Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Torzální (známka 500) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 449

Kód katastrálního území:

930512

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

vojenský prostor

Postaveno:

9.6.1829 (základní kámen) - 1.5.1830 (posvěcení)

Poloha:

v horní části vsi

Zčásti zbořena. Zůstalo pouze cca 5,5 m pravé stěny presbytáře do výšky cca 5 m a cca 6 m pravé stěny presbytáře do výšky cca 1,5 m; zdivo je dosti narušeno. Zbytek zdiva (celkem cca 8,5 x 16 m) je zbořen téměř k zemi a zasypán troskami, jen část pravé strany lodi je zachována do výše 1 - 1,5 m. - Kaple v Olejovicích byla postavena díky daru místního občana Franze Schwarze ve výši 800 zlatých. Dne 18.7.1828 nechal sepsat listinu, kde se zavázal darovat 800 zlatých na stavbu kaple, v níž by se mohly o nedělích a svátcích sloužit mše svaté, zádušní mše a konat růžencové pobožnosti. Toto rozhodnutí vyhlásil tehdejší farář ve Městě Libavé P. Johann Hobeck, konzultoval ho s obecní radou včetně postupu prací, údržby a financování s časovými termíny a převzal 800 zlatých pro stavitele od dědičného rychtáře v obci Johanna Schwarze. Vypovídá o tom revers sepsaný ve Městě Libavé dne 25.11.1828 a potvrzený zemským místodržitelstvím. Reversem se podepsaný dědičný rychtář Johann Schwarz a další představitelé vsi Johann Blassinger, Joseph Jahn a Johann Mader zavázali na věčné časy a na vlastní náklady udržovat v dobrém stavu tamní kapli postavenou skrze dobrovolný dar Franze Schwarze ve výši 800 zlatých. „Celá obec se zavazuje tuto kapli udržovat, všechny potřebné stavební úpravy a opravy provádět na vlastní náklady bez nejmenšího nároku na farní kostel nebo vrchnost.“ Také nesměli být skrze existenci této kaple nijak narušeny příjmy faráře ani farního kostela, jakož i příjmy libavského školního učitele; pročež obci nadále v platnosti zůstávala i dosavadní povinnost v případě potřeby posílat povoz pro kněze. Obec se tímto reversem současně zavázala na vlastní náklady opatřovat pro novou kapli veškeré nezbytné předměty, paramenta a jiné potřeby, jako světlo a víno, a průběžně udržovat vnitřní vybavení kaple. Jako vyžádaný svědek podpis připojil ještě jistý Joseph Hoffmann a listina byla ověřena na radnici ve Městě Libavé. Na základě toho bylo povoleno postavit kapli na vyvýšeném místě v severní části vsi, nedaleko silnice do Města Libavé. Zednický mistr Konrad Orlichz z Moravského Berouna a místní tesař Konrad Herold vypracovali stavební plán, takže ve Svatodušní úterý dne 9.6.1829 mohl libavský farář P. Johann Hobeck za přítomnosti vedení obce a všech obyvatel vložit a požehnat základní kámen nové kaple. Mramorová deska s vyzlacenými písmeny připomínající tuto skutečnost byla umístěna za oltářem v presbytáři kaple. Práce rychle pokračovaly za pomoci všech olejovických obyvatel tak, že dne 14.9.1829 byla hrubá stavba hotová. Byly připraveny listiny pro uložení do věže. Její zakončení provedl berounský tesař a vybrané dokumenty „šťastně a bezpečně“ vložil do její makovice. Nepříznivé podzimní počasí ale znemožnilo pokračovat ve stavebních pracích, které tak byly dokončeny až na jaře 1830. Na základě povolení konzistoře ze dne 21.2.1830 mohl farář P. Johann Hobeck na čtvrtou neděli po Velikonocích, tj. dne 1.5.1830 s patřičnou slávou kapli posvětit. V tento den vyšel za zvuku zvonů, za zpěvu litanie ke Všem svatým a modlení se růžence průvod vypravený z farního kostela ve Městě Libavé na mši svatou a dopolední kázání do Olejovic. Procesí, ve kterém byli seřazeni i farníci sousedních obcí Smilova a Údolné, směřovalo na slavnost otevření olejovické kaple. Kaple byla posvěcena gregoriánskou vodou za asistence pánů lokálního