Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 130

Kód katastrálního území:

776785

Období devastace:

1849–1918

Důvod devastace:

požár

Postaveno:

1712 - 1713

Poloha:

ve Vilímkově ulici

Kostel byl postaven v letech 1712 - 1713 na místě, kde stával starší kostel, postavený ve 14. století. Kolem starého kostela se původně rozkládal hřbitov, který byl před stavbou nového kostela přemístěn ke kostelu sv. Barbory. - Kostel sv. Prokopa dne 14.5.1898 vyhořel, a při následující stavební rekonstrukci získal svou dnešní podobu. Pod kostelem se nachází krypta s křížovou pilířovou klenbou, ve které bylo nalezeno celkem 34 mumií ze 17. a 18. století, mimo jiné i pana Bohouše z Chrastu a na Vamberce a paní Magdaleny Grambové z Meldeku, zakladatelky krajkářství ve Vamberku. V současnosti jsou mumie umístěny v broumovském benediktinském klášteře, kam byly v 80. letech 20. století převezeny poté, co byla při výkopech porušena kanalizace v okolí a do prostoru krypty začalo zatékat (mumie byly ohroženy vlhkem atp.). - Součástí vnitřního vybavení kostela je vzácná gotická monstrance z 15. století (v současnosti uložena v depozitáři), barokní cínová křtitelnice z roku 1691, u schodiště se nachází sousoší sv. Anny z roku 1777. Roku 1867 byl oltář kostela doplněn obrazem sv. Prokopa od Josefa V. Hellicha. Cennou částí kostelního vybavení jsou i varhany z počátku 18. století, jejichž stavitelem je pravděpodobně kralický varhanář Kašpar Wetzel starší. – Pan Bedřich Hajniš napsal dne 14.5.1948 pro Měšťanskou besedu ve Vamberku „Vzpomínku k 50. výročí požáru Panských stodol a kostela ve Vamberku“: „Tam, kde dnes stojí škola a je zřízen park, stávaly ještě před 50 léty čtyři velké stodoly, kdysi panské, stavěné z kamene a šindelem kryté a k nim se přimykalo pět rovněž z kamene stavěných a šindelem krytých patrových domů, které souvisely s domem nyní rodiny Benešovy. Tyto stavby tvořily pravý úhel, na jehož severním konci na náměstí proti domu p. Koska byla přistavěna velká, krásná kaple Krista Pána v žaláři s mohutnou kopulí. Kopule i kaple byly kryty plechem s tmavočerveným nátěrem. Tuto kapli dal postaviti za přispění všech přifařených obcí roku 1757 tehdejší farář Vojtěch Damian Rozvoda. Kopule byla uvnitř vyzdobena uměleckými malbami, představujícími celý život Pána Ježíše. Vedle této kaple byla postavena hasičská zbrojnice. - Hlavní kostel sv. Prokopa byl kryt šindelem a to i věže. - Dne 14.5.1898 byl krásný tichý večer. Vál slabý jihovýchodní vítr. Asi o půl desáté hodině, když obecenstvo se již pomalu rozcházelo po obvyklé tehdy promenádě na náměstí, vyšlehly náhle z prostřední stodoly za velikého praskotu mohutné plameny a ozářily kostel i nebe. Všude se ozýval křik „Stodoly hoří, stodoly hoří“. Tovární sirény příšerně houkaly a do toho se ozýval pronikavý zvuk hasičských trubek. Požár se úžasně rychle šířil nalézaje vydatnou potravu ver slámě ve stodolách uložené. Na obloze se objevila obrovská záře, která zvěstovala dalekému okolí, že kdesi zuří velký požár. Za krátkou dobu sjelo se do Vamberka 16 hasičských sborů a to i z obcí velmi vzdálených. Oheň brzy zachvátil i přilehlé domy i velkou kapli. Mohutná kopule se zřítila. Hasiči chránili kostel, ale neochránili. Plaménky začaly proskakovati na věžích šindelem krytých a za nedlouho se slily v jednu hořící plochu. Byl to děsný a zároveň