13820 kaple Panny Marie Sedmibolestné

Torzální (známka 500) dřevěné velké kaple

Druh stavby:
kaple
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 102
Kód katastrálního území:
687073
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
požár
Postaveno:
(2. polovina 17. století, nová 1756 - 1757, 1844 - 1846, září 1926 - červenec 1927
Zbořeno:
30.5.1946
Poloha:
pod vrcholem Červené hory

se sanktusníkem

Podle pověsti objevil Vřesovou studánku (1313 m.n.m) počátkem 14. století myslivec Franz Niewall z Rejhotic, který měl pracovat ve službách hrabat ze Žerotína. Jednoho dne šel na lov a narazil na jelena, kterého sledoval až k hřebenu Červené hory, kde se mu ho podařilo zastřelit. Dotáhl zvíře k pramenu, který tam vytékal, otočil ho tak, že mu voda tekla do chřtánu a tesákem ho bodl do břicha, aby vyvrhl jeho vnitřnosti. V té chvíli jelen vyskočil a zmizel a překvapený lovec ho přes veškerou snahu nenalezl. Po několika letech byl myslivec přeložen do Brandýsa v Čechách, kde se celá jeho rodina nakazila malomocenstvím. Léčení nepomáhalo, ale myslivec se jako velmi zbožný muž v modlitbách obracel na pět ran, které Ježíš Kristus utržil na kříži. Jedné noci se mu zdál sen, že se všichni uzdraví, když se vrátí do hor na severní Moravu a tam se budou umývat vodou z pramene, která zachránila jelena. Když to ráno vyprávěl manželce, ta jen mávla rukou, že to byla jakási vidina, ale když se muži sen opakoval i druhé a třetí noci, bylo o návratu rozhodnuto. Z posledních sil se vydrápali na Červenou horu, pili vodu ze studánky, po celém těle se jí umývali a záhy se zcela uzdravili. Byl to zázrak a z vděčnosti k Bohu nechal Franz Niewall namalovat na desku javorového dřeva obraz Spasitele s pěti ranami, který pověsil na vyzděná Boží muka. Díky narůstajícímu proudu poutníků byla záhy u Vřesové studánky postavena kaple.Tuto pověst nelze ale pokládat za věrohodnou, protože ve 14. století nikdo o lesy nepečoval a neexistovalo myslivecké povolání. Skutečný vznik poutního místa je možno datovat do 2. poloviny 17. století. V roce 1653 přestoupil majitel losinského a vízmberského panství Přemek III. ze Žerotína na katolickou víru a oženil se s pravověrnou katoličkou Juliánou, rozenou z Oppersdorfu. Po smrti Přemka III. v roce 1673 převzala správu panství jeho sestra Angelína Sybila, hraběnka z Galle. Obě ženy byly silně ovlivněny jezuity, kteří horlivě podporovali poutní tradice a jejich nové zakládání. Je tedy pravděpodobné, že v 70. letech 17. století Žerotínové nechali postavit na Vřesové studánce první dřevěnou kapli Pěti ran Krista Pána a dali také zastřešit tamní pramen. Patrně se tak stalo před rokem 1678, kdy na panství začaly nechvalně známé čarodějnické procesy. V letech 1756 - 1757 byla již značně zchátralá kaple nahrazena novým svatostánkem, který nechal postavit Jan Ludvík ze Žerotína. Císař Josef II. nechal v roce 1788 v rámci svých reforem kapli na Vřesové studánce uzavřít a poutě k ní zakázal. Po zrušení poutního místa zůstala kaple na Vřesové studánce opuštěna. 659 zlatých, které zde byly vybrány jako obětní peníze, získal chudinský fond v Loučné nad Desnou. Pro pověstí opředený obraz Spasitele s pěti ranami se prý tajně a za mlhavé noci vydali hajný Wolf se svým synem Franzem a hajný Baltasar Wanke, kteří ho nejprve schovali v Koutech. Jisté je, že byl pak přemístěn do losinského kostela, kde je dodnes zavěšen na bočním oltáři Nejsvětějšího srdce Páně. V roce 1802 prodali Žerotínové velkolosinské panství včetně Vřesové studánky Liechtensteinům. Přes trvající zákaz procesí začali po roce 1790 k Vřesové studánce opět přicházet poutníci a tradice se pomalu obnovovala. Asi v roce 1800 požádal Wenzel Löckel z Koutů losinskou vrchnost aby na své náklady směl postavit u Vřesové studánky novou kapli, nejspíše se však jednalo o obnovu starého svatostánku. Díky zprostředkování kouteckého vrchního hajného Schrameka dostal brzy povolení a s pomocí rejhotického ševce Franze Rottera záměr realizoval. Pro obnovenou kapli namaloval nový oltářní obraz Panny Marie Sedmibolestné malíř Heisig z Branné. Kaple však postupně přestávala stačit návalu zbožných poutníků a proto se shromažďovaly peníze ze zbožných milodarů na nový