kostel sv. Kateřiny Alexandrijské (Svatá Kateřina) →
13917 kostel Nejsvětější Trojice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 6/1
Kód katastrálního území:
757322
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
17.5.1803 (základní kámen) - 1804
Zbořeno:
16.12.1972
Poloha:
v centru vsi, u silnice

Kostel byl jednolodní, obdélný, se západní hranolovitou věží. Zařízení bylo současné s výstavbou. - Koncem 18. století se obyvatelé Stružnice rozhodli, že si postaví vlastní kostel (do té doby navštěvovali kostel v Jezvé). Vedení a financování stavby se ujal místní rodák, bohatý pražský kupec Anton Hanke, syn místního zahradníka. Ten jako chudý kupecký učeň odešel do Prahy, kde se usadil a nabyl jmění. Nezapomněl na svou rodnou obec a stal se jejím štědrým mecenášem. Na stavbu kostela přispěl částkou 10.800 zlatých a vedl veškerá, často složitá jednání, která se stavby kostela i jeho pozdějšího provozu týkala. Základní kámen kostela slavnostně položil v úterý dne 17.5.1803 biskup litoměřický Václav Leopold Chlumčanský, rytíř z Přestavlk a Chlumčan, pozdější arcibiskup pražský. Stavba kostela probíhala v letech 1803–1804 a v letech 1807–1808 byla přistavěna sakristie a obydlí pro duchovního. Na kostelní loď o rozměrech 11 x 15,5 m navazoval půlkruhový presbytář o hloubce 6,2 m, na jehož jihovýchodní straně byla připojena sakristie rozměrů 5 x 6,5 m. Věž vložená do severního průčelí byla 23 m vysoká. V presbytáři byl umístěn hlavní oltář s obrazem Nejsvětější zbožnosti malovaným na plátně o rozměrech 2,1 x 3,4 m od malíře Josefa Berglera, od roku 1800 ředitele nově založené Akademie výtvarných umění v Praze. Pod hlavním oltářním obrazem byl malý obraz Panny Marie, držící Ježíška na pravé ruce, o velikosti 50 x 40 cm. Po obou stranách obrazu se nacházely dvě sochy andělů vysoké cca 80 cm. Vpravo se nacházel boční oltář z roku 1807 s obrazem Neposkvrněného početí a sv. Aloise. V roce 1850 byl ještě zřízen oltář Panny Marie s dřevěnou sochou Panny Marie vysokou 82 cm, a dále sádrová plastika Božského srdce Páně vysoká 93 cm. Obě sochy byly později přemístěny do kaple na faře. Vlevo byla kazatelna s obrazy čtyř evangelistů malovaných na plátně o velikosti 58 x 30 cm. V lodi kostela byly umístěny dvě řady po šestnácti lavicích pro věřící. Před vchodem do nově postaveného kostela byly vysazeny dvě lípy, z nichž jedna dosud dokládá místo, kde kostel stál. V roce 1847 byl kostel povýšen na expozituru. Do kostela byl ustanoven také první samostatný duchovní správce; stal se jím kněz z kostela sv. Vavřince v Jezvé Anton Drechsel, který zde působil pět let. V roce 1866 byla Stružnice povýšena na farnost a tehdejší správce expozitury Anton Plischke se stal prvním farářem. Ve věži kostela byly umístěny hodiny a zvony. Věžní hodiny, pořízené ze sbírky farníků, dodal hodinář Jan Janata z Libštátu u Semil. Dnes jsou umístěny na věži kostela Narození sv. Jana Křtitele v Kamenickém Šenově. Původní zvony byly tři. Velký zvon byl zasvěcen Nejsvětější Trojici, střední sv. Janu Nepomuckému a malý sv. Františce. Na osud zvonů měly hlavní vliv obě světové války. V té první, jak dokládá dobový zápis ve farní kronice, bylo státním nařízením ze dne 8.8.1916 nařízeno odevzdat kostelní zvony pro potřeby vojska. V říjnu 1916 byl zrekvírován velký zvon o váze 189 kg a v létě roku 1917 byly z věže sejmuty další dva. Z finanční náhrady zvonů, konfiskovaných pro válečné potřeby, byl vytvořen fond pro nové zvony. Kromě toho spolek žen ze Stružnice uspořádal sbírku na získání prostředků pro tři nové zvony. Dne 16.5.1926 byly vysvěceny a opatřeny tři nové zvony, které vyrobila firma Richarda Herolda z Chomutova. Zvony opatřil a vysvětil Viktor Hörandel z Jezvé, administrátor ve Stružnici. Během 2. světové války, dne 10.2.1942, byly tři nové zvony opět zrekvírovány vojskem. Jediný zvon, který se dochoval až do zboření kostela v roce 1972, byl umíráček o průměru 43 cm a výšce 36 cm, odlitý Annou Kühnerovou v Praze v roce 1805. Kde se nachází dnes, není známo. Poslední velkou stavební úpravu zažil kostel v letech 1933 - 1934, kdy byla obyčejná okna