← bývalý kostel Povýšení sv. Kříže (Budišov nad Budišovkou) kostel Povýšení sv. Kříže (Býčkovice) →
14039 kostel sv. Prokopa

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 1082
Kód katastrálního území:
728730
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(1667) 1711 - 4.7.1712, loď přistavěna 1723, sakristie 1758, opravy 1893
Zbořeno:
asi 26.5.1966
Poloha:
na skále nad Prokopským údolím

se sanktusníkem

Zůstalo jen málo trosek kamenů, cihel a prejzů ze střechy, na troskách leží kamenný článek z průčelí kostela. Další kamenné prvky jsou naskládány asi 50 m od trosek kostela. Zčásti je dochovan kaštanový hájek před kostelem. - Hájkem nad silničkou Hlubočepy - Butovice vedla stará cesta k poutnímu kostelu sv. Prokopa, umístěnému ve výhodné poloze na skále nad údolím. Na tomto místě počal stavět kostel ke cti sv. Prokopa v 2. polovině 17. století Pietro Maggi na náklad Václava Michny z Vacínova. Zdivo dosáhlo asi 7 m výše, když stavebník roku 1667 zemřel. Stavba pak zůstala torzem až do roku 1711, kdy se úlohy ujala jinonická vrchnost, kníže Adolf Schwarzenberg. Nový projektant Pavel Ignác Bayer použil starší zdivo, takže kostel byl již v roce 1712 dokončen a dne 4.7.1712 vysvěcen. Roku 1723 přistavěl Jan Jiří Aichbauer ke kostelu sakristii. Roku 1753 dal jinonický administrátor Vojtěch Blažej Aleš poblíž postavit sochu sv. Prokopa. Roku 1715 se v poustevně při kostele usadil poustevník, který prováděl i kostelnické povinnosti. Poustevna zůstala kostelníkovým obydlím i poté, co Josef II. poustevnictví zakázal a poustevnický řád ivanitů zrušil. Poslední úpravy kostel prodělal v roce 1893 při opravě. - Barokní budova byla drobná stavba s obdélnou lodí zaklenutou dvěma poli křížové klenby a čtvercovým presbytářem s okosenými rohy, zaklenutým plackovou klenbou. V sanktusníku byly umístěny dva menší zvony. Interiér byl vybaven kvalitním barokním mobiliářem. Kostel měl čtyři oltáře; na hlavním oltáři sv. Prokopa byla kopie zázračného obrazu sv. Prokopa ze Sázavského kláštera (pražský malíř Jan Schumer, rok 1712), nad ním se nacházelo sousoší Nejsvětější Trojice a Schwarzenberský znak. Tři boční oltáře s obrazy byly zasvěceny sv. Jakubovi (po levé straně kostela), sv. Eustachovi a sv. Janu Nepomuckému (oba po pravé straně kostela). Oltáře a další truhlářské zakázky zhotovil Jan Jakub Char z Postoloprt, čtyři obrazy s legendou Francisca Borgia namaloval Jan Jiří Heintsch. Jedním z dalších sedmi obrazů možná byl i gotický deskový obraz černé Panny Marie. - Během druhé poloviny 19. století probíhala v blízkosti kostela intenzívní těžba vápence. Zásadní změnu pro kostel přineslo v roce 1887 odtěžení skalního masivu silurských vápenců v místech Svatoprokopské jeskyně a v roce 1890 pak odstřel skály se zbytky jeskyně a s poustevnou. Kostel se tak ocitl na hraně vápencového lomu. Během 2. světové války přímo ve skále pod kostelem začali Němci razit továrnu na letecké motory, ale nestihli ji dokončit. V poválečném období sloužila nedokončená podzemní továrna jako sklad zeleniny. Někdy v 50. letech 20. století oblast zabrala československá armáda a kostel i s okolím se ocitl v nepřístupném vojenském pásmu. Následně došlo ke stavebním úpravám a rozšíření nedokončené podzemní továrny ve skále pod kostelem. V polovině 60. let 20. století požádali vojáci Ministerstvo školství a kultury ČSSR o zrušení památkové ochrany kostela; zdůvodňovali to tím, že stavba je staticky narušená. Pravděpodobnějším důvodem žádosti vojáků byla jejich obava, aby kostel neusnadňoval zaměření vojenského objektu ve skále pod ním. Památková ochrana byla z kostela sňata výnosem Ministerstva školství a kultury ČSSR ze dne 11.10.1965 a asi dne 23.5.1966 byl nepřístupný kostel odstřelen. Před zbořením kostela byl jeho inventář rozvezen do několika kostelů. Jeden z pobočných oltářů je v kostele Všech svatých na Pražském hradě, kde jsou i ostatky sv. Prokopa. Lavice se rozpadly na dvoře u kostela sv. Prokopa na Žižkově. Rozlámaný Schwarzenberský znak dodnes leží v kopřivách na místě, kde kostel stával. - Vojenský objekt v oblasti bývalých lomů patří spojovacímu vojsku a má vysoký stupeň utajení. Jeho větší část je pod zemí ve skále právě pod bývalým kostelem. Dnes se ví jen to, že by objekt měl sloužit jako kryt pro velení armády v případě války. - Pozemek, na němž kostel stál, patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - V roce 2007 byl na Dalejské skále vztyčen pamětní kříž, který ale stojí na přístupném místě cca 160 m od místa, kde stával kostel (místo kostela je stále v oploceném vojenském prostoru).

Zdroj: Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech; Ladislav Šingovský

WGS84 souřadnice objektu: 50.042461°N, 14.375072°E

Komentáře

Žádné komentáře