← kostel Nejsvětější Trojice (Zhůří) kostel sv. Jana Křtitele (Znojmo) →
13962 kostel Panny Marie Pomocné (Mariahilf)

Novostavby (známka 10, známka původního objektu: 601) zděné kostely

Druh stavby:
poutní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 3165/2
Kód katastrálního území:
793191
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(1744), 1834 - 8.9.1841 (vysvěcení); nový duben 1993 - 23.9.1995 (vysvěcení)
Zbořeno:
22.9.1973
Poloha:
v lese J od města

Má novou střechu. - V době třicetileté války přitáhlo roku 1647 ke Zlatým Horám švédské vojsko. Místní obyvatelstvo ve strachu o život utíkalo do okolních hor. Těhotná žena místního řezníka Anna Tannheiserová našla bezpečné útočiště na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Pannu Marii o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18.7.1647 zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž - radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli - v roce 1718 nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Panny Marie Pomocné. Šlo o kopii proslulého obrazu „pasovské“ Madony s dítětem od Lucase Cranacha. Obraz pak žena nechala v říjnu 1718 zavěsit v lese na starou jedli na místě, kde se její otec narodil. Již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů Panny Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Na přání věřících ze Zlatých Hor dovolil biskupský úřad ve Vratislavi, aby byl krásný obraz roku 1729 přenesen do farního kostela ve městě, kde visí dodnes. Pro poutní místo byla vytvořena jeho kopie. V roce 1744 byla na poutním místě postavena dřevěná kaple a v její blízkosti byla zřízena poustevna, ve které bydleli poustevníci Onufrius Schenk a Šebestián Eichinger. V roce 1781 byl v rámci josefinských reforem vyhlášen zákaz poutí a v roce 1785 bylo vrchností nařízeno dřevěnou kapli zbourat. Obyvatelstvo Zlatých Hor podpořeno biskupstvím se však bránilo. Odvolání proti úřednímu rozhodnutí bylo sice zamítnuto, ale ke zbourání kaple nedošlo, protože se v širokém okolí nenašel nikdo, kdo by byl ochoten státní příkaz splnit. A to ani pod pohrůžkou, že k provedení příkazu bude použito vojska. Nedošlo však ani k tomu a v roce 1819 bylo úředně povoleno kapli znovu otevřít. Počet poutníků znovu rychle narůstal a proto se zlatohorský arcikněz dr. Philipp Dittrich rozhodl postavit na místě dřevěné kaple nový zděný kostel. Základní kámen kostela byl položen roku 1834 a k jeho slavnostnímu vysvěcení došlo na svátek Narození Panny Marie dne 8.9.1841. Po zbudování nového kostela se počet poutníků ještě zvýšil a obliba Maria Hilf se rozšířila i mezi polské katolíky. Píle zlatohorských duchovních i obětavost věřících vedla k dalšímu zvelebování poutního místa. zvelebování poutního místa. Postupně byla vybudována řada zastavení křížové cesty (zvláště zásluhou statečného a nacisty pronásledovaného kněze P. Vincence Braunera), kaple sv. Marty a sv. Anny. V kostele položili novou dlažbu a zřídili oltářní lurdskou jeskyni, okna byla vyzdobena barevnými malbami ze života P. Marie. Z darů věřících vyrostly svaté schody a tzv. Soudní brána, úmrtní kaple, Olivetská hora, kaple Poslední večeře, kaple Panny Marie a sv. Antonína. Také posvátná studánka byla upravena důstojněji. Pouti pokračovaly i po vyhnání původního německy mluvícího obyvatelstva v roce 1946. Teprve po nástupu komunistického režimu byl v 50. letech 20. století vydán zákaz poutí, v květnu 1955 byl kvůli údajnému provádění důlních prací vydán zákaz konání bohoslužeb a zákaz vstupu ke kostelu. Bylo však zjištěno, že ředitelství Rudných dolů o uzavření poutního kostela a okolního prostoru nežádalo. O tom, že šlo o naprosto vykonstruované důvody, svědčil i fakt, že všem ostatním návštěvníkům, náhodným rekreantům stejně jako dětem ze zlatohorské zotavovny, nikdy nikdo v lesních toulkách po okolí mariánské svatyně nezabraňoval. Naopak bylo cílevědomě podporováno vandalství, které mělo posléze posloužit jako důvod k likvidaci chrámu. Postupně byly rozbity oltáře, lavice a nakonec i varhany. Byla rozebrána kostelní dlažba a mramorové