← kaple sv. Marka (Pardubice) starý židovský hřbitov (Pardubice) →
12353 kaplička Panny Marie

Zaniklé (známka 600) zděné kapličky

Druh stavby:
kaplička
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 2742/98
Kód katastrálního území:
717657, 718084
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
1904 (vysvěcena 8.12.1904)
Zbořeno:
v 50. letech 20. století
Poloha:
na Slovanech, na rohu dnešních ulic Dašické a Spojilské

Ve studii Pamětihodnosti na Slovanech a ve Studánce se o kapličce píše následující: "Před nedávnem byl změněn název zastávky MHD „U Kapličky“ na Slovanech na zastávku „Spojilská ulice“. Není účelem tohoto článku zjišťovat, co vedlo Dopravní podnik k tomuto přejmenování. Na každý pád tím však zmizela poslední připomínka stavby, která stála na rohu Dašické a Spojilské ulice přes padesát let. Vžilo se jí pojmenování „Kaplička“. Podle tradice a náznaků ve studované dokumentaci byla kaplička vystavěna nejen z ryze praktických důvodů potřeby výstražného zařízení. Místo stavby kapličky s největší pravděpodobností souviselo s dávnou tragédií spočívající ve vraždě mladé dívky. Ta se měla odehrát v rohu tehdejší zahrádky patřící k domu č.p. 16 na Vystrkově (Familii). Majitelem tohoto domu byl trojovický krejčí František Sokol. Tehdy pozemek sahal až ke kraji dnešní silnice, byl porostlý ovocnými stromky a obehnaný poněkud chatrným dřevěným plotem. Tato informace má však pouze okrajový význam. První písemná zmínka o kapličce pochází ze zápisu jednacích protokolů Komorního města Pardubic již z roku 1902. Následně pak z jednání Obecního výboru, kdy obyvatelé Familie žádali zřízení zvoničky, upravení chodníku a osvětlení cesty. Rada žádosti při svém zasedání dne 15.6.1903 vyhověla. Obecní výbor pak dne 29.7.1903 rozhodl v bodu 8. o příspěvku města ve výši 796,- K. Občané Familie nechali na Obecním výboru, „aby sám rozhodl, zdaž ve zvoničce té má býti obraz nebo socha světce“. Obecní výbor schválil sice uvedený příspěvek, avšak bez uměleckých atributů. Občané Familie nečekali, až se bude něco dít a podali dne 15.10.1903 opětovnou žádost se záměrem uspíšit jednání města v této záležitosti. Až 6.4.1904 připravil obecní výbor vyhlášku o zadání stavby kapličky . Ve vyhlášeném výběrovém řízení, které probíhalo od 15.4.1904, zvítězil pak stavitel Karel Krátký a mistr kamenický Josef Zamazal. Zámečnické práce na úchytu zvonku byly svěřeny zámečníkovi Josefu Vosáhlovi. Všichni jmenovaní byli z Pardubic. Před dokončením stavby však předložil zástupce starosty pro Familii Jan Tomášek obecnímu výboru dne 30.6.1904 seznam podpisů občanů, kteří žádají,aby v kapličce byla socha Panny Marie. Město vyhlásilo další výběrové řízení a z toho jako vítěz vyšel pardubický sochař Rudolf Vávra. Ten se své práce hned ujal a již 13.8.(16.8.?)1904 ohlásil, že socha je na svém místě v nice kapličky. O celkových nákladech na stavbu hovoří tabulka. Nakonec tedy přeci jen došlo na druhou variantu, kdy oproti původnímu rozhodnutí obecního výboru byly náklady doplněny o náklad za sochu Panny Marie. Dohromady se tedy přiblížily druhé možnosti zafinancování kapličky ve výši 1400,- K. Dne 25.11.1904 vzal obecní výbor na vědomí, že kaplička je dokončena a že může „předsevzato býti vysvěcení téže". Hned následujícího dne byla odeslána „uctivá žádost" Arciděkanskému úřadu v Pardubicích o vysvěcení sochy Panny Marie, přičemž bylo předesláno přání, zda by k vysvěcení mohlo dojít 8.12.1904, v den Početí Panny Marie. Téhož dne, tedy 26.11.1904, odeslal Arciděkanát přípis Nejdůstojnější biskupské Konzistoři do Hradce Králové s žádostí o vysvěcení. Odpovědi se dočkal 2.12.1904 s potvrzením o zaslání kněze ke svěcení. Můžeme se tedy domnívat, že kaplička byla dle požadavku obecního zastupitelstva skutečně vysvěcena 8.12.1904. Definitivní podobu kaplička získala až v polovině roku 1905. Ještě totiž zbývalo zasadit břízky „k okrášlení cesty“ a vystavět „plůtek k Panně Marii “, což bez administrativního doporučení pardubického zastupitelstva a hlavně bez vyčleněné částky potřebné k těmto úkonům nešlo. Konečně tedy kaplička mohla sloužit občanům Familie, kteří si její vybudování tolik přáli. - Kaplička tedy byla postavena v průběhu roku 1904 na pozemku pana Josefa Sokola . V roce 1922 byla část pozemku 790/1 ve výměře 18 m čtverečních zapsána do seznamu veřejného statku. Tak se i pozemek pod kapličkou stal tímto úkonem majetkem obce a součástí veřejné cesty. Došlo sice k rozšíření Spojilské ulice, stavba však byla zachována. Obec se o údržbu kapličky příliš nestarala, byť přislíbila, že „…pečovati bude pro všechny budoucí časy o udržení kapličky v dobrém stavu“. To se v průběhu času podepsalo na jejím stavu. Ve svém důsledku byla tím předznamenána i pozdější likvidace kapličky. Ta se mezitím stala místem setkávání sousedů. Několik metrů za ní se nacházela proslulá Babákova Cukrárna, kam bylo vždy možno zajít na nějaký ten pamlsek. Při pohřbech, které se ubíraly z Familie nebo Studánky na hřbitov v Pardubičkách, se zde průvod zastavil a byla tu vykonána krátká pobožnost. Krom toho se na zvonek vyzvánělo při požárech a při dalších příležitostech, které potřebovaly veřejného upozornění. Řečeno slovy tehdejší krásné češtiny “….vkusná kaplička se sochou Panny Marie s Jéžišem na rukou, na kteréžto kapličce zřízen jest zvon k tomu cíli, by obyvatelstvo tamní ráno, v poledne a večer k Bohu vyzýval a v pádu úmrtí toho kterého občana ostatní k modlitbě za něho připomenul.“ Zvonění vykonával v době meziválečné a krátce po ní obecní sluha a „poskok“, jakýsi Pepíček Šmaha. Stavba v poklidu postupného chátrání přežila II.světovou válku." - Kaplička byla zbytečně zbořena v 50. letech 20. století při dláždění Dašické ulice; socha z ní byla uložena. - Pozemek, na němž kaplička stála, patří městu Pardubice.