svatostánek. Lichtenštejnská vrchnost novostavbu nakonec povolila a dohledem nad ní pověřila úředníka Thadeuse Schmidta. Použity mohly být obětní peníze, získané v letech 1830 až 1849, což nakonec představovalo více než 1920 zlatých. Tolik také stála nová stavba, která byla zahájena v roce 1844 a dokončena byla v roce 1846. Na stavbu zděného kostelíka byly použity kameny z říčky Desné; šetřilo se kde se dalo, takže nemalým dílem se o nový svatostánek zasloužili také poutníci, kteří nahoru ke studánce vynášeli kameny a jiný stavební materiál. Trvalo však další čtyři roky, než byla kaple vysvěcena. Důvodem zdržení byl revers, jímž se měla vízmberská fara zaručit olomoucké konzistoři za budoucí údržbu kaple. Vystavení reversu však bylo podmíněno vyúčtováním obětních peněz a toto vyúčtování měl na starosti velkolosinský lichtenštejnský úřad a ten si dával z nejasných důvodů pořádně na čas. Tehdejší vízmberský farář Thaddäus Thiel žádal od roku 1847 o vydání příslušného výkazu snad desetkrát a nepomohly ani stížnosti na úřadech. Dočkal se až dne 4.6.1850 a olomoucká konzistoř okamžitě již dne 19.6.1850 dala povolení k vysvěcení kaple. Nový kostelík vysvětil farář Thaddäus Thiel dne 22.7.1850 na den svaté Maří Magdalény, nové patronky kaple; nový oltářní obraz do kaple věnoval Franz Klein, majitel panství Loučná nad Desnou. Později farář vzpomínal, že když přišel do nového svatostánku na Vřesové studánce, aby připravil vše potřebné na vysvěcení, zjistil mj., že omítky jsou již zčásti opadané a obraz na oltáři byl pokryt plísní. Chudou výbavu nechal hned doplnit dalšími čtyřmi obrazy, které vytvořil malíř Franz Winkler z Hynčic pod Sušinou. Poutě na Vřesovou studánku začínaly v červnu a končily počátkem října. Na den svaté Maří Magdalény (22. července) přicházelo i přes 1500 lidí. Voda ze studánky prý zázračně vyléčila spoustu věřících.Drsné klimatické podmínky zanechaly na kapli za 70 let existence znatelné stopy., i když měla stěny silné až 136 cm. Poškozena byla také při jedné z největších živelných pohrom, která postila dne 1.6.1921 Jeseníky a nejvíce svah Červené hory pod Vřesovou studánkou. V důsledku přívalových lijáků se zde dalo do pohybu 16 hektarů plochy s 50.000 m3 lesní půdy a porostem. Hmota se nakupila v údolí Hučivé Desné a následná povodňová vlna byla srovnatelná s katastrofou, která postihla Podesní v roce 1997. I proto se záhy poté začalo uvažovat o stavbě nového svatostánku u Vřesové studánky. V roce 1925 zpracoval projektovou dokumentaci na nový kostelík vídeňský stavební rada, profesor architekt Karl Seidl, šumperský rodák pocházející z bohaté rodiny textilních podnikatelů, jimž patřila mj. i textilka v Sudkově. Seidlův návrh schválil Památkový úřad v Brně, který ocenil přizpůsobení stavby okolní krajině. Bylo potřeba sehnat finanční prostředky, o což se staral nově vytvořený stavební výbor. Seidl naplánoval novostavbu na nové místo, vzdálené od stávající kaple dále na severovýchod. Bylo však zjištěno, že na novém místě je pro stavbu nevhodná písčitá půda. Svou roli v tom sehrála i okolnost stavebního povolení, které by se kvůli novému stavebnímu místu protáhlo a veřejnost volala, aby kostelíček vznikl na místě staré kaple. Dne 16.8.1926 se ve staré kapli konala poslední bohoslužba. Oltář byl poté přenesen do hostince, kde se zřídila provizorní kaple. Hned poté, ještě téhož dne, byla zahájena demolice starého svatostánku. Díky krásnému podzimu mohli řemeslníci pod vedením tesařského mistra Wilhelma Krista ze Žárové pracovat až do konce listopadu, takže se jim podařilo dostat hrubou stavbu pod střechu. Zima však trvala déle, než se čekalo, takže termín dokončení a vysvěcení kaple dne 22.7.1927 se nestihl (na vnitřním vybavení kaple se mohlo začít pracovat až v červnu 1927). Největší starost však dělaly stavebnímu výboru finanční prostředky, protože v té době měli k dispozici pouze 72.000 Kč, přičemž náklady byly odhadnuty na 140.000 Kč. Nakonec finančně podstatnými částkami přispěli vratislavský arcibiskup kardinál kníže Bertram, Řád německých rytířů, kníže Alois z Liechtensteina, baron Klein z Loučné nad Desnou, Sudetoněmecký horský spolek a mnoho jiných dobrodinců – drobných dárců. Nová kaple byla na svátek sv. Maří