"starý" kostel sv. Martina (Rusová) →
13899 kostel sv. Mikuláše

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 100
Kód katastrálního území:
990191, 990078
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
vojenský prostor
Postaveno:
(dřevěný), 4.5.1759 (základní kámen) - 6.12.1760 (vysvěcení)
Zbořeno:
po 1959
Poloha:
ve vsi

Na místě kostela zůstala velká hromada suti porostlá náletovými dřevinami. - Patronát nad farností v Rudoltovicích měl v roce 1408 místní zeman. Kolem roku 1560 farnost zanikla v důsledku protestantismu a od roku 1624 byla zrušena a místní kostel byl přifařen do Potštátu, ačkoli zdejší obyvatelé, zdá se, byli v roce 1637 opět katolíky. Farnost ve vsi byla obnovena až v roce 1781. - Starý dřevěný kostel sv. Mikuláše stojící v části vsi zvané Na bělidlech, byl teprve pár měsíců po renovaci, když byl dne 22.5.1758 zničen velkým požárem. Tehdy shořela i fara a dvě třetiny domů ve vsi. Mše byly provizorně přesunuty do kaple sv. Antonína Paduánského stojící severozápadně od vsi. V dubnu 1759 se nedaleko původního kostela začal stavět nový zděný kostel stejného zasvěcení, dokončený v roce 1760. Spáleniště původního kostela bylo prodáno a na jeho místě byly postaveny domy č.p. 133, 27 a 26. - Nový kostel sv. Mikuláše z let 1759 - 1760 obrácený průčelím do silnice byl i s farou postaven za 3.931 zlatých v barokním slohu u hlavní cesty v horní části vsi. Slavnost spojená s položením základního kamene nového kostela se konala dne 4.5.1759, tj. na svátek sv. Floriána. Tento den byl zvolen záměrně, neboť sv. Florián je ochráncem proti ohni. Den položení základního kamene kostela byl ve vsi slaven až do roku 1946, kdy byli obyvatelé vyhnáni. Na svátek sv. Floriána bývala ráno mše svatá, nepracovalo se a děti nemusely do školy. Každoročně si Rudoltovičtí připomínali i den, kdy shořel původní kostel. Hlavní tíha při organizování stavby nového kostela ležela na tehdejším potštátském faráři P. Johannu Sottplovi. Známá jsou i jména zednického mistra Antona Matznera a tesaře Johanna Längera, kteří se na stavbě kostela podíleli. Svěcení kostela postaveného z dobrého materiálu, o třech zvonech, připadlo na svátek jeho patrona, tj. na den 6.12.1760. - Orientovaná jednolodní podélná stavba s užším presbytářem s okosenými rohy měřila na délku 31,7 m (15 sáhů) a na šířku 15 metrů (7 sáhů), od základů po střechu měl kostel 11,3 m (6 sáhů). Vnitřní prostor byl klenutý, vnější fasáda nečleněná. Do kostela se vcházelo z průčelí hlavním vchodem. Mužům však běžně sloužil vchod na epištolní straně, ženám zase na evangelní straně, oba tyto vchody byly chráněny proti nepohodě závětřími. Boční vstupy v průčelí sloužily k přístupu na kůr a ke zvonům a neměly závětří. Všechny vstupy byly zakončeny pravoúhle. Loď byla prosvětlena na každé straně dvěma okny se segmentovými záklenky, kůr třemi okny, z nichž prostřední bylo větší. Nad ním byla nika pro sošku světce, snad patrona kostela. Tělo mohutné, ale poměrně nízké hranolové věže o výšce necelých devatenácti metrů (10 sáhů) mírně vystupovalo z osy průčelí. Z průčelí byla nad korunní římsou po stranách trojúhelníkového štítu prolomena dvě kruhová okna, z nichž prostřední okno mělo půlkruhový záklenek. Ve zvonovém patře věže byla ze tří stran obdélná okna a nad nimi kruhové číselníky hodin. Zdvojená helmice věže byla ukončena štíhlou lucernou s věžičkou a patriarchálním křížem ve vrcholu. V roce 1818 byla věž znovu pokryta šindelem, stejně jako sanktusová věžička a střecha sakristie. Sanktusník byl umístěn nad