kaplana z Velké Střelné P. Georga Kwasnitzy, administrátora lokalie čermenské P. Johanna Koblicha a libavského kooperátora P. Johanna Hoffmanna. Důležitým úkolem byl pověřen libavský farář, který měl kázání. Na závěr po figurálním zpěvu Te Deum laudamus (Bože, tebe chválíme) a jeho části Salvum fac bylo uděleno svátostné požehnání. Portatile (přenosný oltář), k jehož užívání povolení udělil světící biskup a sufragán olomoucký Ferdinand Maria hrabě Chotek dne 30.4.1826, obsahovalo relikvie svatého Protase a svatých Theodory a Illuminaty. Bezprostředně po bohoslužbách se seřadil průvod pod vedením libavského duchovenstva na cestu zpět do farního kostela. Před oltářem olejovické kaple lid začal zpívat Bože, tebe chválíme a ve zpěvu ambrosiánského chvalozpěvu a modlitbách růžence pokračoval i na zpáteční cestě do Města Libavé. Na závěr bylo přítomným uděleno svaté požehnání. Do tří hodin odpoledne se ještě v olejovické kapli konaly figurální litanie, výstav Nejsvětější svátosti a nakonec udělení svatého požehnání. V době oktávu měli děti možnost se v kapli vyzpovídat a dostat svaté přijímání, stejně jako i staří a nemocní. Neděle byla věnována obřadům, modlení se litanií a v den, kdy byla vystavena Nejsvětější svátost, také svátostnému požehnání. Olejovická obecní rada pak ještě požádala dne 14.5.1832 arcibiskupa knížete Maria Ferdinanda hraběte Chotka o laskavou podporu při nákupu mešního oděvu a dne 5.8.1832 kaple obdržela od arcibiskupa kasuli. - Reversem ze dne 21.10.1833 byl zrušen původní revers z roku 1828 týkající se stavby kaple; byl nahrazen novým zněním a podepsán stejnými osobami. Tentokrát ale připojili své podpisy i další obyvatelé vsi, jmenovitě Franz Reich, Florian Teimer, Johannes Dreyseitel, Franz Potsch, Johann Zink, Florian Dörich, Florian Baltzer, Joseph Gromann, Andreas Reich, Joseph Löw, Franz Hückel a Florian Hip. Podepsaní se zavázali „na věčné časy z vlastních prostředků udržovat v dobrém stavu kapli zbudovanou zde skrze dobrovolný dar Franze Schwarze ve výši 800 zlatých“. Kaple byla určena ke konání zádušních mší při pohřbech, ke mším o nedělích a svátcích a k růžencovým pobožnostem. Celá obec se zavázala kapli k výše uvedeným účelům udržovat a provádět na vlastní náklady veškeré stavební opravy a úpravy bez nejmenšího nároku na farní kostel nebo vrchnost. Povinnosti k faře a libavskému učiteli a také udržování kaple zůstaly beze změny. Vystavení a provedení reversu potvrdila radnice ve Městě Libavé. - Kaple byla postavena na podélném půdorysu, v základně byla dlouhá 11 m, široká 9 m a vysoká 6 m. Jihovýchodně orientovaná stavba kaple byla otočena polokruhově zakončeným presbytářem se dvěma okny ke vchodu na hřbitov. Při každé z jeho stran byly přistavěny sakristie (pravá byla novější), kryté pultovými střechami. Po obou stranách lodi byly mělkými výklenky naznačeny kaple, jejichž okna (po každé straně jedno) s půlkruhovým záklenkem osvětlovala krátkou loď. Vchod byl umístěn na severozápadním průčelí, do lodi se vstupovalo přes předsíň. Patrně až pětimetrovou věžičku vyrůstající ze středu hřebene střechy tvořila poměrně vysoká osmiboká lucerna završená cibulovitou kupolí s knoflíkem a křížkem s paprsky ve vrcholu. Sedlová střecha, nad presbytářem zvalbená, byla v roce 1929 restaurována a pokryta plechem. - Hlavní oltář nesl svatostánek s vyřezávanými dvířky, po jehož stranách stály sochy andělů a blíže ke svatostánku dvě kovové vázy se svazky polychromovaných květin zhotovených z kovu. Tento typ výzdoby včetně ve stejném stylu vyrobených svítidel se u nás vyskytoval zřídka, častější bylo jeho užívání v dnešním Rakousku. Oltářní obraz zavěšený výše nad svatostánkem představoval patrona kostela, tj. sv. Jana