WGS84 souřadnice objektu: 50.217884°N, 17.364255°E

Poloha: vpravo od kostelíka sv. Anny, V od vsi

Charakteristika: se sanktusníkem

Informace: Kaple byla obdélná, vpředu s trojúhelníkovým štítem a sedlovou střechou, po stranách po jednom okně. - Kaple sv. Marty byla postavena v roce 1807 jako náhrada zbořené staré dřevěné kaple sv. Anny, která sloužila horníkům ze zdejších dolů již od roku 1653. V důsledku ustávající hornické činnosti v průběhu 18. století přestala být kaple sv. Anny používána a postupně chátrala. Vratislavské biskupství proto již značně zchátralou kapli prodalo v roce 1803 i s pozemkem kovářskému mistrovi z Horního Údolí Johannu Nepomuku Laskemu na stavební materiál. Když jednou přišel silně věřící J.N. Laske ke své kapli, zjevila se mu ženská postava, která mu rukou dávala znamení a pak zmizela. Laske se rozklepal, nemohl jít dál a s velkou námahou se vrátil domů. Nato velice vážně onemocněl, čekalo se to nejhorší, ale po dvou měsících se zase zcela uzdravil. Z uvedených důvodů nechal Laske vedle zchátralé kaple sv. Anny postavit v roce 1807 novou zděnou kapli, zasvěcenou opět sv. Anně. Starou dřevěnou kapli poté rozebral. U nové zděné kaple horníci od roku 1808 vykonávali o nedělích a svátcích bohoslužby a kaple se těšila i v následujících letech zájmu početných návštěvníků. Proto se v roce 1819 Johann Nepomuk Laske a jeho syn Alois rozhodli postavit novou, větší kapli. Stavba nové dřevěné kaple proběhla postupně od roku 1819 do března 1826. V té době byla nová kaple až na vnitřní zařízení hotová, ale J.N.Laske v březnu 1826 onemocněl a o měsíc později zemřel. Syn Alois Laske pokračoval ve zvelebování místa; u nové kaple vznikla křížová cesta tvořená obrazy umístěnými na dřevěných sloupcích (bildstock) a nepotřebná zděná kaple z roku 1807 byla změněna na kapli Božího hrobu (nová dřevěná kaple převzala její původní zasvěcení sv. Anně). Po hladomoru v oblasti v letech 1844 - 1849 se Alois Laschke spolu s dalšími obyvateli Horního Údolí rozhodl v roce 1853 vystěhovat do Ameriky. Dvojici kaplí proto v asi v roce 1853 prodal sochaři a řezbáři Bernhardu Kutscherovi. Po Kutscherově smrti v roce 1864 o kaple pečoval jeden z jeho synů, po nějaké době je ale prodal vojenskému invalidovi Andreasu Knoblichovi. Od Knoblicha dne 7.12.1885 obě kaple a u nich postavený dům odkoupila dvojice poustevníků Ferdinand Güttler a Franz Xaver Ludwig, kteří se do Horního Údolí přesunuli v roce 1884 od kostela na Annabergu nad Andělskou Horou. Přáním poustevníků bylo, aby sv. Anna byla jako dosud prostorem klidu a duchovného usebrání, ale aby ji přesto navštěvovali poutníci. Poustevník Ferdinand byl velkým ctitelem sv. Marty a tak nechal v roce 1888 zděnou kapli Božího hrobu (při přestavbě se z ní využily základy a stěny) přestavět Johannem Müllerem z Písečné na kapli sv. Marty. Nově zřízená kaple sv. Marty byla následně hojně navštěvována Ferdinandovými příznivci a poutníky. Pramen vyvěrající několik metrů pod kaplí byl také zasvěcen sv. Martě. Na podzim 1888 však duchovní správa vytvořila komisi, která zkoumala činnost poustevníka Ferdinanda ve věci svěcení vody z pramene sv. Marty a poté údajného uzdravení slepce. Komise rozhodla o odebrání mešní licence kapli sv. Anny a několik dní poté, dne 12.11.1888, kaple sv. Anny do základů vyhořela. Kaple sv. Marty poškozena nebyla. Do roku 1900 oba poustevníci postavili na místě vyhořelé kaple sv. Anny novou zděnou kapli zasvěcenou téže světici a areál doplnili i o kapli Panny Marie Bolestné a Dušičkovou kapli. Interiéry kaplí zdobily dřevořezby z místní dílny rodiny Kutzerů. O pohodlí poutníků se staral hostinec provozovaný poustevníky v domku vedle kaplí. Největší ranou pro oba poustevníky ale bylo, že duchovní správa nové kapli sv. Anny neschválila mešní licenci, takže kaple byla pouze soukromou, bez možnosti konat veřejné církevní obřady. Poustevník Ferdinand zemřel v květnu 1898, poustevníkovi Franzovi poté pomáhal místní