presbytářem, na fotografiích z posledních let kostela tam však již chyběl. Užší presbytář podélného půdorysu se zaoblenými rohy prosvěcovala dvě okna s půlkruhovým záklenkem o rozměru 224 x 151 cm. Byla vitrážová, vlevo s výjevem sv. Rodiny, vpravo se sv. Cecílií. Byla osazena na jaře roku 1917, vyrobila je brněnská sklářská firma Benedikta Škardy, náklady na ně činily celkem 1.000,- K. O rok později dodala stejná firma vitráže do zbývajících sedmi oken, za něž si naúčtovala 3.250,- K. Dvě okna blíže k vítěznému oblouku byla vlevo s výjevem nazvaným Život Matky Boží a vpravo Život sv. Josefa. Okna byla osazena v železných rámech. - Presbytář i loď byly zaklenuty valenými klenbami s lunetami. V klenbě presbytáře vymalovaného ornamentálními motivy byl nad hlavním oltářem umístěn bohatě zlacený reliéf Božího oka, který po obou jeho stranách zbožně uctívali andělé, každý s malým andílkem u nohou. Tyto sochy stály na římse mohutné portálové architektury, do které byl vsazen oltářní obraz patrona kostela sv. Mikuláše. Na konzolách dole byly umístěny sochy archandělů sv. Gabriela a sv. Michala. Klenbu lodi až do roku 1918 pokrývala freska Posledního soudu. Celkem byl kostel vybaven třemi oltáři. Hlavní oltář byl nevelký, s vysokým svatostánkem, na němž stála 1,4 m vysoká socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova, vymodelovaná ze sádry akademickým sochařem Theodorem Mallenerem. Byla polychromována olejovou barvou (bílá s odstínem do žluta), vypadala umělecky a působila „docela elegantně“. Licence na její benedikci byla konzistoří udělena dne 25.11.1919. Po stranách horní římsy hlavního oltáře bylo z každé strany umístěno pět svícnů, o něco níže z obou stran přiklekali andělé. Inventář z roku 1805 popisuje oltář následovně: „základ oltáře je modročerně mramorován, tabernakulum je zdobeno modrou lazurovou barvou, vedle jsou dva pozlacení cherubíni, nahoře stojí pozlacený kříž“. Hlavní oltář a dva boční oltáře byly natřeny v rámci rekonstrukce v roce 1919, práce byla provedena solidním způsobem. Celkové náklady tehdy činily 5.300,- Kč, nejen tuto práci „poměrně uspokojivě“ provedl akademický sochař Rudolf Drahoš z Mariánských Hor. Sochař při příležitosti rekonstrukce kostela také zakoupil od společností Franz Frank, umělecká výroba kostelních předmětů a bohoslužebních potřeb se sídlem v Mohelnici, nový postříbřený svícen a obnovil třináct dalších svícnů za honorář 1.500,- Kč. V roce 1805 oltáře neměly hořejší kamennou desku, ale desku z jiného materiálu, patrně dřevěnou (portatile, přenosný oltář). Podle starších předpisů do ní byla asi vložena malá kamenná deska s ostatky světců. Uvádí se, že konsekraci všech tří oltářů provedl sufragánní biskup Karl Godefried von Rosenthal. Oltáře byly celé dřevěné, zdobené řezbou. K obměně bočních oltářů se přikročilo v roce 1861. Mariánský oltář (původně Panny Marie Pomocné) stál po levé straně lodi blíže k triumfálnímu oblouku, nad ním bylo okno s výjevem ze života Matky Boží. Oltářní architekturu vždy doplňovaly obrazy s odpovídajícím námětem, zde tedy musel být obraz Panny Marie. Protějškový oltář sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého nahradil v roce 1918 starší oltář Sv. Kříže. P. Štěpán Břečka tehdy prosil o licenci k žehnání dvou oltářních obrazů, tj. sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého s bl. Janem Sarkanderem, souhlas mu byl udělen dne 25.11.1919. Oba obrazy namaloval akademický malíř Alois Zapletal z Mariánských Hor za honorář 1.880,- Kč. Nad oltářem bylo okno s motivem ze života sv. Josefa. Okna bývala pořizována obvykle některou z místních rodin. Původně měl každý z rudoltovických oltářů jen jeden obraz, po jehož stranách stály sochy světců. Zařízení kostela se postupně rozrůstalo, např. rudoltovický farář P. Johann Christ objednal v roce 1885 poměrně vysokou (130 cm) sochu tehdy velmi uctívané Panny Marie Lourdské, její žehnání provedl na základě uděleného konzistorního povolení v listopadu 1885. Sochu Panny Marie Lourdské i obraz Panny Marie Růžencové v roce 1919 v rámci obnovy kostela restauroval akademický sochař Rudolf Drahoš. V lodi kostela bylo čtrnáct obrazů křížové cesty z roku 1808, které pocházely z dílny fulneckého malíře Johanna Georga Frömmela, absolventa vídeňské akademie. Náklady na křížovou cestu byly hrazeny z příspěvků dobrodinců. Na zdech lodi bylo patrně v blízkosti obrazů křížové cesty čtrnáct svítidel. Nové obrazy křížové cesty (kopie dle mnichovského malíře Gebharda Fugela), solidně provedené olejovými barvami, byly pořízeny v roce 1919 v rámci celkové opravy kostela. Náklady činily 2.500,- Kč. Křížovou cestu posvětil P. Hubert Ettl, olomoucký kvardián dne 17.6.1919. Přízední dřevěná kazatelna, umístěná na evangelní straně vítězného oblouku, byla v roce 1805 uvedena jako pozlacená. Vcházelo se na ni z levé sakristie. Na její stříšce stála socha Vzkříšeného Krista, řečniště bylo bohatě vyřezáváno. Do reliéfu byly vloženy dva výrazné štukové oválné medailony s neznámým výjevem. Naproti umístěná dřevěná pozlacená křtitelnice s cínovým kotlem byla v roce 1820 nahrazena darem arcibiskupa Maxmiliána Josefa ze Sommerau-Beckha. Štafírovaná kazatelna a křtitelnice byly po sto letech, resp. v roce 1919, znovu natřeny tak, že byly v harmonickém souladu s oltáři. Náklady tehdy činily 1.000,- Kč, práci provedl již zmíněný akademický sochař Rudolf Drahoš. Před triumfálním obloukem byl zavěšen rozměrný korunní lustr a v presbytáři lampa s věčným světlem. V kostele byla i zpovědnice z měkkého dřeva. V inventáři jsou uvedeny také dva kříže, tj. procesní a ten, který se nosil v čele pohřebního průvodu. V lodi kostela bylo v roce 1805 rozestavěno čtyřiačtyřicet lavic dva sáhy dlouhých (3,80 m). V roce 1918 prostor pro sezení uzavíraly boltcovitě upravené boční strany nových lavic (1918), sedmdesát pět centimetrů hlubokých a tři a půl metru dlouhých. U kostelních lavic stávaly dvě pozlacené lucerny na tyčích. V soupisu vybavení kostela ze 30. let 20. století byly obrazy křížové cesty byly hodnoceny na 2.363,- K, socha Panny Marie Lourdské na 100,- Kč. V soupisu je dále uveden nespecifikovaný oltářní obraz a Růžencový obraz (resp. obraz Panny Marie Růžencové se sv. Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou), varhany v hodnotě 6.160,- Kč a socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova v ceně 1.200,- Kč. Kůr podepřený dvěma sloupy nesl barokní varhany s osmi rejstříky. V roce 1843 je opravoval spálovský varhanář Mořic Hanačik. Jejich kvalita se do počátku 20. století zhoršila. Ředitel dómského kůru, skladatel a sbormistr Josef Nešvera informoval konzistoř o jejich špatném stavu dne 26.2.1905 a zároveň doporučoval pořízení nových od firmy Rieger Krnov. A tak byly barokní varhany v roce 1905 nahrazeny nástrojem z roku 1904, opus 1146, postaveným krnovskou firmou bratří Riegrů. Účtováno bylo 6.160,- Kč i s montáží. Varhany s cínovými píšťalami a patrně s 30 registry a dvěma až čtyřmi manuály, měly údajně krásný zvuk. Nový nástroj vyzkoušel a kolaudoval Josef Nešvera a požehnal ho