Nepomuckého a patřil k nejcennějším předmětům v kostele. Opatřen byl černým dřevěným rámem se zlatými lištami a patřila k němu paprskovitá svatozář, v jejímž středu byl patrně znázorněn světcův jazyk. Po stranách hlavního oltáře byly na zdi ještě dva obrazy v robustních rámech, na přelomu 19. a 20. století snad nejrozšířenějšího typu Nejsvětějšího srdce Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Druhý oltářní obraz Korunování Panny Marie umístěný nad svatostánkem, drží dva andílci. Dále se u hlavního oltáře nacházela dvě zrcadla v dřevěných modrých rámech. Monstrance byla pozlacená, dále k oltáři patřil kříž se svatou partikulí (svatým ostatkem), čtyři větší a dva menší cínové svícny, kovové zvonky, kratiknot, plechové lampy a z textilií dvě podušky s červeným hedvábným povlečením, přehoz na oltář z červeného sukna a oltářní přehoz (pokrývka) z bílého plátna s krajkami. Vybavení kostelů a kaplí se za nenarušeného provozu v průběhu let nijak výrazně neměnilo, nějaké předměty se dokupovaly, jiné podléhaly času a vyřazovaly se. Lze předpokládat, že ani olejovická kaple v zásadě svůj inventář neměnila, případně ho spíše doplňovala. Pro srovnání lze uvést, že v soupisu z roku 1871 je např. uveden již stříbrný kalich s paténou, dvě monstrance, z nichž jedna byla postříbřená. I to je důkazem toho, že péče obyvatel o kapli, k níž se zavázali, neustávala. Strop presbytáře byl vymalován modrou barvou a zdoben zlatými hvězdami. U bočního oltáře (zasvěceného asid Panně Marii Čenstochovské) se nacházely dva menší cínové svícny, dva dřevěné svícny s černým nátěrem, malý krucifix z mosazi, ale především dřevěné sochy, a to sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského, vyřezávané a štafírované, dále oltářní obraz Panny Marie Čenstochovské, zasklená skříňka s rámem z tvrdého dřeva s vloženým voskovým Ježíškem a dva „zrcadlové obrazy“ (patrně podmalby na skle nebo litografie pod sklem zatřené z rubu olejovou barvou a rámované) v dřevěných rámech, tj. Jméno Ježíše a Kristus na kříži a potřebné textilie, tj. oltářní pokrývka z bílého plátna a pokrývka z červené bavlny. V lodi stálo devatenáct lavic z měkkého dřeva. V kostele byly ještě jiné obrazy, a to další obraz Panny Marie Čenstochovské v rámu z jasanového dřeva se dvěma železnými několikaramennými svícny a patrně protějškový obraz na plátně v rámu z ořechového dřeva Kající se Maří Magdaléna, také se dvěma železnými několikaramennými svícny, dále obraz Sv. Antonína Paduánského v červeném dřevěném rámu a obraz sv. Františka na plátně v černém dřevěném rámu. Na stěně byl vystaven i zarámovaný dekret vydaný arcibiskupem Maxmiliánem Josefem dne 28.4.1839. Šlo o povolení sloužit v olejovické kapli zádušní mše a také mše o pěti svátcích v roce s platností na třicet let. Na běžné nedělní aj. bohoslužby chodili občané do farního kostela ve Městě Libavé. V březnu 1869 byla platnost celebrace mší prodloužena arcibiskupem Bedřichem Fürstenbergem na dalších deset let. Dekrety kaple získávala i na následující období, poslední jí vydal arcibiskup Leopold Prečan dne 23.9.1941 s platností do roku 1951. Součástí výzdoby kaple byly i obrazy křížové cesty malované na plátně. Starší byly menšího formátu v černých rámech, novější většího formátu byly zasklené a rámované do černých rámů se zlatými lištami. Před oltářem visela ze stropu závěsná lampa na věčné světlo zhotovená z cínu. U lavic byly postaveny dvě korouhve na dřevěných žerdích s obrazy Panny Marie Pomocné a sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny a sv. Floriána. Při slavnostních procesích a také při pohřbech se používaly procesní kříže, ty měl kostel dva. Dále byl ve vybavení kostela dřevěný krucifix, zvonek na zdi u dveří