Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 393

Kód katastrálního území:

765945

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

vojenský prostor

Postaveno:

(raně gotická kaple), 1586, rozšířen a věž přistavěna 1664, znovu obnoven 1711

Zbořeno:

srpen 1959

Poloha:

na S okraji vsi

Zůstala jen veliká hromada trosek (i velké a opracované kameny a cihly) mezi dvěma řadami javorů nad chatou. - Podle pověstí strávil sv. Vojtěch v těchto místech nějaký čas po návratu z Itálie do Čech. V místě kostela měla původně stát socha sv. Vojtěcha, později byla na jejím místě postavena raně gotická poutní kaple, která požívala mimořádné vážnosti. Poté byl svatovojtěšský kult nadlouho opuštěn. V roce 1586 nechal tepelský opat Matthias Göll na místě kaple postavit kostel, který svým nezvyklým půdorysem respektoval pradávnou původní kapli a znovu zde zavedl svatovojtěšský kult. V roce 1664 byl kostel opatem Raymundem Wilfertem (Wilfertem I.) rozšířen a v ose presbytáře k němu byla nad sakristií přistavěna věž. Tentýž opat nechal při rozích kostela postavit na mohutných podstavcích čtyři sochy českých světců - sv. Víta, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého. Výška podstavců byla 1,42 m, výška soch pak 3,75 m. K těmto sochám směřovala v 18. století velká procesí poutníků z okolních vsí a z tepelského kláštera, odkud byla často vedena přímo opatem. V roce 1723 nechal opat Raymund Šimanovský (Raymund III.) kostel opravit a současně mu nechal vytvořit nový hlavní oltář. Zakladatele tohoto oltáře připomíná v prospektu uvedený monogram opata Šimanovského vedle letopočtu 1723. V tepelských análech naproti tomu stojí, že opat nechal posvětit hlavní oltář a postranní oltář sv. Martina již v roce 1711. Oba oltáře se jevily jako dílo jednoho řezbáře. Při původně filiálním kostele byla v roce 1789 zřízena lokálie, od roku 1822 se kostel znovu stal filiálním. Až v roce 1857 se kostel stal farním. Poslední misie zde byly konány v letech 1922, 1924 a 1935, generální vizitace proběhla roku 1931. V roce 1927, za opata za opata Gilberta Helmera, došlo k restaurování hlavního oltáře. - Půdorys kostela a jeho okna a vstupy měly velmi starobylý ráz. Kostel byl jednolodní, obdélný (celkově cca 9,5 x 32 m), bez obvyklých mezičlánků triumfálního oblouku a loď volně přecházela do trojboce uzavřeného presbytáře, který byl jen o něco užší. Nad sakristií v ose presbytáře byla v roce 1664 přistavěna věž. Profilovaný kamenný portál byl otevřen vchodem jen na jižní straně, vchod na severní straně byl v minulosti zazděn; zbyl zde jen obloukový uzávěr s reliéfem kříže probraným z omítky. Hlavní vchod na západní straně kostela pocházel ze 17. století. Okna byla úzká a polokruhově zakončená (po obou stranách měla loď po třech a presbytář po jednom okně). Loď i presbytář byly plochostropé s nástěnnou malbou imitující štuk z konce 17. století. Sakristie byla sklenuta plackou. V interiéru byl hlavní oltář sv. Vojtěcha a dva postranní oltáře (Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Martina), oba rámovány akantovou ozdobou a s olejovými obrazy Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Martina ve spánku na svatém plášti s výjevem dělení pláště v pozadí. Obraz sv. Martina nesl jméno chebského malíře Eberharda a letopočet 1665 s notickou "L.W. repetit 1736" a letopočty renovací 1855 a 1921. Kostelní zvon vytvořil klatovský zvonař Stephan Pricquey v roce 1676. Výška zvonu i s korunou byla 0,76 m, průměr 0,77 m. Mezi bohatě zdobenými pásy nesl zvon na rameni a v horním poli dvouřádkovou věnovací legendu: "In honorem b(eatissi)mae virginis Mariae, Catherinae et Barbarae fusa haec campana anno domini 1676". Na zvonu se nacházely reliéfy sv. Barbary a sv. Kateřiny ve zdobených rámech v podobě portálů se dvěma sloupky a vedle byl podobně ozdobený obraz Panny Marie. Nahoře nad věncem zvonu byl zápis zvonaře (Stephanus/ Pricquei civis/ Clattoviensis/ me fudit./ a jeho emblém - zvon s monogramem S.P. Dvojice dalších zvonů byla zrekvírována v průběhu 1. světové války a nahrazena v roce 1925 zvony ulitými zvonařem Richardem Heroldem z Chomutova. - Ves Svatý Vojtěch vznikla až v 18. století, později než kostel. Počátkem 50. let 20. století byla vysídlena a následně byla v jejím okolí zřízena vojenská minometná střelnice; při střelbách byl poškozen kostel i domy ve vsi. Poškozený kostel byl po zrušení střelnice využíván jako stáj pro dobytek a stodola na len, následně byl v srpnu 1959 zbořen. Sochy z okolí kostela byly v květnu 1968 odvezeny na nové místo. - Pozemek, na němž kostel stál, patří městu Teplá. - Ves Svatý Vojtěch je zcela zbořena, zůstal jen poškozený transformátor opodál a chata pod někdejším kostelem.

WGS84 souřadnice objektu: 49.948732°N, 12.834414°E