tehdejší rudoltovický farář P. František Výlet. Již v roce 1915 se však začalo s krnovskou továrnou jednat o opravě varhan (pořízení 35 nových varhanních píšťal ze zinku, hmotnost 41 kg), k níž došlo v roce 1918, kolaudace pak proběhla o rok později. - Kostel v roce 1805 vykazoval velký zvon z roku 1756 (sv. Mikuláš, 6 centnýřů, nahoře s velikonočním nápisem Sancte Deus, S. Fortis, et S.Immortalis I. N. R. I., na věnci s nápisem Ab Igne, Bello, Esurie et Peste ac Tempestate Libera nos Domine et S. Nicolae, tj. Od požárů, válek, hladu, moru a bouře zbav nás, Pane a sv. Mikuláši; menší zvon Panny Marie Pomocné, také z roku 1757 (4 centnýře, na čepci s nápisem Larga Mater Dei ora pro nobis peccatoribus, tj. Štědrá Matko Boží pros za nás, hříšníky, dole s nápisem Ecce † Domini. Ave Maria gratia plena, tj. Ejhle Ukřižovaný Kristus. Zdrávas Maria, milosti plná; třetí zvon rovněž z roku 1757 (Panny Marie a sv. Jana a Pavla, 40 liber, s nápisem Sancta Maria et SS. Joannes et Paule, orate pro nobis, tj. Svatá Maria a svatí Jane a Pavle, orodujte za nás). Poslední zvon byl určen pro sanktusník o hmotnosti 54 liber, s nápisem In honorem S. Crucis et beatae Virginis Mariae, tj. Ke cti sv. Kříže a blahoslavené Panny Marie.) Vyjma sanktusníkového zvonu byly všechny ostatní pořízeny nákladem obce. Názvy zvonů téměř odpovídaly zasvěcení oltářů. Tři zvony přečkaly požár starého kostela a byly znovu zavěšeny na věž nového kostela. Největší zvon byl v roce 1843 přelit, čímž se jeho hmotnost zvýšila na devět centnýřů. Nakonec byly všechny zvony zrekvírovány dne 28.10.1916 pro vojenské účely. Farní obec však po válce pořídila nové zvony. Dodala je firma Herold v Chomutově, celková částka na jejich pořízení činila 34.403,- Kč. Největší zvon měl hmotnost 610 kg, prostřední 372 kg a malý 232 kg. Farář P. S. Břečka požádal začátkem srpna 1924 olomouckou konzistoř o licenci k jejich žehnání a polní mši svaté. Žádosti bylo vyhověno dne 6.8.1924 s povolením sloužit mši za obvyklých podmínek. Slavnost se konala dne 10.8.1924, ke svěcení zvonů byl přizván P. Josef Klameth, tehdy již rektor kláštera Otců redemptoristů (kongregace Nejsvětějšího Vykupitele) ve Svitavách-Čtyřiceti Lánech. První zvon byl zasvěcen Panně Marii, druhý ke cti sv. Mikuláše a třetí na počest sv. Štěpána, sv. Josefa a sv. Floriána. Tyto nově pořízené zvony byly kostelu zrekvírovány vojskem v průběhu 2. světové války. - Nová, patrová sakristie nahradila v roce 1820 původní přízemní stavbu. Za finanční pomoci patrona kostela byla roku 1820 k jižní straně lodi také realizována přístavba s pultovou střechou, ve které bylo umístěno sousoší Olivové hory. Sochy Krista, sv. Petra, sv. Jakuba a anděla byly v roce 1854 natřeny jasnými barvami. Kostel byl původně pokrytý dřevěnými šindeli a střecha musela být několikrát opravována. Financování oprav hradila církev, farníci a dobrodinci. V roce 1847 bylo povoleno kostel pokrýt břidlicí, ale i tato střecha se několikrát opravovala. Všechny opravy byly hrazeny z Náboženského fondu a částečně ze sbírek. Udržovací práce se prováděly i na zdivu a v interiéru; do roku 1842 byl kostel zvenčí třikrát opraven. V rámci údržby byl kostel renovován ještě i v letech 1859 - 1862. Největší interiérové opravy se prováděly za P. Štěpána Břečky v roce 1919. Vnějšek kostela se znovu opravoval roku 1923. Pozoruhodné bylo pořízení kotle na vytápění kostela. Šlo o kotel Kronos No. 5 vyrobený firmou Esch & Co Mannheim, dodaný již před zimou roku 1941. V létě 1942 prováděla firma Florian Lindner