápisem: „P:R:F:O Anno 1689“). Právě tyto dva nejstarší nahradily v roce 1827 dva nové zvony. Všechny zvony byly nakonec zrekvírovány pro válečné účely. - Dne 24.4.1951 navštívil újezd krajský církevní tajemník Ladislav Horák, přičemž uskutečnil také příslušná jednání s újezdním správcem Vilímem. O stavu kostelů podal následujícího dne zprávu paní Hradecké z Náboženského fondu v Praze a za účelem rozhodnutí z hlediska politického také přednostovi I. odboru Státního úřadu pro věci církevní panu Ekartovi. Čermné se týká následující pasáž: „Čermná. Totéž, co u Vojnovic". (o Vojnovicích psal: "Vojnovice. Kostel i farní budova zrušena. Z vybavení a bohoslužebných potřeb nezbylo ničeho. Nic k odvozu. Farnost zrušena v roce 1946.)" Na leteckém snímku ze dne 3.8.1954 kostel ještě stál a měl i střechu, na leteckých snímcích ze dnů 15.9.1958 a 25.6.1961 je již kostel bez krovu a střechy, ale obvodové zdivo stojí, na leteckém snímku ze dne 14.5.1971 je již zdivo kostela zbořeno. - Pozemek, na němž kostel stál, patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Ves Čermná je zcela zbořena. - Východně od bývalé vsi se nachází vodní nádrž (cvičiště), severně letecká střelnice, jižně zarůstající louky.
Zdroj: Jana Krejčová - časopis POODŘÍ č. 1/2009
Komentáře
Informace doplněny, děkuji.
Kronika Libavska, J.Machala: Kostel sv. M. Magdaleny je zmíněn již v 16. století, r. 1846 byl nákladem 14 500 zlatých postaven nový kostel uprostřed vesnice. Obec zanikla v r. 1948.