17967 kostel sv. Jiří

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 565
Kód katastrálního území:
685429
Období devastace:
1849–1918
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
cca 10. století
Zbořeno:
1876
Poloha:
na J konci Svatojiřské ulice

Pravděpodobně nejstarší litoměřický kostel tvořil dominantu akropole starého přemyslovského hradiště na dnešním Dómském vrchu. Kostel vznikl snad již v 10. století jako vlastnická kaple knížecího dvorce. Původně byla kaple dřevěná, v době přelomu tisíciletí byla nahrazena kamennou stavbou. Předpokládá se, že se jednalo o drobný jednolodní objekt s půlkruhovou apsidou, orientovanou nezvykle k jihu, a protilehlou věží při severním průčelí. Tato drobná stavba (před)románského tribunového kostela byla snad ještě v období raného středověku stržena a nahrazena prostornějším kostelem na nepravidelném půdorysu, k jehož polygonálnímu závěru se přimykala věž, tvořící zřejmě jediný pozůstatek starší stavby. Touto úpravou bylo dosaženo obvyklé (přibližně) východní orientace. Po převzetí celého areálu Dómského pahorku kapitulou na sklonku 13. století se vlastnická kaple sv.Jiří změnila ve farní kostel předměstské osady Rybáře. Byl upraven goticky, počátkem 17. století vybaven nákladným vnitřním zařízením saské provenience. Později byl upraven renesančně. Po zrušení za Josefa II. sloužil kostel profánním účelům (sklad stavebního nářadí), demolován byl roku 1876 a na jeho místě byla postavena poměrně běžná novorenesanční vila. - Dobový mobiliář je dnes uložen v litoměřickém muzeu (kazatelna, oltář). Dalšími pozůstatky kostela jsou kamenný maskaron, zapojený dnes do klasicistní kašny v místě někdejšího průčelí kostela sv. Michala, a zejména renesanční portálek, zazděný dnes do opěrné zdi poblíž svého původního umístění. Tento portálek tak tvoří prakticky jedinou připomínku památné stavby přímo na místě. - Časopis Květy v roce 1869 o kostele napsal: "Bývalý kostel rybářský v Litoměřicích... Kolem vrchu spatřujeme několik zbytků někdejšího opevnění, totiž náspů a na něm bývalý kostel sv. Jiří. Jest snad na místě byzantinského aneb románského kostelíčka vystavěn; nynéjší jeho výstavnost pochází z doby slohu gotického. O jeho nejstarších osudech určitých zpráv nemáme. Jisto jest, že Jan Černý ze Soběšína na Libochovanech r. 1412 půl druhé kopy grošů k jeho udržování odkázal. Na čelní straně vedou pěkné gotické dvéře do vnitř; nad vchodem jižním umístěna pamětní deska s nápisem: „Woldrzich Pitánek, Štiepan Walentin rychtarzowe, Wondrzej Wlach, Nikodem Pitánek, Waczlaw Mikowic kostelníci chrámu tohoto, Pawel Kralowicz, pisarz gegich. Letha 1666 dne 20. máge po slawnostie pamatcze tiela Božieho zeď tato prolomena a dwerze udielany gsau pro chwalu Boží za kostelniků a rychtarzů toho letha. Pánu Bohu racz býti chvála." Mezi prvním a druhým odstavcem toho nápisu vytesánjest odznak rybářů, tři ryby, jakýž vidíme na staroměstské radnici pražské a sice po levé straně orloje. Význam toho odznaku zakládá se ve zvyku pradávném, dle něhož plavci u břehu pod kostelíčkem přistávali a odebravše se do něho modlitbou prosili za šťastný návrat z cesty dosti nebezpečné. Do vnéjší zdi zazděny jsou dva náhrobní kameny s českými nápisy; jeden na památku paní Markyty, manželky nějakého šlechtice, majícího lovčí trubku ve znaku, dne 7. května r. 1595; druhý na památku pana z Rožné a jeho manželky Markyty r. 1581. Pamětihodné jest, že v tomto kostelíčku rybářském služby boži ještě tenkráte českým jazykem se konaly, když jazyk ten z druhých chrámů a z radnice od přistěhovalých praotců kulturáků litoměřických již vytlačen byl. Císař Josef II. kázal jej zamknouti, načež spolu se zrušeným kostelem dominikánským, staviteli Josefu Kaubemu za 4000 zlatých vídeňské měny prodán a v skladiště na nářadí stavitelské obrácen byl. Peníze stržené vložily se do tak nazvaného „náboženského fondu". Došla nám z věrohodného pramene zpráva, že nynější majitelé zamýšlejí jej prodati židovi: snad jej žid zbourá a vystaví — vinopalnu." - Kostel je zakreslen ještě na mapě Stabilního katastru z roku 1843. - Kostel stál na trojici pozemků; všechny tři (pozemkové parcely č. 565, 564 a 566/1) patří firmě Forklift CZ, s.r.o. z Prahy.