Zdroj: Lumír Sokol

WGS84 souřadnice objektu: 50.032012°N, 15.803625°E

Komentáře

  • Lumír Sokol napsal 31.07.2013 12:12

    Část historie Kapličky z připravované studie Pamětihodnosti na Slovanech a ve Studánce. Část I. Zvonička ve Familii. („Kaplička“(1)) Před nedávnem byl změněn název zastávky MHD „U Kapličky“ na Slovanech na zastávku „Spojilská ulice“.Není účelem tohoto článku zjištˇovat ,co vedlo Dopravní podnik k tomuto přejmenování.Na každý pád tím však zmizela poslední připomínka stavby,která stála na rohu Dašické a Spojilské ulice přes padesát let.Vžilo se jí pojmenování „Kaplička“. Podle tradice a náznaků ve studované dokumentaci došlo ke stavbě zvoničky nejen z ryze praktických důvodů potřeby výstražného zařízení. Místo stavby „Kapličky“ s největší pravděpodobností souviselo s dávnou tragedií spočívající ve vraždě mladé dívky.Ta se měla odehrát v rohu tehdejší zahrádky patřící k domu č.p.16 na Vystrkově(Familii).Majitelem tohoto domu byl trojovický krejčí František Sokol.Tehdy pozemek sahal až ke kraji dnešní silnice a byl porostlý ovocnými stromky a obehnaný poněkud chatrným dřevěným plotem.Tato informace má však pouze okrajový význam. První písemná zmínka o zvoničce pochází ze zápisu jednacích protokolů Komorního města Pardubic již z roku 1902.Následně pak z jednání Obecního výboru ,kdy obyvatelé Familie žádají zřízení zvoničky ,upravení chodníku a osvětlení cesty.Rada žádosti při svém zasedání dne 15.6.1903 vyhověla.Obecní výbor pak dne 29.7.1903 rozhodl v bodu 8. o příspěvku města ve výši 796,- K.Občané Familie nechali na Obecním výboru „aby sám rozhodl,zdaž ve zvoničce té má býti obraz nebo socha světce“.Obecní výbor schválil sice uvedený příspěvek,avšak bez uměleckých atributů.Občané Familie nečekali,až se bude „ něco dít“ a podali dne 15.10.1903 opětovnou žádost se záměrem uspíšit jednání města v této záležitosti.Až 6.4.1904 připravil obecní výbor vyhlášku o zadání stavby zvoničky . Ve vyhlášeném offertním řízení, které probíhalo od 15.4.1904, zvítězil pak stavitel Karel Krátký a mistr kamenický Josef Zamazal.Zámečnické práce na úchytu zvonku byly svěřeny zámečníkovi Josefu Vosáhlovi.Všichni jmenovaní byli z Pardubic. Před dokončením stavby však předložil zástupce starosty pro Familii Jan Tomášek(4) obecnímu výboru dne 30.6.1904 seznam podpisů občanů ,kteří žádají,aby ve zvoničce byla socha Panny Marie.Město vyhlásilo další offertní řízení a z toho jako vítěz vyšel pardubický sochař Rudolf Vávra (2).Ten se své práce hned ujal a již 13.8.