Magdalény dne 22.7.1927 pouze slavnostně otevřena a ještě týž den se v předsíní nedokončené novostavby kaple konala první bohoslužba. O čtyři dny později, na svátek sv. Anny dne 26.7.1927, zde byl slavnostně posvěcen zvon o váze 61 kg darovaný pro tuto kapli. Slavnostní vysvěcení nové kaple se konalo v neděli dne 11.9.1927 a zúčastnilo se ho na šest tisíc lidí. První bohoslužbu celebrovali velmistr Řádu německých rytířů, brněnský sídelní biskup ThDr. Norbert Klein a olomoucký světící biskup ThDr. Josef Schinzel. V pondělí dne 12.9.1927 se v kapli konala první svatba. Veřejné vyúčtování stavby kostelíka provedl stavební výbor v květnu 1928; dne 13.5.1928 května dokument uveřejnil v šumperských novinách Grenzbote. Celkové stavební náklady činily 154.283 Kč, výbor však disponoval pouze 115.500 Kč. Schodek měl být vyrovnán z obětních darů. Velkou ekonomickou pomoc poskytl stavebnímu výboru majitel vízmberského zámku baron Klein, kníže Lichtenštejn daroval stavební dřevo a totéž učinil i vratislavský arcibiskup kardinál Bertram, který si však část nákladů nechal proplatit. Aby se poutní místo nestalo obětí pozemkové reformy, koupil v té době tehdejší farář v Loučné nad Desnou Josef Rypar pět hektarů pozemků na Vřesové studánce s kaplí, křížovou cestou a chatou od Lichtensteinů za 70.000 Kč do vlastnictví farnosti Loučná nad Desnou. - Ke kapli vedla od vrcholu Točník stezka se 12 zastaveními Ježíše Krista; šlo o kreslené výjevy na plechových tabulích přibitých na stromech. - Dřevěná kaple shořela po zásahu bleskem dne 30.5.1946 na svátek Nanebevzetí Páně. Z hořící kaple se podařilo zachránit některé předměty - sochu Piety, svícny, cínové nádoby, poháry a kovový kříž z vrcholu sanktusníku. Ty byly dlouho přechovávány ve vedlejší chatě, po jejím stržení v roce 1988 je převzal do úschovy Zdeněk Zerzáň, jeden z provozních chaty na Vřesové studánce (1964 – 1969). Pouze zlatý kalich byl již dávno předtím ukraden jedním z lesních dělníků a byl později zcela náhodou nalezen příslušníky Veřejné bezpečnosti; není ovšem jasné, co s ním provedli oni. - Ze samotné kaple zůstala jen kamenná podezdívka (cca 7 x 12 m) do výše asi 1 m a vstupní schodiště. V srpnu 1993 velehradský sochař Otmar Oliva a olomoucký akademický malíř Jan Jemelka v prostoru presbytáře kaple vyzdili ze zbylých základových kamenů kaple malou mohylu, do níž upevnili 2 m vysoký železný kříž z vrcholu sanktusníku, který přečkal tragický požár v roce 1946. Do mohyly osadili bronzový reliéf Panny Marie s Ježíškem od již zemřelého sochaře Vladislava Vaculky z Uherského Hradiště. Dne 17.9.1993 pak kříž posvětil světící biskup Josef Hrdlička. V roce 2006 zablokovalo svým odvoláním ekologické sdružení Sojka možnost, aby obec Loučná nad Desnou získala dotaci 7 mil. Kč na obnovu kaple z fondů EU. V roce 2013 získala firma Campa-Net, a.s. dotaci 15 mil. Kč z ROP Střední Morava na obnovu chaty a kaple na Vřesové studánce. Poté, co Agentura ochrany přírody a krajiny ČR jako správce pozemků pod chatou a kaplí odmítla tyto pozemky vrátit farnosti v Loučné nad Desnou (i když Lesy ČR, s.p. pozemky v okolí obou staveb farnosti vrátily), dotace propadla. V dubnu 2014 byl ustaven "Spolek pro obnovu poutního místa Vřesová studánka", jehož cílem je obnovit kapli a turistickou chatu na původních místech, ale v nové podobě. Na obnovu kaple je třeba cca 13 mil. Kč, má být financována z darů. Už je hotový projekt obnovy chaty a kaple. Obnovu kaple podporuje i Arcibiskupství olomoucké. V březnu 2017 konečně Agentura ochrany přírody a krajiny ČR vrátila farnosti v Loučné nad Desnou pozemky pod chatou a kaplí. Dne 4.9.2017 byla na své místo umístěna kamenná oltářní mensa, kterou navrhl akademický sochař Otmar Oliva. - Od kaple je krásný výhled do údolí Desné. - O obnovu kaple už řadu let usilují obec Loučná nad Desnou, Lesy ČR, s.p., Horská služba Jeseníky i farnost v Loučné nad Desnou, proti se staví Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. - Pozemek, na němž kaple stála, patří církvi. - Vedlejší turistická chata byla zbořena roku 1988.

Zdroj: vresovastudanka.cz; D.Polách; časopis Altvaterbote, přeložil G.Fiedler

WGS84 souřadnice objektu: 50.145896°N, 17.134696°E

Komentáře

Žádné komentáře