WGS84 souřadnice objektu: 48.953382°N, 13.922812°E

Poloha: ve vsi

Informace: Jednolodní, obdélný, s půlkruhovým presbytářem, rozměr 16 x 7,55 m, orientovaný ve směru severovýchod. Nečleněné stěny byly prolomeny obdélnými, segmentově zaklenutými okny. K západnímu průčelí byla připojena hranolová věž s vysokou jehlanovou střechou. Inventář novější, hlavní a boční oltář od Jana Biebla z Prachatic z roku 1865. - Iniciátorem stavby byl vitorazský děkan Johann Mathias Paule. V roce 1889 dostal nový zvon (15 kg). Při příležitosti povýšení na farnost v roce 1894 byly z dílny Rudolfa Pernera v Českých Budějovicích objednány další tři zvony: Marie (309 kg), Vavřinec (169 kg) a Ferdinand (102 kg). V interiéru se nacházely dary z mariánského kostela ve Vitorazi. Na začátku 20. století byla ze sbírek místních obyvatel pořízena do kostela křížová cesta. V roce 1909 byly pro kostel zakoupeny starší varhany z 18. století stojící do té doby v kostele v Chrobolech. Dva největší zvony byly zabaveny pro válečné účely v roce 1916; nahrazeny byly postupně v letech 1923 a 1928. - Po vyhnání původních německy mluvících obyvatel v roce 1946 neměla obec stálé obyvatelstvo a již v roce 1949 byla vysídlena. V roce 1949 konzistoř v Českých Budějovicích zřejmě zjišťovala, zda je možná oprava kostela v Cudrovicích. Tehdejší administrátor excurrendo z Volar odpověděl, že "není možno v brzké době pomýšlet na opravu. Finanční stránka by nebyla obtíží. Jedná se ale o materiál, pracovní síly a povolení Okresního národního výboru (ONV) v Prachaticích. Není jisté, zda by ONV toto povolení udělilo, neboť farnost Cudrovice je velmi málo osídlená". Koncem roku 1951 ještě farnost v Cudrovicích standardně připravila rozpočet na rok 1952, v průběhu roku 1952 ale byla cudrovická farnost zrušena a převedena do Libínského Sedla. V témže roce se v kostele konala poslední bohoslužba; ještě v průběhu roku 1952 z něj byly odvezeny použitelné součásti varhan. V roce 1954 byly lavice nacházející se v hlavní lodi a u oltáře a také dřevěná socha Panny Marie s tělem Páně v náručí převezeny se souhlasem českobudějovické konzistoře a církevního tajemníka do kostela v Heřmani u Písku, mřížka před hlavním oltářem byla umístěna v kostele ve Starých Kestřanech na Písecku. Dne 10.8.1954 poslal pracovník podniku Charita - chrámová služba dotaz okresnímu církevnímu tajemníkovi v Prachaticích, zda jsou v okrese nějaké uzavřené kostely, z nichž by bylo možno získat zařízení. Církevní tajemník Tomáš Šimeček odpověděl až dne 19.3.1955, že v okrese je pouze jeden takový kostel, a to v Cudrovicích. S tím, že v kostele je následující inventář, který je možno použít jinde: hlavní oltář, dva boční oltáře, kazatelna a zpovědnice, vše zachovalé mimo kazatelny, která potřebuje menší opravu. Nicméně již dne 14.4.1955 byl interiér kostela vandalsky zničen brigádníky z nedalekých Blažejovic; ti omotali oltář řetězem a pomocí traktoru jej strhli a před kostelem spálili, rozsekali již dříve mírně poškozenou kazatelnu a způsobili další škody. - Administrátor biskupství Ludvík Čapský sdělil dne 24.9.1956 Kapitulní konzistoři v Českých Budějovicích ohledně dotazu na místnosti na faře v Cudrovicích, že budova je v rozvalinách. - Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 2.4.1952 probíhaly v letech 1953 - 1956 v tehdejším okrese Kaplice demolice všech nemovitostí v tzv. zakázaném pásmu, jež bylo vyhlášeno dne 28.4.1951 Ministerstvem národní bezpečnosti ČSR podél hranic s Bavorskem a Rakouskem. Dne 7.5.1957 rozhodlo politické byro ÚV KSČ o provedení hromadné demoliční akce i v tzv. hraničním pásmu (navazovalo na zakázané pásmo směrem do vnitrozemí) a v rekreační oblasti kolem dokončované vodní nádrže Lipno. V tomto případě již nešlo o