z Města Libavé usazení pěti nových kostelních oken, čistila věž, pokládala novou deskovou podlahu a opravovala střechu kostela. S dalšími opravami se počítalo až v roce 1948, protože kostel byl poškozen při přechodu fronty dne 6.5.1945. K tomu ovšem již nedošlo. Vlád totiž dne 17.9.1946 rozhodla o vytvoření vojenského tábora Moravský Beroun (pozdější vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Rudoltovice. Toto rozhodnutí znamenalo likvidaci vsi. P. Karel Kolsdorf, budišovský děkan a farář ve Městě Libavé doporučil dne 6.11.1946 olomoucké arcibiskupské konzistoři „předání celkového chrámového zařízení (mj. i kostela v Rudoltovicích) pro stavbu kostela filiálního v Novém Hrozenkově - Karolince, okres Vsetín“. O doporučení byli požádáni zástupci kostelní jednoty v Novém Hrozenkově - Karolince. Farář v Novém Hrozenkově P. Augustin Spurný tedy hned následující den dostal od konzistoře plnou moc k zajištění celého církevního majetku v rudoltovické farnosti a příp. i jiných libavských farnostech. V povolení stojí: „Některé zajištěné předměty smíte odvést do úschovy na jiné místo. Jste však povinen pořídit seznam odvezených věcí, ve kterém kromě jiného bude označen jejich stav, dále odkud byly odvezeny a kde uloženy. Odvezených předmětů smí býti užíváno, uživatel však je povinen udržovati je v dobrém stavu.“ Odvoz inventáře poněkud zkomplikoval konzistorní přípis ze dne 25.11.1946 adresovaný farnímu úřadu v Novém Hrozenkově, kterým se rušilo pověření pro odstěhování movitého majetku z libavských farností vyjma rudoltovické. Podle zápisu na konzistoři ze dne 4.6.1947 vypadala situace v Rudoltovicích následovně: „kostel zcela vystěhován (Karolínina Huť). Zůstalo: svatostánek na hlavním oltáři, 1 chatrná zpovědnice, 1 dobrý zazděný kotel na vytápění kostela.“ Varhany podle dalšího zápisu ze dne 12.6.1947 byly ještě v Rudoltovicích, ač se uvažovalo o jejich přesunu do filiálního kostela v Karolince. Z dalšího vyplývá, že P. A. Spurný nedodal přes několikeré urgence seznam jím přestěhovaných předmětů. Reagoval až dne 1.7.1947: „Nadepsaný farní úřad měl do konce června t.r. podati seznam církevního majetku z vysídlené oblasti, tj. z Rudoltovic, přestěhovaného na podzim roku 1946. Pro různé okolnosti: škola, patrocinium, 3 školní výpravy na Sv. Hostýn, zemědělské práce a nemoc podepsaného hlavně - nemohl podepsaný dostati se na místo v Karolínině Huti, kde je vše složeno pro filiální kostel. Doufá, že tento nebo příští týden učiní seznam a tento zašle. V hluboké úctě podepsaný P. Aug. Spurný, farář.“ V dalším dopise ze dne 11.7.1947 farář upřesnil: „Po příchodu z pouti na posv. Velehrad 6/7 s 300 poutníky podepsaný musel ulehnouti pro horečku. Podávám dnes seznam církevního majetku z farního kostela Rudoltovice, který všechen je uložen ve škole U huti zde a ve sklárnách a ve skladišti parní pily Orságovy - a byl přestěhován pro filiální kostel v Novém Hrozenkově - Karolínině Huti v listopadu 1946. Majetek tento je pojištěn u Hasičské pojišťovny v Brně na 1/4 mil. Kčs. Seznam: 3 mešní kalichy, 1 ciborium s pláštíčkem, 1 monstrance všední, 1 monstrance sváteční úplně spálená ohněm před Rusy, celá černá v pouzdře, 1 ostatky sv. Kříže, 1 zvonek k oltáři pro ministranty, 1 zvon železný 45 kg těžký, 1 lampa k zaopatřování, 1 kadidelnice s loďkou, 1 patena k sv. přijímání, 1 aspergil s kropáčem, 1 socha Vzkříšení, 1 varhany, 1 křtitelnice, 1 věžní hodiny, 1 kus z Božího hrobu (spodní část se sochou v hrobě), 5 soch z Getsemanské kapličky venkovní (Olivová hora), 2 sochy ze vchodu (patrně z předsíně): sv. Teresie Ježíškova a sv. Antonín, 1 kříž ze vchodu, 12 svícnů kovových bílých, 2 koberce k hlavnímu oltáři, sváteční a všední roztrhaný, 1 obraz Růžencové P. Marie velmi chatrný rám, 1 obraz z hlavního oltáře: Sv. Mikuláš, 2 boční oltáře s příslušenstvím: 2 obrazy a 4 sochy, 24 lavic kostelních. Zařízení spodní sakristie. Paramenta a prádlo, složené ve škole U huti. Podrobný seznam prádla a paramentů se pořídí v krátké době. V hluboké úctě oddaný P. Augustin Spurný, farář.