← kostel sv. Martina (Javorník) kaple sv. Josefa (Jundrov) →
2923 kostel sv. Matouše

Poškozené (známka 340) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 70
Kód katastrálního území:
625833
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(před 1636), 1737 - 1741
Poloha:
ve vsi

Má novou střechu, věž a sanktusník měděnou. Oba přístavky po stranách jsou zcela beze střech; nově jsou odstraněny křoviny vyrůstající z korun jejich zdiva. Přístavek před průčelím je zbořen. Omítka je silně poškozená. Má nová okna a dveře. Přední část kostela a okenní výklenky v interiéru mají novou, ještě nenatřenou omítku. Zbytek vnitřních omítek je poškozen. Má novou podlahu a schodiště ve věži. - První zpráva o kostelíku v Jedlové pochází z roku 1636. Dřevěný kostel byl přifařen k Uhřínovu a později ke vzdálené Solnici - pod solnické panství totiž Jedlová spadala, na rozdíl od Deštného, které bylo jen půlhodinu chůze daleko, ale patřilo do rychnovského panství. Obtížnou situaci se podařilo vyřešit až v roce 1723, kdy se patroni obou kostelů (v Jedlové Řád bosých karmelitánů od Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze, v Deštném majitelé rychnovského panství Libštejnští z Kolowrat) dohodli o přifaření jedlovského kostela k Deštnému s tím, že na Jedlové budou pravidelně každou třetí neděli konány pobožnosti. Karmelitáni také financovali vybudování nového, již zděného kostela. Základní kámen byl položen roku 1737. Na stavbě se postupně vystřídali tři stavitelé: Jan Heis ze Studnice, Ferdinand Müller a Donát z Chrudimi, který také po čtyřech letech stavbu dokončil. V roce 1741 byl kostel vysvěcen farářem Františkem Martinem. V roce 1786 byl řád bosých karmelitánů císařem Josefem II. zrušen a solnické panství připadlo Náboženskému fondu v Praze. V roce 1824 bylo prodáno v dražbě společně guberniálnímu radovi rytíři Antonínu Slivkovi ze Slivic a jeho sestře Anně, zasnoubené Františku Steidlovi rytíři z Tulechova, kteří tak zároveň získali i patronátní právo k jedlovskému kostelu. Nový patron, který sídlil na zámku v Kvasinách, se o dobrý stav kostela pečlivě staral. Dne 18.5.1833 kostel vyhořel po zásahu bleskem, zůstaly pouze obvodové zdi; po obnově byl kostel znovu vysvěcen dne 22.11.1835. V následujících letech byla postupně dokončena i vnitřní výzdoba kostela. V roce 1844 byl na hlavní oltář pořízen obraz sv. Matouše, dílo akademického malíře Zimermanna z Prahy a ze sakristie byly proraženy dveře na hřbitov. V roce 1848 byly u varhanáře Španěla v Rokytnici zhotoveny nové varhany. V listopadu 1863 byla dokončena výzdoba postranního oltáře sv. Jana. Úprava druhého postranního oltáře Panny Marie byla hotova dne 3.9.1864. V roce 1866 byly z darů osadníků pořízeny do kostela obrazy křížové cesty, namalované akademickým malířem Karlem Neškudlou z Jablonného nad Orlicí. V roce 1870 byla zbořena velká věž, jejíž zdivo bylo požárem v roce 1833 nebezpečně narušeno. Místo ní byla postavena nová věž, ale již nižší. V roce 1877 byl do kostela pořízen nový vysoký oltář. V roce 1905 byla na kostele položena nová šindelová střecha, roku 1906 byl k původnímu zvonu pořízen nový. Oba tyto zvony však byly za 1. světové války zrekvírovány pro válečné účely. Chrám sloužil zdejšímu převážně německému obyvatelstvu. Po vyhnání německého obyvatelstva zůstal kostel opuštěný. Po devastaci v 50. letech 20. století byl kostel v roce 1958 uzavřen. Poté se uvažovalo o demolici kostela; komunistické úřady nakonec rozhodly, že kostel nebude opravován. Kostel proto dále chátral a v 80. letech 20. století došlo k prolomení střechy lodi. Teprve v letech 1993 - 1995 bylo obnoveno zastřešení kostela na náklady Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou a od té doby je kostel postupně opravován. - Pozemek s kostelem patří církvi; v roce 2022 půjde na opravu kostela 193.000,- Kč z dotačních programů Královéhradeckého kraje.

Zdroj: www.orlickehory.net

WGS84 souřadnice objektu: 50.287495°N, 16.354746°E

Komentáře

Žádné komentáře