Zdroj: Ilona a Oldřich Kotyzovi, www.litomerice-leitmeritz.net, R. Roup

WGS84 souřadnice objektu: 50.531916°N, 14.126354°E

Komentáře

  • Radomír Roup napsal 09.02.2018 20:33

    Bývalý kostel rybářský v Litoměřicích... Kolem vrchu spatřujeme několik zbytků někdejšího opevnění, totiž náspů a na něm bývalý kostel sv. Jiří. Jest snad na místě byzantinského aneb románského kostelíčka vystavěn; nynéjší jeho výstavnost pochází z doby slohu gotického. O jeho nejstarších osudech určitých zpráv nemáme. Jisto jest, že Jan Černý ze Soběšína na Libochovanech r. 1412 půl druhé kopy grošů k jeho udržování odkázal. Na čelní straně vedou pěkné gotické dvéře do vnitř; nad vchodem jižním umístěna pamětní deska s nápisem: „Woldrzich Pitánek, Štiepan Walentin rychtarzowe, Wondrzej Wlach, Nikodem Pitánek, Waczlaw Mikowic kostelníci chrámu tohoto, Pawel Kralowicz, pisarz gegich. Letha 1666 dne 20. máge po slawnostie pamatcze tiela Božieho zeď tato prolomena a dwerze udielany gsau pro chwalu Boží za kostelniků a rychtarzů toho letha. Pánu Bohu racz býti chvála." Mezi prvním a druhým odstavcem toho nápisu vytesánjest odznak rybářů, tři ryby, jakýž vidíme na staroměstské radnici pražské a sice po levé straně orloje. Význam toho odznaku zakládá se ve zvyku pradávném, dle něhož plavci u břehu pod kostelíčkem přistávali a odebravše se do něho modlitbou prosili za šťastný návrat z cesty dosti nebezpečné. Do vnéjší zdi zazděny jsou dva náhrobní kameny s českými nápisy; jeden na památku paní Markyty, manželky nějakého šlechtice, majícího lovčí trubku ve znaku, dne 7. května r. 1595; druhý na památku pana z Rožné a jeho manželky Markyty r. 1581. Pamětihodné jest, že v tomto kostelíčku rybářském služby boži ještě tenkráte českým jazykem se konaly, když jazyk ten z druhých chrámů a z radnice od přistěhovalých praotců kulturáků litoměřických již vytlačen byl. Císař Josef II. kázal jej zamknouti, načež spolu se zrušeným kostelem dominikánským, staviteli Josefu Kaubemu za 4000 zlatých vídeňské měny prodán a v skladiště na nářadí stavitelské obrácen byl. Peníze stržené vložily se do tak nazvaného „náboženského fondu". Došla nám z věrohodného pramene zpráva, že nynější majitelé zamýšlejí jej prodati židovi: snad jej žid zbourá a vystaví — vinopalnu. Časopis Květy 1869.

  • Michal Valenčík napsal 16.02.2018 14:16

    Informace doplněny, děkuji.