“ Bohužel v době, kdy se odehrával transfer vybavení rudoltovického kostela, žádný kostel v Karolince nestál. O jeho stavbě se sice uvažovalo již před 2. světovou válkou, za tím účelem byl ustaven „Přípravný výbor kostelní jednoty pro stavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karolínině Huti“. Pro neexistující kostel byly získány: „varhany, lavice, křížová cesta, oltářní obrazy, sochy, bohoslužebná roucha a nádoby, věžní hodiny, zvon a nábytek do sakristie.“ Kostel měl být postaven ze dřeva dle projektu brněnského architekta Klaudia Madlmayera, materiál byl již nakoupen. Po únoru 1948 byl však spolek zrušen, „materiál a inventář zabaven, rozkraden, nebo dán do sběru (např. varhany)“. Nakonec bylo stavební povolení pro kostel v Karolince vydáno až v roce 1994 a hotový filiální kostel Panny Marie Karmelské mohl dne 12.7.1997 vysvětit olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Z převezeného inventáře z Rudoltovic se proto zachovala jen část. S jistotou lze tvrdit, že dva volně zavěšené obrazy ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově, a to: sv. Mikuláš, kvalitní obraz neznámého autora z doby po polovině 18. století a signovaný obraz Panny Marie Růžencové se sv. Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou, který v roce 1882 namaloval Josef Kristen. Také v Přílukách na Vsetínsku měli v roce 1947 zájem o církevní majetek z likvidivaných vsí na Libavsku, mj. o přibližně 60 m2 dlaždic do tamní kaple. Dlažbu si mohli prohlédnout na místě v Rudoltovicích, kde byly „poměrně zachovalé dlaždice“. K převozu došlo patrně v září roku 1947. Dne 24.4.1951 navštívil újezd krajský církevní tajemník Ladislav Horák, přičemž uskutečnil také příslušná jednání s újezdním správcem Vilímem. O stavu kostelů podal následujícího dne zprávu paní Hradecké z Náboženského fondu v Praze a za účelem rozhodnutí z hlediska politického také přednostovi I. odboru Státního úřadu pro věci církevní panu Ekartovi. Rudoltovic se týká následující pasáž: „Kostel i farní budova zrušena. Z vybavení a bohoslužebných potřeb nezbylo ničeho. Nic k odvozu. Farnost zrušena v roce 1946." - Na leteckém snímku z 3.8.1954 rudoltovický kostel stojí a má i střechu, na leteckém snímku z 16.9.1959 již stojí jen obvodové zdivo kostela bez krovu a střechy. - Pozemek, na němž kostel stál, patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Ves Rudoltovice byla zcela zbořena kolem roku 1959.

WGS84 souřadnice objektu: 49.720969°N, 17.627688°E

Komentáře

  • Kateřina Skalíková napsal 30.01.2009 10:23

    Kronika Libavska, J.Machala: V r.1408 se poprvé objevuje název obce Rudoltice, ale v r.1538 již Rudoltovice. Dne 22.4. 1758 vyhořel dřevěný kostel zároveň se 2/3 obce. Nový barokní kostel sv.Mikuláše byl dokončen v r.1760. Počátkem 20. století byl restaurován. O faře je zmínka již v r.1408. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v r.1852. Obec zanikla kolem r.1959.

  • Michal Valenčík napsal 31.01.2009 17:30

    Informace doplněny, děkuji.