20270 poutní kostel Narození Panny Marie

Torzální (známka 455) zděné kostely

Druh stavby:
poutní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 165/2
Kód katastrálního území:
689165
Období devastace:
1654–1848
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
1666
Poloha:
SZ od vsi, na návrší "U Kostelíka"

Zachováno je jen zdivo průčelí a malá část pravé stěny kostela. Nově je vykopána hlína z interiéru v přední části kostela. - Na mírném návrší západně od farního kostela, zvaném „U Kostelíka“, směrem k obci Stříbřec, stával v minulosti poutní kostel Narození Panny Marie. - Podle legendy stála na tomto místě odpradávna nedaleko pramene kaplička, u níž žili dva poustevníci. Ke vzniku poutního kostela se váže následující příběh. Roku 1665 na svátek Narození Panny Marie jel tehdejší majitel chlumského a bystřického panství hrabě (Ferdinand Vilém?) Slavata na mši svatou do farního kostela v Lutové. Na polní cestě se hraběti splašili koně a hrabě slíbil ve velkém nebezpečí, že pokud se zachrání, postaví na místě kapličky na návrší poutní kostel. Hned příštího roku 1666 hrabě slib splnil a za působení faráře Václava Koblihy byl postaven kostel na podobném půdorysu jako kostel farní. – V této legendě, kterou uvedl v Pamětní knize roku 1934 farář Josef Kraus, však narážíme na nesrovnalost. Zápis uvádí, že zachráněným hrabětem, který kostel založil, byl Adam Pavel Slavata. Ten však zemřel již roku 1657. Buď jde tedy o omyl ve jménu hraběte, nebo v letopočtu vzniku kostela. První zpráva o kostele pochází z relace, kterou napsal arcibiskupské konzistoři do Prahy dne 26.1.1677 tehdejší lutovský farář Daniel František Pavlovský. Zpráva má celkem 42 odstavce, přičemž ve dvanáctém odstavci píše: „Mimo kostel farní jest jedna veřejná svatyně nedávno před 11 lety na pozemku farním od mého předchůdce postavená ku cti blahoslaveného Panny Marie Narození, v které se sedmkrát v roce mše sv. slouží…..“ Pokud tedy relace uvádí 11 let starou svatyni, pocházela tato z roku 1666. Tehdy po Adamu Pavlu Slavatovi, zemřelém roku 1657, aniž by zanechal potomky, se stal nástupcem na panstvích Nová Bystřice a Chlumec (dnes Chlum u Třeboně) jeho synovec Ferdinand Vilém Slavata (zemř. 1673), po němž následoval Jan Jiří Jáchym hrabě Slavata (zemř. 1689). Můžeme se tedy jen domnívat, že stavebníkem byl nejspíše Ferdinand Vilém. – Loď poutního kostela měřila 12,20 m vnitřní délky, 9,50 m šířky. Podélné zdi byly zesíleny čtyřmi pilíři. Trojboký presbytář měl jedno pole a byl zakončen třemi stranami šestiúhelníku. Mezi lodí a presbytářem se nacházel vítězný oblouk 5 m široký. Loď i presbytář byly klenuty. Mše svatá se zde sloužila osmkrát do roka: na svátek Jména Panny Marie (svátek od roku 1683, v kalendáři velmi blízký svátku Narození Panny Marie), Pondělí velikonoční, Pondělí svatodušní, Zvěstování Panny Marie, Pondělí křížových dnů, Navštívení Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie a Narození Panny Marie. Přicházela sem procesí s faráři i ze Stráže nad Nežárkou a ze Suchdola nad Lužnicí. - Roku 1715 udělil papež Klement XI. ke kostelíku odpustky. – Ke kostelíku vedla od dnešní kaple Loučení křížová cesta s kamennými barokními sloupky, které se dnes nacházejí na lutovském hřbitově. – Po polovině 18. století měl lutovský poutní kostelík velkou konkurenci v nově postaveném poutním kostele v blízkém Chlumu u Třeboně. Po roce 1780 bylo v rámci josefinských reforem nařízeno, že kostel nesmí být používán a má být ponechán svému osudu. Na hlavním oltáři byla do té doby uctívána soška Madony Svatohorské, kterou daroval zakladatel kostela. Ikonograficky šlo o poměrně věrnou kopii milostné sošky z poutního místa Svatá Hora u Příbrami. Postava Madony byla zobrazena v dlouhém modrém šatu, na levé ruce neoděného sedícího Ježíška před svým levým ramenem. Mariina pravá ruka rozevřenou dlaní lehce doléhala na Ježíškův hrudník pod krkem. Po zrušení kostela se dřevořezba dostala do soukromých rukou a víme, že nakonec skončila u sedláka Štěcha čp. 26. Od něj ji vzal farář P. Kubička (prezentován na faru v Lutové roku 1809) a po zvláštní události, při níž se zjistilo, že její korunka je celá stříbrná, ji za slavnostního průvodu umístil do kostela. Zde našla soška mnoho dobrodinců. Naposledy se socha Madony (vysoká cca 60 cm) nacházela v sakristii kostela, odkud byla roku 1991 ukradena a dodnes je nezvěstná. Zůstaly jen kovové korunky a několik votivních medailek a mincí. – Památkou na zrušený poutní kostel je však zřejmě dochovaný obraz Panny Marie Langeggské. Jedná se o typ Hodegetrie ze 17. století, v jižních Čechách ojedinělý, malovaný podle prototypu pozdně gotického obrazu z dolnorakouského poutního místa Maria Langegg. – Když se stavěla roku 1875 věž farního kostela, bylo použito zdivo ze zrušeného kostelíka. Krov z presbytáře byl ukraden již roku 1846. Náhrobky, ostění a nárožní kameny si lidé rozebrali a použili do některých stavení v obci. Zůstala stát čelní zeď lodi, vysoká 9 metrů, zdi presbytáře byly zcela rozebrány. – Dne 16.9.1934 nechal farář P. Josef Kraus označit místo křížem. Ten byl později zdemolován a péčí MUDr. Jitky Válkové z Chlumu u Třeboně sem byl umístěn nový, který dne 17.10.2004 posvětil P. Marian Nowak ze Suchdola nad Lužnicí. - Pramen vody, uváděný ještě v 1. polovině 20. století, se ztratil. - Pozemek s torzem kostela je v soukromém vlastnictví (Iva a Emanuel Neumannovi z Prahy).

Zdroj: Jiří Černý: Poutní místa Soběslavska a Třeboňska s přilehlou částí Dol

WGS84 souřadnice objektu: 48.993665°N, 14.9034°E

Komentáře

Žádné komentáře