rodák, kostelník Ferdinand Zahn, který kdysi oba poustevníky na sv. Annu přivedl. Všechny kaple byly následně převedeny na farnost a teprve dne 29.10.1902 posvěceny zlatohorským děkanem Gregorem Kunzem. Poustevník Franz se stal hlídačem areálu a bydlel ve svém domku vedle kaplí. Poutní místo bylo hojně vyhledáváno turisty a stalo se zastávkou poutníků z blízkého Mariahilf, kde se obávané snížení návštěvnosti neprojevilo, spíše naopak. Kněz Pavlík popsal v roce 1909 ve své „Chronik von Reihwiesen und Obergrund“, že v kapli sv. Marty byl umístěn oltář s voskovou sochou sv. Marty, která působila jako mrtvola, a že lepší by byla dřevěná socha. Na stěnách byly obrazy sourozenců sv. Marty (Lazara a sv. Magdaleny) a hodně Ex voto za uzdravení. Po vyhnání původních obyvatel v roce 1946 neměli noví osídlenci k prostředí vztah, takže následovala postupná devastace neudržovaných objektů. Poutní místo sloužilo ještě několik let svému účelu. Na kapli sv. Anny byla ještě v 50. letech 20. století iniciativou místních farníků opravena střecha, ale místo postupně podléhalo devastaci. Inventář nehlídaných kaplí se postupně ztrácel, cenné věci byly ukradeny, ostatní zničeny nebo spáleny. V roce 1959 se komunistické úřady rozhodly zchátralé nemovitosti v pohraničních oblastech hromadně zbořit, na Jesenicku byla tímto úkolem pověřena armáda. Jako první krok vznikla při tehdejším Okresním národním výboru (ONV) v Jeseníku demoliční komise složená ze zástupců několika odborů ONV. Demoliční komise měla za úkol připravit seznam nemovitostí pro demoliční akci a poté dohlížet na její průběh. Komise ovšem do seznamu objektů navržených k demolici zařadila i několik památkově hodnotných staveb, včetně čtveřice kaplí nad Horním Údolím. Proto okresní konzervátor památkové péče v Jeseníku Jar. Fleischmann upozornil Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) v Praze na plánovanou akci a požádal o zákrok. Za SÚPPOP byl vyřízením podnětu pověřen Dr. František Peťas, který se na Jesenicko vypravil, ale bohužel odsouhlasil se dvěma výjimkami demolici všech památkově hodnotných sakrálních objektů zařazených do demoliční akce. Oněmi výjimkami byly kostel sv. Kříže ve Zlatých Horách a kaple přistavěná k zámku v Černé Vodě; obě stavby díky tomu stojí dodnes. Kdyby se tehdy Dr. Peťas zastal i ostatních objektů, mohly komunistické ničení přežít i ony. O své cestě na Jesenicko sepsal Dr. Peťas dne 19.10.1959 následující "Zprávu o vykonané prohlídce památkových objektů zařazených do demoliční akce v okrese Jeseník": "Ve dnech 5. - 7. října 1959 jsem na základě upozornění okresního konservátora Jar. Fleischmanna z Jeseníka a po projednání v Krajském vlastivědném středisku (KVS) v Olomouci navštívil okres Jeseník spolu s vedoucím památkového oddělení KVS soudr. Dr. Machytkou. Po příjezdu jsme dne 5. října navštívili odbor výstavby ONV v Jeseníku, kde jsme projednali seznam památkově hodnotných objektů navržených do demoliční akce v pohraničí, která má být provedena na jaře 1960. Na poradě bylo rozhodnuto shlédnout objekty na místě a zároveň byl stanoven program prohlídky na příští den 6. října 1959." Následuje seznam jednotlivých navštívených objektů s popisem a návrhem dalšího postupu. O kaplích nad Horním Údolím Dr. Peťas napsal: "Horní Údolí - 4 kaple - poutní místo z 19. století. Jde o novodobé poutní místo, objekty jsou ve zchátralém stavu a nemají architektonickou hodnotu. Předběžně vysloven souhlas s demolicí. "Na základě toho rozhodl Vlastivědný ústav v Olomouci dne 11.8.1960 o upuštění od památkové ochrany kaplí, které byly následně československými vojáky kupodivu s výjimkou kaple sv. Anny zbořeny. - Pozemek, na němž kaple stála, patří spolku "Horní a Dolní Údolí". V současnosti je místo kaple zasypáno sutinami vyvezenými při opravě z vedlejší kaple sv. Anny.

Zdroj: Bc. Boleslav Doboš; časopis Alvaterbote, přeložil Ing Günter Fiedler

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat