14676 hrobka Dietrichsteinů

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:
kostel (hrobka)
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 305
Kód katastrálního území:
694193
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(1625), před 1638 - 1656, přestavba 1845 - 1852
Poloha:
na náměstí

Opraven i interiér. - Roku 1611 převzal mikulovské panství nový majitel, kardinál František z Ditrichštejna. Ještě v témž roce povolal do Mikulova kapucínské mnichy. Pro ně dal zbudovat v severovýchodní části náměstí klášter s kostelem svatého Františka Serafínského, postaveným v letech 1612 - 1613. Vedle klášterního komplexu pak zahájil stavbu loretánské kaple, která měla být kopií Bramantovy kaple v Loretu, kterou kardinál zřejmě osobně navštívil. Základní kámen lorety byl založen v roce 1625. Do loretánské kaple byla umístěna soška milostné černé Madony, opředená mnoha legendami; údajně měla uzdravovat a léčit. A právě z toho důvodu se do Mikulova sjížděli poutníci, kteří Madoně zanechávali své dary. Z darů později vznikl loretánský poklad, ten však byl prodán v aukci. Na kardinálovu práci navázal jeho synovec a nástupce Maxmilián z Ditrichštejna, který nad loretou nechal postavit kostel, zasvěcený svaté Anně. Jeho stavba započala pravděpodobně před rokem 1638, k vysvěcení došlo roku 1656. Autorem celkového návrhu lorety a kostela byl italský stavitel Giovanni Giacomo Tencalla, který v té době pracoval pro Lichtensteiny na novostavbách jejich zámků ve Valticích a v Lednici. Štukovou výzdobu celého kostela vyhotovil jeho příbuzný Giovanni Tencalla. Kostel svaté Anny byl postaven jako jednolodní, s podélnou lodí a odsazeným presbytářem. Loď kostela, klenoucí se nad loretánskou kaplí, překrývala stanová střecha. K severozápadnímu průčelí přiléhala kostelní věž krytá bání. Současně s kostelem byla budována pohřební kaple Březnických z Náchoda, situovaná k severovýchodní zdi presbytáře. Její stavba se však protáhla, nebyla hotova ještě ani rok po vysvěcení samotného kostela. Dále pak došlo k výstavbě sakristie umístěné při jihozápadní straně kostela. Vznikla údajně roku 1652, později však byla stržena a nahrazena honosnější, vybudovanou v letech 1678 - 1682. Tato sakristie v současnosti tvoří přízemní patro domu č.p. 194 navazujícího na západní roh hrobky. Na jihozápadní straně kostela se nacházela místnost sloužící jako pohřební kaple Ditrichštejnů (po přestavbě v polovině 19. století upravena na sakristii). Významnou proměnu vzhledu prodělal kostel na počátku 18. století, za vlády knížete Leopolda Ignáce z Ditrichštejna. Původní severovýchodní fasáda včetně věže byla odstraněna a na jejím místě vzniklo nové monumentální dvojvěžové průčelí ve stylu římského baroka, s věžemi zakončenými báněmi. Jeho projekt vypracoval roku 1700 pravděpodobně vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Základní kámen průčelí byl položen roku 1701, dokončeno bylo o pět let později. Po vybudování průčelí měla pravděpodobně následovat celková přestavba chrámu v témž stylu. Kníže Leopold však roku 1708 zemřel a v přestavbě chrámu se dále nepokračovalo. Dne 14.9.1784 vypukl v blízkosti mikulovského náměstí obrovský požár, který zničil celou severní část města. Shořelo údajně 350 domů, včetně kláštera kapucínů. Nevyhnul se ani kostelu svaté Anny, který těžce utrpěl. Následkem požáru se zřítila střecha hlavní lodi na loretánskou kapli. Z kostela po požáru zbyly obvodové zdi lodi s bočními kaplemi, kněžiště s Náchodskou kaplí a zděná část dvojvěžového průčelí. Podařilo se zachránit sošku černé Madony s loretánským pokladem a rakve s ostatky Ditrichštejnů. Vše bylo převezeno do kostela svatého Václava, který stojí nad náměstím. Rakve byly provizorně uloženy do krypty pod presbytářem. Po tomto požáru přesídlil dvůr Ditrichštejnů do Vídně a jejich zájem o město upadl. Loretánský kostel zůstal na dlouhá desetiletí jen ruinou. Koncem 18. století bylo dokonce uvažováno o rozebrání hlavního průčelí kostela na stavební materiál. Vyhořelý kostel chátral až do roku 1845, kdy kníže František Josef z Ditrichštejna rozhodl o jeho přestavbě na rodinnou hrobku. Adaptaci kostela navrhl architekt Heinrich Koch, probíhala během let 1845 - 1852. Zřícená klenba nebyla obnovena; prostor hlavní lodi kostela nechal Koch upravit jako parkové nádvoří. Arkády bočních kaplí kolem lodi nechal zazdít, do vzniklých uzavřených prostor byly roku 1852 slavnostně přemístěny rakve Ditrichštejnů. Kněžiště bylo z vnitřní strany uzavřeno zdí a doplněno kruchtou. Jeho fasáda byla upravena v empírovém stylu. Úprav se dočkalo také severozápadní průčelí. Zničené báně obou věží nebyly obnoveny, nahradily je nízké zděné nástavce. Balustrádu mezi věžemi doplnily sochy Krista a dvou andělů, vytvořené sochařem Josefem Käsmannem. V pozdější době byla na nádvoří hrobky umístěna socha knížete Františka Josefa z Ditrichštejna vytvořená roku 1859 a původně umístěná v Sále předků mikulovského zámku. Hrobka se prvních zásadních oprav dočkala až na počátku 90. let 20. století. Rekonstrukce zajištěná městem Mikulov zahrnula opravy exteriéru a interiéru včetně nádvoří se sochou Františka Josefa z Ditrichštejna. V souvislosti s rekonstrukcí proběhl od roku 2000 také archeologický a antropologický průzkum hrobky, včetně obsahu některých rakví. - Pozemek s hrobkou patří městu Mikulov.

Zdroj: cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 48.806481°N, 16.639753°E

Komentáře

Žádné komentáře