úchvatný pohled na hořící věže. Plameny šlehaly vysoko k nebi a byly viditelny v dalekém okolí, ba i z věže hradeckého kostela. Na náměstí v Rychnově a v Kostelci bylo jasno jako ve dne a plno diváků. Na malé kostelní věži zvonil umíráček poháněn vytvořeným větrem a padající trámy na velkých věžích vyluzovaly svými údery smutné zvuky velkých zvonů. Konečně spadly i velké zvony, ale klenbu neprorazily. Vnitřek kostela byl jen málo porušen. Oheň zuřil až do ranních hodin druhého dne. Nebezpečí pro celé město bylo veliké, vždyť na náměstí za radnicí byla ještě celá řada dřevěných patrových domů s podsíněmi. Největší nebezpečí bylo za řekou v Nových domech a v okolí hostince „“Na Milence“, kam vítr zanášel hořící šindele. Tam bylo na střechách plno lidí, kteří hájili a také uhájili svá stavení. Jak druhého dne po ohni v neděli, tak v pondělí ve svátek sv. Jana Nepomuckého přečetné zástupy lidí ze všech stran na několik hodin cesty, hrnuly se do Vamberka pohlédnouti na hrozné jeviště nočního divadla. – Než kostel byl obnoven, konaly se všechny bohoslužby v kostele sv. Barbory na hřbitově. Téhož roku po ohni, dne 12. června o Božím těle, ubíral se církevní průvod po obvyklé slavnosti na náměstí konané do kostela sv. Barbory. V čele průvodu šli tehdy poprvé vojenští vysloužilci ve veteránských uniformách. V malé chvíli se strhla prudká bouře. Obecenstvo se rozprchlo, jen veteráni a několik školních dítek vešlo do kostela. V tom udeřil blesk do věžičky a sjel dovnitř kostela. Přítomní klesli omráčení na dlažbu. Úsilím lékařů Dra Roubala a Dra Bezděka podařilo se omráčené vzkřísiti až na vysloužilce 55letého J. Kubce, který zemřel. Věžička počala hořeti a jen s velkou námahou se podařilo oheň uhasiti. – Na náměstí vyhořelý kostel byl opravován roku 1899. Stará klenba kostelní, ohněm silně poškozená, byla stržena a sklenuta nová. Zdi kostela se však rozestoupily a celá nová klenba za hrozného rachotu spadla. Nikdo nepřišel k úrazu ani o život, byloť to v době přesnídávky. Bylo nutno klenbu vystavět znovu. Dříve bylo klenutí bez spojovacích pětek. Po ohni bylo klenutí po celé délce trženo. Aby tato trhlina nehrozila sesunutím klenutí, bylo toto spjato železnými tyčemi. Aby však uprostřed tyčí šrouby nebo zámky nepůsobily rušivě, pokračovalo se na stažení klenutí dle principu roztažitelnosti a stažitelnosti kovů a to tak, že železné tyče byly ukuty asi o 5 cm kratší a po vsazení těchto do proražených děr v klenutí byly tyto tyče (pětky) po celé délce ohněm zahřívány (v plechových žlábcích) a po roztažení tyčí byly do koncových otvorů těchto pětek vsunuty závlačky. Po následujícím ochlazení tyto pětky klenutí pevně sevřely a tím bylo nebezpečí sesutí klenutí odstraněno. - Po dobu oprav byl povolen přístup di krypty pod kostelem. Bylo tam viděti v rakvi kostru zakladatelky zdejšího krajkářství Kateřiny, šlechtičny Grambové, původem Belgičanky. Pod hlavou měla krajkářskou podušku, šaty na ní byly zetlelé, ale nerozpadlé. Dále tam byly četné kostry kůží dosud potažené, jimž se zde říkalo „feksti“. - Kostel byl vysvěcen roku 1900. - Dnes stojí na místě, kde před 50 lety zuřil požár, moderní škola, kam chodí Vaše dítky. Povězte jim i svým známým, co jste o požáru slyšeli neb se dočetli. - Pozemek s kostelem patří církvi.

Zdroj: hrady.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.117623°N, 16.288227°E