18534 bývalý klášter bosých augustiniánů

Poškozené (známka 340) zděné kláštery

Druh stavby:
klášter
Církev:
katolická
Kód katastrálního území:
785580
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
hraniční pásmo
Postaveno:
založen 26.11.1696

Klášterní budovy jsou rozděleny na několik parcel a někteří vlastníci si své části již renovovali. Z větší části jsou budovy opraveny, mají nové fasády a okna. - Konvent augustiniánských bosáků, později spadající pod německo-českou provincii řádu, byl založen 26.11.1696 z popudu majitele uherčického panství Františka Benedicta Berchtolda. Řádoví bratři zde postupně vybudovali klášter s kostelem sv. Mikuláše Tolentinského a loretánskou kaplí. - Uměleckou výzdobu kláštera a kostela prováděli řádoví umělci a řemeslníci. Ze sestaveného inventáře na počest založení je patrné původní vybavení kostela; vedle hlavního velkého oltáře se nacházely v postranních kaplích dva velké oltáře s tabernákly, čtyři menší oltáře stály v apsidách. V jedné věži byla umístěna loretánská kaple a v druhé kaple sv. Jana Nepomuckého. Hlavní oltář zdobil obraz patrona sv. Mikuláše Tolentinského, který doplňovaly čtyři pomocné postavy s mariánským zaměřením: zakladatele řádu sv. Augustina, jeho matky Moniky, sv. Josefa a Anny, matky Marie. Také se zde nacházel jako ve všech kostelech bosáků obraz augustiniánského bratrstva černého koženého opasku Gürtelbruderschaft. Ve Vratěníně zodpovídal za oltář vlastní strážce (Domkustos) "Cincturatsbruderschaft". Oltář bratrstva stál na prominentním místě v pravé postranní kapli a podle inventáře nesl obraz název Panny Marie Těšitelky. Po stranách ho doprovázely sochy svatého Mikuláše z Tolentina a Kristiny. Oltář má být věrnou kopií obrazu v kostele obutých augustiniánů sv. Tomáše v Brně. Druhý boční velký oltář byl zasvěcený Nejsvětější Trojici. Podle toho také řádový malíř Fr. Augustinus a S. Luca ztracený oltář doplnil postavami teologů Prospera a Fulgentia. Nicméně ústřední postavou zde byla opět Panna Marie. Obě boční kaple doplňovaly na každé straně dvě polokruhové apsidy, ve kterých byly umístěny malé oltáře. Dva z těchto oltářů byly zasvěceny sv. Antonínu Paduánskému a Čtrnácti svatým pomocníkům, kteří platili za lidové svaté. Oltář s pomocníky byl věnován především okolnímu obyvatelstvu, proto ho doprovázeli ochránce dobytka svatý Leopold a patron pastevců a poutníků svatý Vendelín. Hlavní místo na obraze je věnováno opět řádovému svatému Tomáši z Villanovy, arcibiskupovi z Valencie. Další malý oltář stávající v apsidě s obrazem sv. Antonína Paduánského se nachází také v kostele v Havraníkách. I na tomto obraze hraje ústřední roli Panna Marie (svatý Antonín klečí před Marií a v náručí drží jezulátko). Doprovodnými figurami jsou zakladatelé řádu Eligius s Franzem de Paula a řádový jezuita Franz Xaver. Další dva postranní oltáře se dají označit za zcela mariánské. Desková malba mezi oltářem Panny Marie Těšitelky a hlavním oltářem znázorňovala Útěk do Egypta. Obraz nalézající se v Havraníkách ukazuje na tlumeném modrém pozadí andílka, který vede osla přes úzký most, na něm sedící Pannu Marii s Ježíškem v klíně. V popředí nabízí Josef Marii z mísy jablko, kterou mu podává anděl. Obraz není datovaný ani signovaný. Asistují zde patroni požáru a vodního nebezpečí Judas Thaddäus a Florián. - Velmi často je také bosými augustiniány uctíván sv. Josef jako manžel Marie. Ve Vratěníně byl poslední oltář v apsidě nazván Smrt svatého Josefa. Obraz se nachází v kostele v dolnorakouské obci Thaya. Doprovázely ho archanděl Michael, anděl strážný a psychopomp (převaděč mrtvých). Obrovská úcta k Janu Nepomuckému se projevila také v místním klášteře. Zasvěcena mu byla kaple v pravé z obou věží lemujících vchod kostela. Od vnitřku kostela ji oddělovaly dvojkřídlé železné mřížové dveře. Inventář kaple sestával ze sochy svatého Jana Nepomuckého, dřevěného reliéfu Zpověď královny a sochy Madony s hlavami andělů. Oltář na počest Jana Nepomuckého zde stával ještě před kanonizací (od roku 1727). Stržení staré loretánské kaple a stavba nové v levé věži klášterního kostela již takto oblíbená procesí poutníků ještě umocnily. Loretánský kult přetrvával u katolického obyvatelstva v blízkém i vzdáleném okolí i po zrušení kláštera a ustal teprve po vyklizení kláštera v roce 1814. Ale i tak si farníci vyprosili kapli novou. - V klášterním životě hrály významnou roli také návštěvy císařské rodiny. V roce 1712 zde nocoval na své zpáteční cestě z korunovace ve Frankfurtu císař Karel VI. Jeho návštěva je doložena i z roku 1719. V roce 1720 poctila klášter svou návštěvou císařovna Alžběta Kristýna a její dcera Marie Terezie a v roce 1723 zde přenocoval císařský pár na korunovační cestě do Prahy. Na náklonnost císařské rodiny ke klášteru lze usuzovat také z výzdoby kopule kostela, kterou zdobila štuková císařské orlice s iniciálami císaře, ze samotného potvrzení císařským dvorním klášterem „Hofkloster“ a z čilé komunikace mezi konventem ve Vratěníně a císařským dvorem. Přesto nebyl klášter ušetřen josefínské církevní reformy. - Vzhledem k tomu, že řádoví bratři neplnili na farnosti, o kterou se starali premonstráti z kláštera v Jeruši (Geras), žádné praktické poslání, dorazil do kláštera dne 27.6.1784 císařský dekret Josefa II., který sice nenařizoval okamžitou exekuci konventu, ale požadoval redukci místních řádových bratrů. Po francouzské devastaci kláštera ve vídeňském Mariabrunnu v roce 1809 požádal sám řádový provinciál o zrušení vratěnínského konventu, aby tak mohl z jeho prodaného majetku financovat sanační práce na zničeném klášteře a v roce 1810 skutečně majetek kláštera vídeňskému klášteru připadl. V tuto dobu konvent, sestávající původně z dvaceti řádových bratrů, tvořili jeden starý kněz a dva laičtí bratři. Za napoleonských válek, kdy klášter sloužil jako vojenský lazaret, pobývali mniši na zámku v Uherčicích. Nakonec císař František I. Rakouský svým dekretem ze dne 30.6.1814 zrušení kláštera potvrdil a mezi 30. srpnem a 15. zářím proběhla inventarizace jeho majetku. Část barokního inventáře kostela koupili Liebenberkové, majitelé panství Louka u Znojma, pro tehdy nově stavěný kostel sv. Linharta v Havraníkách. Vratěnínský klášter a kostel pokrytý pálenými taškami se nacházel ve velmi dobrém stavu, proto konvent navrhoval přeložení farnosti k mnohem honosnějšímu a většímu kostelu klášternímu a v klášteře zřízení školy. Proti tomu samozřejmě protestoval patron farnosti klášter v Gerasu. V úvahu připadalo i zřízení piaristické základní a reálné školy. Těmto plánům učinil konec katastrofální požár dne 27.9.1817, kterému padly za oběť nejprve klášterní budovy, roku 1821 vyhořel i klášterní kostel se Svatou chýší. - Ruiny kláštera byly následně rozparcelovány a prodány s cihlami soukromým zájemcům. Za tímto účelem došlo také ke stržení křížové cesty, která obklopovala vnitřní stranu budov na nádvoří. Vybavení kostela získaly okolní farnosti a klenby s mezistěnami byly jednoduše rozbourány. Vybavení, farníky tak milované loretánské kaple, bylo nejprve uschováno v soukromí jednoho z vratěnínských domů a 8.10.1820 převezeno za obrovské účasti místního obyvatelstva do Slavonic, kde byla během léta následujícího roku dokončena kaple při chrámu Božího Těla a po instalaci převezeného loretánského oltáře slavnostně vysvěcena. - Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce nastala postupná devastace objektů. Poslední ránu jim uštědřil nástup vlády KSČ a zřízení železné opony. O záchranu budovy se počal pokoušet památkový úřad asi od roku 1963. Dne 19.2.1973 byl zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Jihomoravského kraje. V roce 1980 doporučilo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Brně využít objekt jako pobočku Okresního archivu ve Znojmě, popřípadě zde zřídit domov důchodců nebo hotel. Ani k jednomu za komunistického režimu nedošlo. - Po sametové revoluci přešly jednotlivé domy do soukromého vlastnictví nových majitelů. Zámeček se zachoval téměř v nezměněné podobě a tvoří v obci zachovalý architektonický komplex. Rozparcelovaný klášter v osobním vlastnictví je postupně z privátních i státních prostředků rekonstruován. - Bývalý klášter bosých augustiniánů ve Vratěníně je od roku 1988 kulturní památkou.

Zdroj: cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 48.9033°N, 15.598812°E

Komentáře

Žádné komentáře