sakristie, nádoba na svěcenou vodu zhotovená z mědi, kropítko k ní, pokladnička na almužny (obětiny) z bílého plechu bez zámku a závěs na kazatelnu z červeného sukna. Přízední kazatelna stála na evangelní straně lodi kostela. Na kůru stály varhany s pěti rejstříky a cínovými píšťalami, které si Olejovičtí pořídili v roce 1885. Postavil je Josef Mader z Hraničných Petrovic. Varhany měly jeden manuál, šest registrů a mechanickou trakturu. Kaple měla původně dva zvony, menší o průměru 36 cm pocházel z roku 1830. Oba byly zrekvírovány za 1. světové války byly. Menší zvon poté nahradil nový o průměru 38 cm a hmotnosti 33 kg, požehnaný libavským kaplanem P. Václavem Jakubíkem v červnu roku 1922. Další dvojice zvonů, první sv. Jana Nepomuckého o průměru 50 cm a hmotnosti 61 kg a druhý sv. Pavla o průměru 42 cm a hmotnosti 40 kg, byla pořízena ke stému výročí kaple v roce 1929. Slavnostní mši svatou a žehnání dne 16.6.1929 provedl Msgre. Karl Kolsdorf. Všechny tři nové zvony ovšem byly zrekvírovány vojskem za 2. světové války. U příležitosti stého výročí kaple v roce 1929 byla také nově oplechována střecha. Horní část věže nad zděnou částí musela být v roce 1938 stržena a nahrazena novou s novým křížem, jelikož hrozilo její zřícení. Práce provedl tesař Josef Jahn z Údolné, náklady byly hrazeny ze sbírek obyvatel obce. - Dne 17.9.1946 rozhodla vláda o vytvoření vojenského tábora Moravský Beroun (pozdější vojenský újezd Libavá), do něhož byla zabrána i ves Olejovice. Protože mělo dojít k likvidaci vsi, byl její správou po stránce církevní jmenován budišovský děkan a libavský farář Msgre. Karel Kolsdorf. O vybavení kostelů z likvidovaných vsí v okolí Města Libavé začaly projevovat farnosti, příp. místní národní výbory z vnitrozemí, mezi nimi byla i Lhotka nad Bečvou z farnosti Lešná, která si dne 16.1.1947 zažádala o oltář pro svou kapli sv. Cyrila a Metoděje, stojící v centru vsi. V potvrzení o převzetí ze dne 30.5.1947 stojí: „Uloženo v kapli ve Lhotě, fara Lešná. Z kaple v Olejovicích: oltář (svatostánek s obrazem a dvěma andílky a Beránkem, dva andělé, podkladní deska, čtyři svícny mosazné, oltářní zvonek čtyřdílný, jeden tácek, dvě konvičky, jedny ostatky (dřevěný pozlacený relikviář), jeden obraz ve zlatém rámu (P. Maria Očištěná), jeden římský misál z roku 1911, jeden pokrov, jeden koberec asi 1,20 × 2 m, zelený, jeden pult pod misál, jeden sáček na vybírání peněz (zvoneček).“ Doklad podepsali Vlad. Pernický a Josef Kývala, předseda Místního národního výboru ve Lhotce nad Bečvou. Posledně uvedený se po měsíci znovu ohlásil na olomoucké konzistoři s dotazem, zda by bylo možné získat pro kapli ve Lhotce i oltářní prádlo; v červenci 1947 je dostal. Balík tehdy obsahoval plachtu s krajkou, spodní plachtu, bílé antipendium, pokrov a k tomu i jednu albu a rochetu. Ještě v říjnu 1947 dostala kaple ve Lhotce rovněž jeden kalich bez patény a kadidelnici s loďkou s poznámkou, že z kalicha lze upravit ciborium. Toto vybavení z kaple v Olejovicích je dodnes v kapli sv. Cyrila a Metoděje ve Lhotce nad Bečvou. - V dubnu roku 1951 byl stav kaple v Olejovicích popsán v hlášení olomouckého krajského církevního tajemníka Ladislava Horáka takto: „Kaple zničena, bez vybavení, nic k odvozu“. Na leteckém snímku z 30.9.1950 je kaple zachycena ještě s krovem a střechou, na leteckém snímku z 3.8.1954 už kapli chybí krov i střecha, je zachováno jen její obvodové zdivo. - Pozemek s kaplí (pozemková parcela č. 449 v k.ú. Dřemovice) patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Ves Olejovice byla postupně zbořena, na jejím místě vznikla tanková střelnice.

Zdroj: Jana Krejčová - časopis POODŘÍ č. 1/2013

WGS84 souřadnice objektu: 49.680843°N, 17.528678°E