(16.8.?) ohlásil,že socha je na svém místě v nyce zvoničky.O celkových nákladech na stavbu hovoří tabulka.Nakonec tedy přeci jen došlo na druhou variantu ,kdy oproti původnímu rozhodnutí obecního výboru byly náklady doplněny o náklad za sochu Panny Marie. Dohromady se tedy přiblížily druhé možnosti zafinancování zvoničky ve výši 1400,-K. Dne 25.11. vzal obecní výbor na vědomí,že zvonička je dokončena a že může „předsevzato býti vysvěcení téže „.Hned následující den byla odeslaná „uctivá žádost„ Arciděkanskému úřadu v Pardubicích o vysvěcení sochy Panny Marie přičemž je předesláno přání,zda by k vysvěcení mohlo dojít 8.12.,v den Početí Panny Marie.Téhož dne,tedy 26.11. ,odeslal Arciděkanát přípis Nejdůstojnější biskupské Konzistoři do Hradce Králové s žádostí o vysvěcení. Odpovědi se dočkal 2.12. s potvrzením o zasláni kněze ke svěcení.Můžeme se tedy domnívat,že kaplička byla dle požadavku obecního zastupitelstva skutečně vysvěcena 8.12.1904. Definitivní podobu kaplička získala až v polovině roku 1905.Ještě totiž zbývalo zasadit břízky „k okrášlení cesty“ a vystavět „plůtek k Panně Marii “,což bez administrativního doporučení pardubického zastupitelstva a hlavně bez vyčleněné částky potřebné k těmto úkonům nešlo.Konečně tedy zvonička,nebo chcete-li,kaplička, mohla sloužit občanům Familie,kteří si její vybudování tolik přáli. Tabulka 7.5. Krátký Karel náklady na stavbu 40,- 17.5. Krátký Karel náklady na stavbu 80,- 20.5. Krátký Karel náklady na stavbu 60,- 20.5. Vosáhlo Josef železná kostra pro zvonek 40,- 28.5. Krátký Karel náklady na stavbu 100,- 3.6. Zamazal Josef kamenické práce 307,94 4.6. Krátký Karel náklady na stavbu 40,- 11.8. Vosáhlo Josef zámečnické práce 23,70 26.8. Vávra Rudolf Socha Panny Marie 700,- 1.12. Zamazal Josef kamenické práce 5,- Celkem 1396,64,- Zvonička tedy byla postavena v průběhu roku 1904 na pozemku pana Josefa Sokola .V roce 1922 byla část pozemku 790/1 ve výměře 18 m čtv. zapsána do seznamu veřejného statku.Tak se i pozemek pod zvoničkou stojící stal tímto úkonem majetkem obce a součástí veřejné cesty.Došlo sice k rozšíření Spojilské ulice,stavba však byla zachována.Obec se o údržbu zvoničky příliš nestarala,bytˇ přislíbila že „…pečovati bude pro všechny budoucí časy o udržení kapličky v dobrém stavu“.To se v průběhu času podepsalo na jejím stavu .Ve svém důsledku byla tím předznamenána i její pozdější likvidace. Zvonička se mezitím stala místem setkávání sousedů.(obr.č.3)Několik metrů za ní se nacházela proslulá Babákova Cukrárna ,kam bylo vždy možno zajít na nějaký ten pamlsek.Při pohřbech,které se ubíraly z Familie nebo Studánky na hřbitov v Pardubičkách,se zde průvod zastavil a byla tu vykonána krátká pobožnost.Krom toho se na zvonek vyzvánělo při požárech a při dalších příležitostech,které potřebovaly veřejného upozornění.Řečeno slovy tehdejší krásné češtiny“….vkusná kaplička se sochou Panny Marie s Jéžišem na rukou ,na kteréžto kapličce zřízen jest zvon k tomu cíly,by obyvatelstvo tamní ráno,v poledne a večer k Bohu vyzýval a v pádu úmrtí toho kterého občana ostatní k modlitbě za něho připomenul.“Zvonění vykonával v době meziválečné a krátce po ní obecní sluha a „poskok“, jakýsi Pepíček Šmaha.Stavba v poklidu postupného chátrání přežila II.sv. válku.

  • Michal Valenčík napsal 12.08.2013 11:01

    Informace doplněny, děkuji.