obložení, schodiště i zdivo kaplí. Z tohoto materiálu byla později nedaleko odtud dokonce postavena čekárna u autobusové zastávky. V období devastace poutního místa byl z kostela odnesen oltářní obraz z roku 1729 a následujících 40 let byl ukrýván v rodinách. Ve 2. polovině 60. let navštívili zlatohorského duchovního správce P. Eduarda Gottsmanna církevní tajemníci, krajský i okresní, doprovázení ordinářem Veselým a požadovali jeho písemný souhlas s demolicí kostela. Tvrdě na starého nemocného kněze naléhali, ten ale demoliční příkaz podepsat odmítl. Politické uvolnění v roce 1968 poskytlo v boji o záchranu mariánského kostela „oddechovou“ přestávku. Věřící vedeni nově jmenovaným administrátorem P. Metodějem Nečasem se rychle chopili příležitosti a pustili se do odstraňování škod; vyklidili z kostela trosky a kostel dostal novou plechovou střechu. S nástupem normalizace se snaha o demolici kostela vrátila ještě intenzivněji; dne 16.5.1973 byl vydán příkaz, aby církev okamžitě rozebrala lešení kolem chrámu a odvezla si stavební materiál. Novou plechovou krytinu měli věřící strhnout do pěti dnů. Následně byl dne 22.9.1973 byl kostel odstřelen. Protože se demolici zdráhali provést místní dělníci, bylo k ní povoláno komando až z Brna. Trosky kostela a okolních kaplí byly srovnány buldozerem a zalesněny. - Hned v únoru 1990 byl ustaven přípravný výbor pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor, dne 22.4.1990 posvětil na Velehradě papež Jan Pavel II. základní kámen pro stavbu nového kostela. Prostranství zbořeného kostela bylo vyčištěno a připraveno na první shromáždění věřících. Po poutní mši svaté ve farním chrámu ve Zlatých Horách v srpnu 1990 následovala smírná křížová cesta za účasti asi 600 věřících na místo zničeného poutního kostela. V dubnu 1991 udělilo olomoucké arcibiskupství „Sdružení pro obnovu poutního místa P. Marie Pomocné u Zlatých Hor" definitivní souhlas s obnovou kostela. První mše svatá na místě zbořeného kostela byla sloužena dne 17.8.1991. Studii na obnovu poutního areálu vypracoval olomoucký architekt, předseda umělecké komise olomouckého arcibiskupství, jáhen Mgr. Ing. Tomáš Černoušek. Projektovou dokumentaci vypracovali společně Ing. arch. Tomáš Černoušek a Ing. František Zajíček z Olomouce. V říjnu 1991 rozhodlo zastupitelstvo města Zlatých Hor přes odpor zástupců KSČM o bezúplatném převodu pozemků poutního místa Maria Hilf na Sdružení pro jeho obnovu. Dne 25.6.1992 vydal Městský úřad ve Zlatých Horách územní rozhodnutí a dne 22.2.1993 bylo vydáno stavební povolení na stavbu celého poutního areálu. Vlastní stavební práce byly zahájeny v druhé polovině dubna 1993. V roce 1994 byla provedena hrubá stavba kostela a byly vybudovány základy kláštera - poutního domu. V září 1995 byla stavba kostela ukončena a byl postaven i poutní dům. Dne 23.9.1995 nový poutní kostel posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Při slavnostní mši svaté koncelebrovali: arcibiskup Giovanni Coppa, apoštolský nuncius, světící biskup Josef Hrdlička z Olomouce, polský biskup Alfons Nosol z Opole, německý rodák P. Adolf Schrenk z Weilersbachu a více než 30 dalších kněží. Slavnostní mše se zúčastnilo asi 12 000 poutníků z Česka, Německa a Polska. Při vysvěcení obnoveného kostela byl po více než čtyřiceti letech umístěn nad oltář v novém kostele původní oltářní obraz z roku 1729. V roce 1996 byl dobudován a dne 17.8.1996 posvěcen klášter - poutní dům za účasti světícího biskupa Josefa Hrdličky a asi 4 000 poutníků. Dne 16.8.1997 se konala pouť spojená s posvěcením nových ambitů, venkovního obětního stolu a čtyř zvonů. Poutní mši sv. slavil Mons. František Václav Lobkowicz, sídelní biskup ostravsko-opavský. Dne 10.5.1998 při tradiční pouti na Svátek matek požehnal biskupský vikář P. Jindřich Švorčík mozaikový obraz Panny Marie Pomocné na čelní straně kostela. - Pozemek s kostelem patří církvi (Duchovní správě poutního místa Panny Marie Pomocné). - Ke kostelu vede z města křížová cesta.

Zdroj: www.mariahilf.eu

WGS84 souřadnice objektu: 50.226135°N, 17.395991°E

Komentáře

Žádné komentáře