nahrazena vitrážovými okny, zasazenými do olova s vyobrazením svatého Josefa a Panny Marie, svatého Františka z Assisi a svaté Terezie, svatého Ambrože a svaté Anny. Po vyhnání původního německy mluvícího obyvatelstva po skončení 2. světové války začaly pro kostel zlé časy. V rámci osídlování pohraničí byla Stružnice osazena rodinami z celé tehdejší republiky. Počet věřících se radikálně snížil a Stružnice již neměla svého stálého faráře. Obě tyto skutečnosti vedly k tomu, že kostel začal chátrat. V letech 1965 - 1970 proběhlo několik pokusů o opravy v rámci tehdejších možností. Bohužel nebyla žádná politická vůle kostel zachránit. Špatný stav kostela byl hlavní záminkou pro jeho zbourání. Existují dokumenty ze 70. let 20. století, v nichž děkanský úřad v České Lípě žádal o provedení opravy. Peníze na opravu kostela dokonce uvolnil Krajský národní výbor v Ústí nad Labem a schválilo je Krajské středisko památkové péče tamtéž, protože kostel byl zařazen do II. památkové kategorie. Nějaké dílčí opravy byly dokonce provedeny, avšak do kostela stále zatékalo. Druhou záminkou demolice byl fakt, že kostel údajně tvořil dopravní překážku na trase Žandov - Česká Lípa. Přitom před kostelem směrem do silnice stály dvě lípy, stromy chráněné státem. Ty zůstaly zachovány a při odstřelu byly chráněny před poškozením. Stav kostela vedl k rozhodnutí o povolení jeho zbourání, které vydal odbor výstavby a územního plánování Okresního národního výboru v České Lípě dne 29.11.1972 s odůvodněním, že objekt je v dezolátním stavu a je zároveň dopravní závadou na státní komunikaci Žandov - Česká Lípa. Demolici provedl Pragoservis Praha dne 16.12.1972 okolo 9. hodiny ranní. Ten den se okolo kostela sešlo mnoho zvědavců nejen ze Stružnice, ale i z okolí. Na jedné straně byli vykázáni až ke břehu Ploučnice a na druhé až k místnímu hřbitovu. Veřejná bezpečnost uzavřela silnici a všechno bylo připraveno k odstřelu kostela. Ozvala se velká rána, z kostelní věže vylétli holubi, zakouřilo se a bylo po kostelu; zbyla z něj jen hromada sutin. Pokud jde o varhany, v roce 1841 postavil Franz Feller starší z Libouchce pro zdejší kostel šestirejstříkové varhany. Tyto varhany byly v roce 1847 oceněny na 200 zlatých a v pozdějších letech byly několikrát opravovány. V roce 1919 byly pro kostel pořízeny nové malé varhany. Tyto varhany byly na jaře 1971 převezeny nejprve do kostela sv. Maří Magdaleny v České Lípě a poté roku 1984 do slovenského Richvaldu u Bardejova. Tam je zakoupil farář Ladislav Franz pro kostel v Šibě. V Šibě ale nainstalovány nebyly, a jejich stopa mizí s úmrtím pana faráře Franze v roce 2010. Jedinou památkou, která byla zdokumentována před zbouráním kostela, byl tepaný kalich vysoký 25 centimetrů. Na kupě mezi čtyřmi anděly jsou výjevy ze života Kristova: poslední večeře, ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Noha byla ozdobena postavami čtyř evangelistů. U monstrance se dochoval pouze popis. Ta byla vysoká 54 centimetrů s oválnou nohou o rozměrech 19 x 15 centimetrů. Byla vyrobena z pozlaceného mosazného plechu. Nad ostensoriem byl zpodobněn Duch svatý v podobě holubičky a Bůh otec. Po boku ve stříbrné rozvilině adorují dva andělé. Jediným dochovaným artefaktem kromě věžních hodin, který se podařilo najít, je cínová křtitelnice. Je zdobená girlandami a stojí na třech zvířecích (beraních?) nohách s kopýtky, což patrně souvisí se symbolikou sv. Jana Křtitele (Agnus Dei, beránek Boží). Stylově však odpovídá době postavení kostela na počátku 19. století, takže se dá předpokládat, že ji – stejně jako původní zvony a oltářní obraz - nechal zhotovit Anton Hanke v Praze. V současné době se nachází v depozitu českolipské farnosti. - Z trosek kostela byl udělán násep k můstku v Jezvé. - Kostel stál na dvojici pozemků; jeden (pozemková parcela č. 6/1) je v soukromém vlastnictví (Andrea a Roman Roudní ze Stružnice), druhý (pozemková parcela č. 159) patří Krajské správě silnic Libereckého kraje.

Zdroj: Petr Fletcher, www.struznice-jezve.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.693613°N, 14.456639°E

Komentáře

Žádné komentáře