plošné demolice všech staveb jako v zakázaném pásmu, ale o demolice jednotlivých objektů. Demoliční akce v hraničním pásmu proběhla od podzimu 1957 do konce roku 1958. - Celkové zneatraktivnění života v pohraničních oblastech v 50. letech 20. století (zabrání půdy do nově vzniklých družstev či státních statků, likvidace soukromých služeb a řemesel, v pohraničním pásmu navíc omezení pohybu, špiclování, neustálé kontroly apod.) vedly ale k dalšímu odlivu obyvatel z těchto oblastí a opětovnému nárůstu opuštěných a rozpadajících se budov nejen v pohraničním pásmu, ale i celém pohraničí osídleném až do roku 1946 převážně německy hovořícím obyvatelstvem. Reakce komunistických úřadů byla typická - namísto odstranění příčin odlivu obyvatel rozhodlo dne 29.5.1959 politické byro ÚV KSČ na návrh ministra vnitra ČSR Rudolfa Baráka o provedení již třetí hromadné demoliční akce, tentokrát v celém někdejším pohraničí. I tentokrát šlo o demolici vybraných objektů, jejichž soupisy v rámci této akce prováděly pracovní komise složené ze zástupců různých odborů příslušných okresních národních výborů ve spolupráci s jednotlivými místními národními výbory. Ve směrnici pro provedení demolic bylo uvedeno, že pracovní komise "musí zjistit, které objekty z navržených jsou kulturní památky a rozhodnout, co s nimi. Ukáže-li se nutnost zbourání a odstranění kostela, upozornit na věc Ministerstvo vnitra, které ji projedná s příslušnými orgány." Vedoucí odborů pro vnitřní věci pohraničních okresních národních výborů byli instruováni již v předstihu dne 28.4.1959 na poradě svolané Ministerstvem vnitra ČSR, kde dostali za úkol sestavit demoliční komise a do 10.5.1959 (pro první etapu) a do 20.5.1959 (pro druhou etapu) připravit seznamy nemovitostí v pohraničí určené k demolici. Akce totiž byla rozdělena do tří etap - v první byly bourány opuštěné budovy v pohraničních oblastech přiléhajících k Rakousku a podél silnic a železnic vedoucích do západního a východního Německa, ve druhé zbytek budov v oblastech přiléhajících k západnímu a východnímu Německu a ve třetí budovy v oblastech přiléhajících k Polsku. Důvodem pro spěch s odklízením trosek zejména podél rakouské hranice bylo to, že na přelomu července a srpna 1959 měl ve Vídni proběhnout Světový festival mládeže a jak zjistily československé orgány, organizátoři festivalu plánovali, že účastníky zavezou k československé státní hranici, aby tam na vlastní oči viděli, jak to v "komunistickém ráji" vypadá. Provedením demoliční akce byly tentokrát pověřeny jednotky Ministerstva vnitra ČSR (příslušníci Pohraniční stráže, Vnitřní stráže, Veřejné bezpečnosti, Státní bezpečnosti, Civilní obrany, frekventanti škol spadajících pod Ministerstvo vnitra apod.), v oblasti vojenských újezdů pak armáda. - Soupis nemovitostí určených k demolici byl v rámci okresu Prachatice sestaven v první dekádě května 1959, v průběhu demoliční akce do něj byly doplňovány další objekty. Dne 23.5.1959 informoval vedoucí odboru pro školství a kulturu Okresního národního výboru v Prachaticích pan Svatoš Odbor vnitřních věcí ONV, že souhlasí s demolicí kostela a fary v Cudrovicích. Oba objekty byly proto do demoliční akce zařazeny. Kostel byl odstřelen na jaře či v létě 1959 jednotkami Ministerstva vnitra ČSR při velké demoliční akci opuštěných objektů v českém pohraničí. - Pozemek, na němž kostel stál, patří městu Volary. - Ves Cudrovice je zcela zbořena (Místní národní výbor byl zrušen v roce 1953, ves byla zrušena v roce 1956), nyní je zde jedna chata. Po roce 1989 byl pietně upraven někdejší hřbitov, v roce 1993 byl na místě zbořeného kostela vztyčen velký dřevěný kříž a vedle něj byla později umístěna pamětní deska.

Zdroj: Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat